Pátek, 9. června – pátek
desátý den, devátá etapa, do Litoměřic, najeto 125 km, nastoupáno 840 m. Pro kverulanty, kteří reklamovali neudaný počet včera nastoupených metrů: 944 m, ať je v rodině klid

Kdo půjde první do výlohy?, zněla hláška na našem vystajlovaném třílůžáku číslo 6. Chápu, že nechápete, ale pochopíte: Umíte si představit koupelnu, jejíž prosklená stěna je orientovaná přímo proti postelím? Tak to vypadalo u nás. Staromilec se mylně domnívá, že místnost, kde se našinec sprchuje (a nejen to), je intimní zákoutí, nikoli výklad pro pobavení ostatních. Drobné ornamenty na skle stěny výhledu nebránily, jen aktéra uvnitř opticky trochu přizdobily. A když se ještě rozsvítí… Také akustické tlumící účinky skla jsou mizivé, jak ověřeno díky sice výborné, avšak hrachové polévce k večeři. „Pane architekte, všechna čest stranou…

Berte jako autorovu zlomyslnost, že neuvádí místo, kde jsme spali (nebylo to Mšeno, cíl včerejší etapy, aby ten škraloup neulpěl na tomto milém městě), natož název hotelu. Kdybyste tam zabloudili, taky si užijte, co je to cool a in a design.

          První dnešní zastávka: Česká Lípa. Letos podruhé (po Velké Bíteši) nás na náměstí vítali malí bubeníci, byl to rachot, moc se líbil. Nám se líbila starostka Jitka Volfová, která pravila, že doufá, že tu nejsme naposledy. My doufáme, paní starostko, a děkujeme.

          Benešov nad Ploučnicí má krásné náměstí v prudkém kopci a něco, co chybí mnoha větším městům, totiž veřejné toalety, navíc dokonale čisté. Pan starosta Petr Jansa říkal, že když k němu do kanceláře Josef Zimovčák přišel, nešlo mu odolat. Takže Pepa ví, koho má znovu navštívit.

          V Ústí nad Labem na nás čekala radní za Ústecký kraj Jindra Zalabáková a náměstek primátora Tomáš Vlach. Zdejší šek byl opravdu krajský, za což Josef paní radní objal, až kosti praskaly. Nedopadlo to, jak si myslíte. Paní Zalabáková se rozesmála a my se vynasnažíme rozesmát ji příští rok znovu.

          Ve Velkých Žernosekách jsme dnes končili na území společnosti CZ Beton, samá tráva, krásné prostředí a zdejší výrobky jako trojrozměrný katalog. Přivítali nás litoměřický místostarosta Jiří Adámek a litoměřické děti ve skvělých tanečních/gymnastických/artistických kreacích.

          Jsme téměř na konci letošní tour a nezbývá než poděkovat všem, kdo se na jejím bezchybném průběhu podíleli, byť jen špetkou. Jeden za všechny: Martin z Valašského Meziříčí. Zahlédl, jak jsme se mu mihli pod okny. Zaklekl na web, rychle zapakovat, hup na kolo a už nás měl. Kdysi dvojnásobný vicemistr ČR na silnici (pravda před čtrnácti lety), dnes dřevorubec, s námi jede osm dnů.

          Tak tedy bez ladu skladu, bez abecedního pořadí, bez míry zásluh, každý, jak mohl: Ivona Misařová, Monika Zálešáková, Martina Střížová, Artur Šraml, David Brichta, Saša Zimovčák, Jaroslav Bystřický, Petr Lunara, Ivo Dvořák, Tomáš Měsíček, Radek Chamrád, Milan Opička, Bedřich Žížala, Petr Šerák, Lubomír Kocman, Petr Vlček (nefér, že je tu až na konci), policisté, kteří nás provázeli (pomáhali nám a chránili nás na všech křižovatkách) a všichni ostatní, na něž jsem zapomněl. Jo, a taky Pepa Zimovčák.

          Hezký večer, dobrou noc, Honza Králík

Fotogalerie

9.6.2023

Včerejší etapu jsme ukončili ve Mšeně, ale dnes startujeme z Kokořína. Obec Kokořín se nachází v okrese Mělník, kraj Středočeský. Rozkládá se asi dvanáct kilometrů severovýchodně od Mělníka. Je centrem chráněné krajinné oblasti Kokořínska. Žije zde 368 obyvatel.  Vyrazíme směrem na sever a cestou CHKO Kokořínsko – Máchův kraj postupně mineme hrad Kokořín, Máchovu skálu, skalní hrad Nedamy,  jeskyně, zříceninu hradu Kluk, skalní sklepy a další zajímavosti. Poté mineme autodrom v Sosnové a už budeme v České Lípě. Počátky České Lípy spadají asi do třetí čtvrtiny 13. století. Poloha města na významné obchodní stezce byla stálou pobídkou k rozvoji řemeslné výroby, a tak kromě vnitřního města, svázaného dosud patrným věncem hradeb, vznikla též mimořádně rozvinutá předměstí. S nástupem fašismu se Česká Lípa stala jedním z míst s největší aktivitou Henleinovy Sudetendeutsche Partei. Rokem 1938 skončil slibný rozvoj města a zdejší továrny byly v dalších letech přeorientovány na válečnou výrobu. Po osvobození 9. května 1945 se do České Lípy vrátila většina českých obyvatel, kteří město na podzim 1938 opustili. Počet obyvatel v roce 1992 dosáhl 40.000. Věnec stereotypních panelákových sídlišť, vyrostlých kolem města v 70. a 80. letech, definitivně změnil jeho tvář. Panelové domy se necitlivě přiblížily i k historickému centru, jehož vzhled byl zanedbáván a jehož další existenci se zdařilo jen s obtížemi zachránit. K rehabilitaci historického jádra města, jež bylo vyhlášeno i za městskou památkovou zónu, dochází zaslouženě od začátku devadesátých let. Odpočineme a pak se vydáme směrem na západ. To už jsme v Českém středohoří a za chvilku i v Benešově nad Ploučnicí – perle Saské renesance, naší druhé dnešní zastávce. Benešov (Bensen) vzniká ve 30. letech 13. století. První zmínka o názvu pochází z roku 1311. Benešov byl založen v údolí řeky Ploučnice (Polzen), kde byla vedena trasa spojující údolí Labe (Elbe) s cestou vedoucí z Prahy do východního Saska (Sachsen) a Lužice (Lausitz). Prohlédneme si krásné historické centrum a budeme pokračovat dále přes České středohoří. Čeká nás přejezd hřebenu s Horou Homolka (510 m.n.m.), jejíž vrchol mineme jen těsně. Pak sjezd z kopce k Labi. Podle Labe to bude do Ústí nad Labem už po rovině. Město Ústí nad Labem leží v překrásné krajině Labského údolí na severu České republiky. Od hlavního města Prahy je vzdáleno necelých 90 km. Od německých Drážďan pouhých 66 km. Se svými 90 378 obyvateli je 9. největším městem České republiky a sídlem Ústeckého kraje. Město dříve proslulé převážně průmyslem je dnes významným kulturním, sportovním a obchodním centrem. Ústí nad Labem se nachází v srdci Chráněné krajinné oblasti České středohoří, jíž jednoznačně dominuje údolí Labe s Portou Bohemicou, tzv. Bránou Čech. Krajina je zde typická kužely kopců dávno vyhaslých sopek. Překrásné pohledy na krajinu pak nabízí řada vyhlídkových míst a rozhleden, např. Erbenova vyhlídka, Větruše. Je to dnešní poslední zastávka a před námi již pouze poslední část etapy podle Labe do Litoměřic. Litoměřická aglomerace existovala již dávno předtím, než bylo v roce 1219 založeno královské město, které známe dnes. V Litoměřicích nejsme zdaleka poprvé, poprvé zde ale budeme nocovat, tak bude čas prohlédnout si alespoň historické centrum města.