Úterý, 6. června – report

sedmý den, šestá etapa, Jihlava–Čáslav, najeto 135 km, nastoupáno 1520 m, ale prvních 1000 m už na prvních 55 km! Vysočina je zkrátka vysočina.

Dnešek začal včera večer. Volal bagrista Aleš Malina ze svého stroje. Sleduje naši cyklotour a hlásil, že mezi Včelákovem a Miroticemi se rekonstruuje silnice, abychom se připravili, že nás v obci Majlant čeká hrubý štěrk. Pane Malino, to je milé, objedeme, děkujeme J.

          Z Jihlavy nás vyprovodil hejtman Vysočiny Vítězslav Schrek i pan primátor Petr Ryška. Byla zima a vypadalo to na déšť, raději jsme se nabalili. Do první zastávky to bylo jen osm kilometrů, vedli nás tři cyklisté v dresech GLS, aby nás zavedli do zdejší centrály britské společnosti, o níž si uděláte představu z jejího hesla, že přepraví cokoli. Pan ředitel GLS ČR Pavel Včela přivítal pětapadesát cyklistů, my poděkovali za přijetí a za příspěvek do nadace. Při bzukotu dronu jsme popojeli jen kousek do areálu Bosch Powertrain s.r.o. Tahle firma má úžasnou historii a s ohledem na elektrizaci našich zagarážovaných miláčků jistě i budoucnost, na níž tady pracuje 4500 zaměstnanců. Jak se na německou firmu sluší, byl tu stan, podium, řečnický pultík a pan ekonomický ředitel Ralph Carle a zástupce místních odborů. Hádáte správně, dostali jsme dva šeky. Josef sympaticky poloněmecky poděkoval vielen Dank und napříště immer furt, jako že by ta spolupráce mohla pokračovat, což pan ředitel Carle zjevně kapíroval.  

          Není mnoho měst či sídel, která se dokázala propasírovat mezi vyjmenovaná slova. Přibyslav mezi ně patří. O tom, jak se jí to podařilo, starosta Martin Kamarád mlžil. My poděkovali za milé přijetí, občerstvení a veselé děti před radnicí a honem dál. (Mimochodem – vzpomenete si na další města mezi vyjmenovanými slovy? Viz nápověda dole.)

          Za Přibyslaví jsme minuli rodný dům Karla Havlíčka v Havlíčkově Borové. Kdybyste nevěděli, kdo to byl, Petr Vlček ví: nejlepší sjezdař v Brixenu v první polovině 50.let devatenáctého století.

          Byli jste v Hlinsku? Ne-li, chyba! Krásné historické centrum se zachovalými roubenkami, líbezné místo s betlémy, až budete někde poblíž, rozhodně se zastavte. Přivítali nás starosta Miroslav Krčil a místostarostové Radek Nevole a Petr Svoboda. Chytře přichystali horký čaj a housky, už jsme to měli zapotřebí. Moc milá byla tři děvčata s akordeony, která nám zahrála. Je vždycky fajn slyšet živou muziku, než buch buch buch z konzervy. Děvčata uměla a bylo vidět, že je to baví.

          Lukavice je malá obec, o níž nikdo z nás nevěděl, že tu byla nejstarší těžba pyritu v rakousko-uherské monarchii, vyráběla se z něj kyselina sírová. Těžbu ovšem ukončili už v roce 1904. Čekal na nás nejen starosta Miloslav Stehno, ale také místostarostka Vlasta Zástěrová a starosta zdejšího sboru dobrovolných hasičů Zdeněk Horský. Jak známo, dobrovolní hasiči jsou v každé obci hybateli společenského života, v Lukavci to bylo zřejmé.

          Do Heřmanova Městce dorazil zapisovatel se zpožděním, protože mu stávkovala přehazovačka. Pomiňme jízlivé poznámky o mizerné přípravě a vyzdvihněme ty dva, kteří jimi nešťastníka častovali. Zastavili totiž, aby pomohli, opravdu pomohli a ten klumpr opravili, za což zapisovatel Rudovi a zejména Bohoušovi děkuje. Při té příležitosti je pro pořádek dobré zmínit, že dnes přetržen jeden řetěz (není divu v tom kopci), dále třikrát píchnuto, jednou prodřen plášť (žádný div v těch sjezdech), servis dvou kol, na nichž se uvolnily různé drůbky. K tomu poznámka o počasí – asi patnáct kilometrů jsme jeli v dešti, abychom pak zase jakž takž oschli.

           Zpět do Heřmanova Městce, kde zapisovatele zaměřil starosta Aleš Jirounek, že se prý známe, No jo! Je to možný? Vždyť jsme spolu jeli na kole do Bruselu (před dvanácti? Více lety?) Je to cyklista, už s námi v minulosti absolvoval řadu etap, tady jsme na dobré adrese.

          Do Čáslavi jsme se už klouzali vcelku po rovině, vítala nás zase živá muzika mladé kapely základní umělecké školy, hráli Ježka a dobře. Starosta Jaromír Strnad s místostarostkou Renatou Vaculíkovou připravili občerstvení (spíš paní místostarostka 🙂 ), my poděkovali za šek, na němž se (matematicky) podílel každý Čáslavan dvěma korunami. Kdyby to tak bylo v Praze, nemuseli bychom objíždět republiku.

          Až sem 130 km, pak ještě 8 do Tupadel do krásného pivovaru, avšak někteří chytře nábližkou, což byla šeredná blátivka v polích, na níž obalili kola sajrajtem, jeden se v něm i vyválel.

          Krátce: krásný den.

Nápověda (pro vás jistě zbytečná): Litomyšl, Ruzyně

P. S. Když cyklotour zavolá, musí jít stranou – mimo jiné – i různé rodinné oslavy narozenin, jmenin, či, jako v tomto případě, výročí sňatku. Tedy alespoň touto cestou díky za 43 krásných společných let. Dotyčná bude vědět.

          Hezký večer, dobrou noc, Honza Králík

Fotogalerie

6.6.2023

Dneska opustíme Vysočinu a přes Železné hory budeme pokračovat až do rovin Středolabské tabule. Z Jihlavy vyrazíme směrem na sever do Přibyslavy. Při výjezdu z Jihlavy zastavíme u centrály GLS, jednoho z našich sponzorů a také u Bosch Diesel. Pak už bude město Přibyslav, které leží na západní straně Českomoravské vrchoviny v nadmořské výšce 483 m. Přibyslav patří mezi města, která soustavně pečují o historické památky. Nejstarším objektem, který tvoří neodmyslitelnou dominantu města, je gotická věž z roku 1497. S věží sousedí barokní kostel Narození sv. Jana Křtitele, vysvěcený v roce 1753. Poblíž městské věže se nachází i bývalý ženský špitál z roku 1692. Město se nachází v nadmořské výšce 520 m, 49º35´ severní šířky a 15º46´ západní délky, na rozhraní Havlíčkobrodské pahorkatiny a Žďárských vrchů. Město vzniklo na přelomu 12. a 13. století – přesné datum není známo. První dochovaná písemná zmínka o městě pochází až z roku 1257.  Ale to už jedeme přes CHKO Žďárské vrchy do Hlinska. Hlinsko, město s 10 tisíci obyvateli, místo vklíněné do kotliny 590 m nad mořem, na rozhraní Českomoravské vrchoviny a Železných hor. Geografická poloha a chlad zimních měsíců dávají městu typický podhorský charakter.  Hlinskem protéká řeka Chrudimka. První historicky ověřená zpráva pochází až z první poloviny 14. století. Město a jeho region je rozhraním dvou chráněných krajinných oblastí Žďárské vrchy a Železné hory. To už ale zase sedíme v sedlech a směřujeme na sever do Lukavice. Obec Lukavice se rozkládá v podhůří Železných hor v nadmořské výšce 310 m, 10 km jižně od Chrudimi. Spolu s místními částmi má obec 860 obyvatel. Obec proslavily především těžba a zpracování pyritu. Na přelomu 18. a 19. století patřila chemická továrna v Lukavici k největším v habsburské monarchii.  Lukavice se poprvé připomíná v listině z roku 1312. Staré šachty si ani nestihneme prohlédnout, protože už spěcháme do Heřmanova Městce. Heřmanův Městec se rozkládá na severním úpatí Železných hor ve výšce 275 metrů nad mořem a žije v něm lehce pod 5 000 obyvatel. Kdy bylo město založeno není přesně zjištěno. Stalo se tak pravděpodobně kolem roku 1280 kdy Heřman z Lichtenburku kolonizoval krajinu kolem hradu Lichnice. Střed města je od roku 1989 po předchozím stavebně historickém průzkumu provedeném v roce 1981 vyhlášen památkovou zónou. Město je situováno jako příhodné východisko výletů do celých Železných hor, na hrad Lichnice, Sečskou přehradu, zámek Žleby, zámek Kačinu a další. Heřmanův Městec je naší celkem pravidelnou zastávkou. Nyní nás už čeká poslední část dnešní etapy a cílem je Čáslav. Město Čáslav bylo založeno zhruba v polovině 13. století Přemyslem Otakarem II. Dnešní Čáslav je městem střední velikosti – v roce 2008 byla překročena hranice deseti tisíc obyvatel. Čáslav, někdy také nazývaná branou k cestám do Železných hor, je ale také město mažoretek, jejichž místní skupiny již řadu let získávají na domácích i zahraničních soutěžích jednu medaili za druhou. Z Čáslavi pochází a své sportovní začátky s ní spojuje mnoho vynikajících sportovců. Za všechny lze jmenovat ty zřejmě nejznámější, kterými jsou běžkyně Jarmila Kratochvílová a její neméně slavná svěřenkyně Ludmila Formanová – obě mistryně světa v běhu na 800 m. Tak zavzpomínáme a půjdeme do hajan. Zítra nás čekají kopce Vlašimské pahorkatiny.