Pondělí, 5. června – report

šestý den, pátá etapa, Hrotovice–Jihlava, najeto 125 km, nastoupáno 1645 m. Pod mrakem, foukalo, déšť jen jen se spustit, zima. Tedy návleky, pláštěnky a žádné řeči, jedeme! 

Předběhneme: děkujeme, milí rosničkáři, těch 10 až 20 % nedeště vám vyšlo. Krátce: nespadla ani kapka, ač mělo celou cestu cedit. Super!

     Z Hrotovic nás vyprovodil Bohuslav Seitl, místostarosta nejmenšího města na Vysočině (1760 obyvatel). Přál nám štastnou cestu, vyšlo mu/nám to.

     Do Moravských Budějovic jsme vyrazili za starostou Martinem Ferdanem a místostarostou Janem Švaříčkem, kteří nás na náměstí čekali s dětmi na kolech a v našich dresech, aby s námi kus popojeli. Do Moravských Budějovic jsme zamířili už dříve, bylo tedy třeba starostu vyzkoušet, zda ví, kolikrát nás už podpořili. Byl nabrífovaný, věděl, třikrát.

          Cestou na Dačice jsme projížděli obcí Domamil, na jejímž konci líčil místní chasník chalupu vápnem, v ruce štětku. Nechal toho, sledoval peloton a pak hlasitě pronesl: „Tolik lidu, ty by udělali práce!“ Dobrý muži, vynasnažíme se, aby naše šlapání nepřišlo nazmar.

          Také v Dačicích jsme byli třikrát, navíc Martin Schmidt tady třikrát uspořádal akci U hranic bez hranic, jejíž výtěžek jde na konto Nadace Josefa Zimovčáka (dále jen NJZ). Jsme tu tedy téměř doma. Starosta Miloš Dvořák, místostarosta Jiří Baštář a koordinátorka Lenka Williams si pro nás nachystali tři šeky: za město, za firmu Tekaben a – světe div se – za nemocnici. Myslím, že je to poprvé, kdy na NJZ přispěl špitál. Každopádně ty penízky přijdou tam, kam mají.

          Trasa vedla na Studenou přes malou obec Horní Slatina, v itineráři nezaznamenanou, tady se nestavělo. Nicméně tu zabrzdil Zdeněk Vích, objal starostku Janu Valsovou, ta mu vtiskla nikoli polibek, ale sklenici medu, čímž bylo akci učiněno zadost. Sklenice nebude vložena do NJZ a nebude na našich oficiálních stránkách v seznamu příspěvků, nýbrž si z ní ráno u snídaně mázneme, med zkrátka zblajzneme.

          Ve Studené jsme jen na skok zastavili, starosta. Pavel Škoda nás potěšil, že rada schválila pro NJZ příspěvek, ale jak to bylo na poslední chvíli, obešlo se to bez formalit, bez šeků a certifikátů, jen s poděkováním. Ve Studené byla kaltna, aby ne, když blízký kopec Javořice má 873 m n. m. Pan starosta nás ujistil, že do Počátek to bude už jen z kopce, dokonce to odpřisáhl, když viděl, že nám tím po těch kopcích, které jsme museli do Studené vyšlapat, udělá radost.

          V Počátkách jsme se zastavili před osmi lety, jak věděl starosta Karel Štefl. Horká polévka a horký čaj nás znovu posadily do sedel, abychom dorazili do Třeště včas. Léta se tady zastavujeme v rámci akce Na kole dětem Vysočinou, a tak jsme zde skoro jako doma. Připravili si tentrokrát pro nás kromě šeku také čtyři vystoupení (!!!) místních děvčat. Hezké, děkujeme.

          Vzhůru do cíle, dnes v Jihlavě, hlavním městě Vysočiny, tedy za primátorem Petrem Ryškou. Místní sokolský soubor Dřeváček nás potěšil vystoupením v krásných krojích. Vtipné bylo přivítání chlebem a solí, tohle byla premiéra, alespoň se zapisovatel nemůže rozpomenout, že by to někde na nás takhle zkusili.

           Tak, a jsme u hotelu, dnes se bude horká sprcha dvakrát hodit. Nejprve uložit kola, dnes v Ukrajinském domě, kde město poskytlo azyl Ukrajincům. Dnes oni poskytli azyl našim kolům. Děkujeme.

          Čeká nás svíčková, těšíme se, hezký večer, dobrou noc, Honza Králík

P. S.: Jak letíme našimi obcemi (prý je to celkem 365 sídel), jak jsme za polovinou cyklotour, začíná se to zapisovateli motat a míchat, občas něco změní, zamění a zvojtí, a co hůř, opomene. Až dnes si uvědomil, že nás ve Velké Bíteši přivítalo na náměstí krupobití bicích – na pódiu byla sestava bubeníků, klučinů tak kolem deseti až čtrnácti let ze sadami bubnů a činelů, kteří předvedli skvělou kanonádu. Trvalo to pár desítek vteřin, ti kluci to museli secvičit, natahat nástroje, zahrát, pak všechno zase odvláčet a zapisovatel o tom ani slovo… Pozdě ale přece chci napsat, že to bylo skvělé. Tím se chci omluvit všem, s nimiž jsem nechtě naložil podobně (doufavaje, že jich není mnoho).
H

Fotogalerie

5.6.2023

Z Hrotovic vyrážíme směrem na západ. Jevišovická pahorkatina se krásně vlní, a tak cesta ubývá a za chvilku jsme v Moravských Budějovicích. Město Moravské Budějovice se 7,5 tisíci obyvateli se rozprostírá v malebné mírně zvlněné krajině jihozápadní Moravy, na okraji Českomoravské vysočiny a protéká jím říčka Rokytka. Město leží na státní silnici spojující Vídeň s Prahou, bývalé císařské silnici. Historicky první písemná zpráva je z roku 1231. K památkám patří barok­ně klasicistní zámek z pozdního 18. století, kostel sv. Jiljí z 1. poloviny 13. století, kaple sv. Michala a další. Moravské Budějovice jsou místem rekreace i sportovního vyžití pro široké okolí, místní koupaliště nabízí tři bazény a veškeré sportovní vybavení. Využití nachází rovněž krytý zimní stadion, tenisový areál, fotbalové hřiště, bowling atd. Prohlídku zámku asi nestihneme a už směřujeme směr Dačice. Zde se v květnu koná akce Na kole dětem U Hranic bez hranic. Dačice jsou jedním z nejstarších měst ležících v půvabné krajině Českomoravské vrchoviny. První písemná zpráva pochází z roku 1183. Rok 1843 přinesl městu světové prvenství. Ne každý ví, že dnes tak běžná věc, jakou je kostkový cukr, se zrodila v jednom z domů na Palackého náměstí v Dačicích. O tom, jak první kostka cukru spatřila světlo světa vypovídá stálá expozice v Městském muzeu a galerii. Návštěvu muzea si nestihneme, ale určitě odpočineme a pak vyrazíme směr Počátky. Javořická vrchovina nám postaví do cesty několik stoupání, ale to už jsme v Počátkách. Počátky – městečko na rozhraní Čech a Moravy v kraji Vysočina je místem klidu a pohody. Množství historických památek, příjemné životní prostředí, řada rybníků, mimořádně čistý vzduch, cesty roubené alejemi stromů, hluboké lesy s kopcovitým terénem jsou hodnoty, které je činí zajímavým. Nejstarší písemná zpráva pochází z konce 80. let 13.  stol. Právem jsou počátečtí pyšní na svého rodáka Otokara Březinu, nejvýznamnějšího básníka českého symbolismu.  Z  Počátek můžete vycestovat autem, na kole nebo pěšky, po vyznačených stezkách, do Telče, Studené, Jindřichova Hradce, Kamenice nad Lipou, Pelhřimova, Horní Cerekve (všechna města do vzdál. 25 km). My ale vyrážíme směr Třešť. Město, které pravidelně navštěvujeme v září při akci Na kole dětem Vysočinou. Rádi zde zastavíme i v rámci Cyklotour. Šestitisícové město ležící mezi krajskou Jihlavou a renesanční Telčí má v rukávu trumfy, které jen tak někdo nepřebije. Předně je to více než 200letá neutuchající betlémářská tradice. Kde jinde, než právě v Třešti na vás dýchne vánoční atmosféra třeba i v srpnu? V místním muzeu jsou totiž betlémy k vidění po celý rok. Nevšední pohlednici si můžete pořídit, pokud vystoupáte po trase Křížové cesty nad město. Působivý zámecký park rozprostírající se za nově zrekonstruovaným zámeckým hotelem nabízí mnoho možností k odpočinku, sportovním aktivitám i poznání. My ale musíme spěchat do cíle dnešní etapy, jedeme do Jihlavy. Uprostřed rozsáhlé kopcovité, lesnaté a rybničnaté Českomoravské vrchoviny, po obou stranách bývalé zemské hranice mezi Čechami a Moravou, leží starobylé město Jihlava, nejstarší horní město českých zemí. Celá městská památková rezervace – jedinečná kombinace gotické, renesanční a barokní architektury – potěší každého obdivovatele uměleckých památek a dávné historie. Dnes večer snad bude dost času si celé město prohlédnout, odpočinout si a zítra pokračujeme dál.