Středa, 7. června – report
osmý den, sedmá etapa, Čáslav–Týnec nad Sázavou, najeto 120 km, nastoupáno 1422 m. Prý střední Čechy, ale klidně se s Vysočinou mohou měřit.

 Jsme za polovinou cyklotour, všechno klape, každý ví, kde kdy má být, v kolik vyzvednout kola, v kolik vyskočit od snídaně a odevzdat bagáž. Než vystřelíme z tupadelského zrenovovaného pivovaru, ještě pohled na mramorovou desku, kterou zde umístili v časech, kdy pivovar postavili. Připomíná firmu Novák a Jahn, která tenkrát pivovar vybavila technologií. Ing. Jahn byl selfamademan, úspěšný chlapík, jeho syn se vyznamenal v koncernu Škoda, když před válkou převezl z Plzně do Iráku kolonu nákladních vozů s celým cukrovarem. Husarský kousek. V časech budování lepšího příští mimořádného chlapíka komunisté zničili. Nikoli následovníky. Martin Jahn je dnes členem představenstva společnosti Škoda Auto, rodinná sága by vydala na knihu. Tolik k pivovaru, z něhož míříme ke startu na náměstí v Čáslavi.   

Odsud nás vyprovodili včerejší hostitelé, starosta Jaromír Strnad. Bylo přesně osm, když jsme šlápli do pedálů, abychom byli včas v Kolíně. Čekal nás tu pan místostarosta Michal Najbrt v cyklistickém, prý si kus cesty s námi nenechá ukrást, i když dnes mají na radnici fůru administrativní práce. Během zastávky se ukáže, že tu stojí jak profesor Jan Pirk, tak shodou okolností jeho bývalý pacient. „Profesore, máte tady chlopeň.“ Funguje deset let, profesor Pirk jich za kariéru našil tisíce. Říká to, jako kdyby takovou operaci dnes dělal vrátný ve výtahu. Včera se v Heřmanově Městci hlásilo transplantované srdce, už pumpuje osm let, z těch celkem asi 1300 transplantací jich má prof. Pirk na kontě 309.

Dost vtipkování: česká medicína patří ke světové špičce, a to nejen v kardiochirurgii. Važme si jí, také proto, že je dostupná nejen horním deseti tisícům, kteří si ji jinde ve světě mohou dovolit.

Do Uhlířských Janovic jedeme bez pana místostarosty, samozřejmě si ten kousek etapy „nechal ukrást“, povinnost je povinnost, třeba mu to vyjde příště. Tady nás přivítaly děti před svou školkou/školou, pan starosta Petr Barták a místostarostka Zuzana Pěkná s opravdu přiléhavým jménem. Vystoupení skupiny zumbíků (opravdu si tak říkají) nás vyprovodilo do Vlašimi. Zabrzdili jsme na nádvoří zdejšího zámku, kde nás pozdravil starosta Luděk Jeniška. Jsme tu sice poprvé, ale evidentně jsme už zdejší radnici naší cyklotour Na kole dětem promořili. Pan starosta říkal, že chystají na léto jednodenní dobročinnou cyklistickou akci Na kole dětem Krajem blanických rytířů a to 9.7.2023, pro zdejší i nedaleké občany, výtěžek pak pošlou na rekondiční pobyty onkologicky léčených dětí.   

Cestu do Benešova naplánoval Petr Vlček přes kopec, za který by se nemuseli stydět ani Valaši, ani na Vysočině. Vpředu jel na vysokém kole Martin Kvintus, osvalený profesionální hasič z hor, a to tempem, které slabší povahy nutilo volat zezadu dopředu „Jsou tady lidi!!!“ Marná snaha. Komu se to nelíbí, má si přečíst web, kde stojí, že kdo nestačí jezdci na vysokém kole, nemá natrénováno. Ach jo. Teď už je na nářky pozdě. Měli jsme si vybrat na pozici frontmana někoho z Polabí, ne z Krkonoš. Jenže pozdě bycha/Polabana honit.

Benešov. Z městského úřadu přišel pan radní, přivítal nás, podal ruku, my mu předali certifikát a plaketu pro pana starostu, čímž bylo oficialitám učiněno zadost. Tentokrát se to obešlo bez příspěvku, někdo z pelotonu si vzal nabízenou lahvičku vody, zatleskali jsme šikovným mažoretkám a skočili znovu do sedel. Zdejší radnici jsme bacilem pomoci onkologickým dětem nenakazili. V životě je vždycky něco poprvé, my si premiéru tohoto druhu odškrtli v Benešově.

Cesta do dnešního cíle v Týnci nad Sázavou vedla devět kilometrů z kopce, HURÁ. Město je spojeno s motocykly Jawa, jejichž výrobu zavedl Ing. František Janeček. Tahle značka vznikla spojením první dvou písmen majitele firmy a motocyklů Wanderer, které v licenci v roce 1929 začali montovat. Kdysi jawy dobývaly svět, na silnici díky Františku Šťastnému, na soutěžích díky Květoslavu Mašitovi, Josefu Fojtíkovi, Jaroslavu Břízovi a mnoha dalším, na ploché dráze díky Ivanu Maugerovi a mnoha, mnoha dalším. Dnes leží Jawa na márách, a i když se ještě trochu cuká, živá voda v nedohlednu. Ale i to patří k historii naši společnosti.

Dnes jsme zabrousili do ne vždy veselých časů, ale tak už to chodí. Život není maková buchta. Proto bychom se měli snažit chod našich věcí překlopit na veselejší stranu. Špetkou svých sil se přidáváme i my.

Hezký večer a dobrou noc, Honza Králík   

 Fotogalerie

7.6.2023

Po noci v Čáslavi nás čeká první část po Středolabské tabuli, takže jak se kolem Kolína sluší, měla by být rovina. Ale moc tomu nevěřte ono těch kopců dneska bude více než dost. V Čáslavi umístěné Gripeny nás asi nedoprovodí, stejně bychom jim asi nestačili, tak vyrazíme na severozápad směr Kutná Hora. Toto historické město ale pouze projedeme, a tak si místní památky musíme prohlédnout pouze ze sedel našich kol. Naší první zastávkou je až Kolín. Kolín leží v oblasti úrodné nížiny středního Polabí v místech křižovatky obchodních cest. Dnešní chrámové návrší bylo osídleno od druhé poloviny 9. století. Královským městem se Kolín stal v roce 1261. Centrum města leží na skále na levém břehu Labe. Průměrná nadmořská výška je 220 metrů. V okolí města se nacházejí lužní lesy, dnes státem chráněné (Veltrubský luh). Taktéž na východ od města se nachází přírodní památka Kolínské tůně. Název Kolín patrně pochází ze staročeského slova „koliti“, tj. „zatloukat kolíky, kůly“, a souvisí s polohou Starého Kolína v často zaplavované oblasti na soutoku Klejnárky a Labe, v jehož okolí se pomocí dřevěných kůlů zpevňovala půda. Později byla pro rozvíjející se trhovou osadu vybrána výhodnější poloha na vyvýšeném místě 7 km západním směrem. Nová osada (a pozdější královské město) si ponechala jméno původní osady. To už ale zase sedíme v sedlech a stáčíme se na jih. A začínáme stoupat. Stále mírně do kopce a za chvíli jsme v Uhlířských Janovicích. Uhlířské Janovice leží 17km jihozápadně od Kutné Hory na mírně zvlněné planině, stoupající pozvolna z Polabské nížiny. Do okolí města zasahují poslední výběžky Českomoravské vrchoviny a Středočeské pahorkatiny. V Uhlířských Janovicích to bude naše první zastávka, a tak určitě bude co prohlížet. Občerstvíme se a už dále stoupáme směr Vlašim. Zde to bude už pěkně zvlněné, protože se zaboříme do Vlašimské pahorkatiny. Přejedeme dálnici D1, mineme Kladruby a už sjíždíme do Vlašimi. Město samotné je v údolí. Město Vlašim, které je nazýváno srdcem Podblanicka, má díky své bohaté historii a řadě dochovaných památek, svým návštěvníkům, co nabídnout. První kroky návštěvníka povedou nejspíše do vlašimského zámeckého parku, jehož dominantou ve vstupní části je vlašimský zámek. Ve Vlašimi je ale nejen zámek s nádherným romantickým parkem. Za neopominutelnou zmínku stojí také zrekonstruovaná tři náměstí v historické části města. Jejich atraktivitu zvyšují dvě kašny – Pampeliška a Zeměkoule. Asi si vše nestihneme prohlédnout, ale bude alespoň důvod se vrátit. Přejíždíme pár kopečků, bájná hora Blaník je nedaleko, ale není vidět. Za chvilku jsme v Benešově. Město Benešov leží necelých čtyřicet kilometrů jihovýchodně od Prahy, v kraji mezi řekou Sázavou a bájnou horou Blaník v nádherné přírodě a rozlehlými lesy a nedalekými zámky Konopiště a Jemniště. Nyní nás už čeká pouze poslední část etapy, cesta do Týnce nad Sázavou. Bude to ž spíše z kopce, ale pár vlnek jistě nemineme. V Týnci nad Sázavou na břehu řeky Sázavy, místě vodákům zaslíbeném, dnes spíme. Týnec nad Sázavou, město s 5 772 obyvateli je významným střediskem dolního Posázaví. Díky své poloze na řece Sázavě s řadou jezů a starých mlýnů, uprostřed lesů a díky bohaté historii byl a stále je Týnec místem vyhledávaným turisty, zejména pak vodáky. Město je rozděleno řekou na dvě části. Na levém břehu leží starší část s historickými objekty, kterým dominuje vysoká gotická věž s úchvatným pohledem do Posázaví, ale i na vrchy za Benešovem. Na břehu pravém návštěvník najde novější výstavbu, sídliště, úřady a obchody. Dominantou této strany jsou moderní objekty dvou domů s pečovatelskou službou. Za šumění místních jezů se určitě bude dobře spát a načerpáme síly na zítřejší průjezd Prahou.