report

Tak je to tady!!!
Rozjíždíme druhou desítku Cyklotour Na kole dětem, trochu jinou než předchozí a doufejme trochu jinou než ty příští. Karanténa nám trochu zkomplikovala život a plány. Měli jsme jet v květnu, pak v září, nakonec, jak vidíte, jsme vyrazili teď, v červnu. Někdy příště o tom, co to pro nás znamenalo.

          Dnes zopakujeme, proč jezdíme a o co se snažíme. Začneme právě končící karanténou. Ty dva měsíce jsme museli zůstat doma, nikam jsme nemohli, nikdo nemohl za námi, žádná zábava, žádní přátelé. Ale jinak, ruku na srdce, žádná tragédie. A teď si představte, že máte třeba osmiletého rošťáka, jemuž diagnostikovali onkologické onemocnění. Když onemocní dítě, v tu chvíli je nemocná celá rodina! Dítě skončí v nemocnici, v cizím prostředí, mezi čtyřmi stěnami, mezi přístroji, na hadičkách, na dlouho. S naší karanténou nesouměřitelné, pravda…  A co my s tím?
          Současná medicína dokáže zázraky, velká většina dětí se vrací domů vyléčená. Medicína ale nedokáže napravit šrámy na duši – svých pacientů, ani jejich rodičů. A tak jsme tady my. Sbíráme finanční prostředky, abychom vyléčeným pacientům a celé jejich rodině umožnili rekondiční pobyt. Zkrátka a dobře, aby se všichni dali dohromady a začali žít zase normální život. Snad je to díky, tedy spíše vinou, coronaviru srozumitelnější. 

          Do Hlučína jsme se sjeli z celé republiky, prakticky samí známí, kteří jeli už jednou, třikrát nebo desetkrát, jak kdo. Dnes nás čekala jen rozcvička prologu, necelých osmdesát kilometrů, a to skutečnou rozcvičkou, k níž nás rozkmitala Petra Lefendová z hlučínského fitka. Odstartovali jsme pod dohledem pana starosty Mgr. Pavla Paschka, který s námi šlapal na první zastávku do Ostravy. Tady nás přivítal pan primátor Ing. Tomáš Macura, od cyklistů k nerozeznání – vydal se s námi na cestu nejen symbolicky, ale šlapal celou etapu, což je víc než neobvyklé, díky za to.
          Pak přišel na řadu Petřvald, naše bolístka z loňska. Tehdy nás tu také čekali, a my do Petřvaldu opravdu přijeli, jenomže do jiného! Čert aby se v těch Petřvaldech vyznal. Co s těmi koláčky, bagetami a banány vloni udělali? Letos jsme je s chutí snědli a tu loňskou zmýlenou se znovu omlouvali. Pan starosta Ing. Jiří Lukša to vzal s úsměvem.  Malá poznámka mimo hru: tento Petřvald je rodištěm generála Vicherka, podívejte se na internet, úžasná figura.
          Ve Vratimově nás přivítal pan starosta Bc. Martin Čech, popřál nám v suchu dojet a my šlapali k cíli do Kopřivnice. Nezmokli jsme, pod dozorem pana starosty Ing. Miroslava Kopečného dostali mimořádně lahodné rohlíčky a milé pozvání do Rugmuko – nelekejte se, to je Regionální muzeum Kopřivnice a je tam krásná sbírka historických vozů Tatra. Běžte se tam podívat.
          Rozumí se, že všude, kde jsme zastavili, přispěli do naší sbírky. Kolik, není podstatné (ale nebojte, všechny částky budu na našem webu), všude dali, kolik mohli. Děkujeme vám.

          Skončili jsme v hotelu Gong ve Štramberku a probrali dnešek. A co se komu nejvíc líbilo? Někomu nejmladší účastnice Berenika (1,5 roku) a Barunka (6 let), manželů Bejčkových. Mně jedna babička kdesi u silnice, která na nás mávala hůlkou a volala „Ahoj synci“.
          Tož synci a cérky, pokračování zítra, hezký večer,

Honza Králík

animace trasy

Fotogalerie