report:

den sedmý, úterý, 7. června, Třebíč–Drnovice, 118 km, do cíle nás dojelo nevím kolik, protože nebyl nikdo, koho by napadlo to v tom nečase počítat, jak níže popsáno

Spaní v třebíčském tenisovém klubu bylo tak příjemné, že by tu člověk na kurtu klidně snesl i kanára. Večer jsme sledovali předpověď, která hrozila od osmi ráno déšť, ale skutečnost byla nad očekávání. Bylo hezky, tedy zvesela do Rouchovan, kde na nás čekal starosta pan Ing. Vladimír Černý, který vede obec už řadu let. Rouchovany jsou pro nás spojeny s řízky, jichž jsou vždycky plné stoly a tradice je tradice, i když bylo nedlouho po snídani. Zapisovatel si řízek odpustil, aby si konečně popovídal s těmi, jimž jsme za mnohé vděčni. V prvé řadě je to Policie ČR, a to prezidiem počínaje a dopraváky konče. Už na podzim se připravuje trase následujícího ročníku, na prezidiu se konzultuje, odsud to posílají na krajské správy a odsud zase níž, až to končí tím, že si nás policisté předávají, obvykle připadají dvě různé policejní hlídky na jednu etapu podle toho, jak přejíždíme z okresu do okresu. Dnes s námi vyrazily z Třebíče tři motocykly a jedno auto, aby nám usnadnily průjezd přes křižovatky, městy a vesnicemi. Třeba říct, že heslo pomáhat a chránit pro nás platí bezezbytku. Krátce – bez doprovodu dopravních policistů bychom nejeli.

            V druhé první řadě to jsou tři motorkáři, kteří nás doprovázejí z Prahy až do cíle. Míra Blažej, Josef Dočekal a Zdeněk Horák jsou ze Žďáru nad Sázavou a zajišťují podobné cyklistické akce už léta. Někde si o naší akci dozvěděli a už třetím rokem s námi jedou, nehledě na řadu našich jednodenních akcí. Josefovi se prý nedá odmítnout. Na svých velkoobjemových mašinách popojíždějí sem a tam, jsou s policisty jeden tým, což je patrné doslova na každé rohu. Všichni tři chlapíci jsou v důchodu a tenhle způsob trávení času jim evidentně sedí. Doprovod prý vyžaduje mít tři oči a být pořád ve střehu. Nejvíc je v permanenci levá dlaň a prsty, protože se při téhle službě pořád řadí, tedy mačká páka spojky.

            Do Rouchovan přijel na lehokole vozíčkář Miloš Bauer, dlouho jsme se neviděli, před lety byl s námi dokonce na soustředění na Malorce. Letos s námi jel jen kousek do Dukovan, bylo to milé setkání.

            Z Rouchovan je to k jaderné elektrárně jen 5 kilometrů, pro nás nejkratší letošní úsek mezi dvěma destinacemi. I tady je to tradice, jednak velkorysým šekem, jednak povidlo-tvarohovými koláči. Přivítal nás pan ředitel Ing. Roman Havlín, jehož jsme se zapomněli zeptat, jakou odrůdu vína pěstují za elektrárnou. To není vtip, opravdu na jižním svahu za plotem je mladý vinohrad, vloni měli první sklizeň. Nesmíme zapomenout zeptat se příště.

            Oslavany jako další zastávka nás přivítaly na nádvoří zámku horkou slepičí polévkou, která moc sedla. Pan místostarosta Svatopluk Staněk nám předal šek a představil pana Miloše Musila, svého předchůdce ve funkci a iniciátora cyklostezek na jihozápadě Brněnska, prý abychom ho pochválili. Což rádi činíme. Až do Oslavan po cyklostezce pojedete, nezapomeňte se zastavit v zámku ve zdejším muzeu hornictví, energetiky a hasičské techniky. Tři mouchy jednou ranou!, při naší návštěvě bohužel zavřené.

            Od Dukovan jsme sledovali mraky, jimž jsme zatím ujížděli. Dohnaly nás v Brně, jen lehce, ale dohnaly. Stačily mírně pokropit dlažbu na Masarykově, cestou na Dominikánské náměstí, takže při kličkování mezi chodci, glajzami a kočičími hlavami sebou dva z pelotonu pleštili, čili se natáhli. Nic vážného, naštěstí.

Před radnicí nás přivítala primátorka paní JUDr. Markéta Vaňková šekem a milým proslovem. Předání šeku jsme si tentokrát střihli i my – Pepa věnoval zástupci Nadačního fondu dětské onkologie KRTEK ceduli s vyznačenými 250 000 Kč. My peníze sbíráme, oni jsou jednou z organizací, které podporujeme a které vědí, jak s penězi správně naložit.

            V Rousínově byla další zastávka, kde se předvedla děvčata moc  aerobikem a pan starosta Ing. Jiří Lukášek šekem. Děvčatům jsme zatleskali a panu starostovi poděkovali a vcelku svižně spěchali do cíle. Mraky už se přiblížily a my doufali, že 10 kilometrů do Drnovic, dnešního cíle, urazíme dříve než blížící se déšť. Prohráli jsme o 15 minut. V Drnovicích na nás čekala paní starostka Mgr. Lenka Růžičková s koláčky a se šekem. Protože z nás crčela voda, proběhlo předání šeku a konzumace koláčků ve velkém trapu, zostřeném nutným přejezdem dalších tří kilometrů na ubytování. Jak se to tu jmenuje, pisatel netuší, ani nejbližší kolem něho. Do místa přijela tlupa vodníků na žmach, jejichž jedinou snahou bylo všechno ze sebe sundat, zahodit ponožky (viz včera) a dát si horkou sprchu.

            Hezký večer, Honza Králík   

Fotogalerie

úterý 7.6.2022

Z Třebíče vyrazíme na jihovýchod na Jevišovickou pahorkatinu. Jen doufám, že nám bude foukat do zad, protože proti větru je to tady celkem dřina.  První zastávka bude v Rouchovanech. Zde jsou velmi pohostinní a všichni si vždy pamatujeme místní řízky.  Ale bude těsně po snídani, tak bychom asi tak jíst neměli. 🙂 Z Rouchovan je elektrárna Dukovany již na dohled. Jen vyjedeme kousek do kopečka a jsme tam. U elektrárny nám již mnoho let zajišťuje občerstvení majitel Mohelenského Dvora, pan Karel Malý. Už se těším na koláček. Zároveň zde vždy dostaneme velmi milý šek s krásnou částkou od Nadace ČEZ. Od elektrárny vyrazíme k řece Jihlavě, je to pěkně z kopce, přes most a zase pěkně do kopečka až do Mohelna. Zde určitě zamáváme před Mohelenským dvorem a zamíříme z kopce do Oslavan. To už budeme v Boskovické brázdě. Jen nevím, jestli se Oslavany jmenují podle toho, že tu místní hodně slaví nebo zde vyráběli vany na osly. Ale to se určitě dozvíme. Z Oslavan vyšlápneme do kopce směrem k Rosicím a pak už budeme sjíždět z kopečka do jihomoravské metropole Brna. Propleteme se místními ulicemi, zabalancujeme mezi kolejemi a zastavíme v centru. Po načerpání sil se vydáme na východ podél dálnice D1 a zastavíme v Rousínově na úpatí Drahanské vrchoviny. Zdejší město proslavila v minulosti karosářská výroba Lepilových závodů, a hlavně výroba nábytku ve Spojených umělecko průmyslových závodech založenými zde v roce 1920. Z Rousínova je to do Drnovic jen kousek. V Drnovicích bude cíl dnešní etapy. Zdejší obec na předělu jihovýchodních svahů Drahanské vrchoviny a úrodné nížiny Vyškovské brány navštívíme poprvé. Drnovice se dostali do povědomí sportovních fanoušků v 90-tých letech díky působení svého fotbalového klubu v 1. lize, kde působili celkem 10 sezon i evropských pohárech. My zde ukončíme dnešní putování a zítra ráno budeme startovat z nedalekého Vyškova.