report:

den šestý, pondělí, 6. června, Havlíčkův Brod–Třebíč, 138 km, převýšení 1744 m, do cíle nás dojelo méně než včera, to víte, pracovní den

V noci padala voda, ráno pod mrakem a lehké kapky. Pláštěnku? Návleky? Netřeba? Ať jsme zvolili cokoli, promokl každý, čímž popisujeme první dvě hodiny. To podstatné: Na vysoké kolo usedl na první etapu Ivan Burkert. Že je to statný velocipedista, všichni víme, jen pohled na jeho levou nohu dával naději, že tempo bude veřejně-cykloturistické. Na kotníku má už od Prahy jakési obinadlo vzhledu staré ponožky, protože má vymknutý kotník a zlomený jakýsi drůbek v patě, co jich tam je hromada. Tour ale chce jet za každou cenu, je totiž jediný v celém pelotonu, kdo absolvoval nejen všechny ročníky, ale i všechny etapy, což se nepodařilo ani Pepovi, protože během let několikrát předvedl odpíchnutého Zimovčáka a skončil na ošetřovně. Zkraťme to, Ivan jel, jako kdyby kolo ukradl, navíc ho Pepa v kopcích popostrčil, takže prvních 40 km v kopcích a dešti jsme notně brblali. Ivana už na vysoké kolo nepouštět!

            První zastávka byla naplánována ve Žďáru nad Sázavou, kam jsme dojeli mokří, ale spokojení, že už neprší. Přivítal nás pan starosta Ing. Martin Mrkos s šekem (děkujeme) i senátor za zdejší obvod pan Ing. Josef Klement. K této části cesty poznámka pro cyklisty, kteří pojedou v pelotonu za deště a mají ráfkové brzdy. Ty jsou v takovém počasí jen zbytečnou zátěží, protože v dešti nebrzdí, zatímco těm, kdo mají brzdy kotoučové, to brzdí, ale zhusta nemyslí na ty za sebou, kteří marně mačkají páčky. Pozor na to! A zpráva pro manželky, které se budou divit, proč ten jejich přivezl fungl nové ponožky. To proto, že v dešti se nejvíc ušpiní ta část této garderoby, která obepíná kotník. Přední kolo hází na nohy bláto a špínu, což po noze stéká, fusekle to nad kotníkem filtruje, šedne až černá, a našinec ji pak v cíli zahodí, aby doma neposlouchal řeči, kde to tak zapra… ušpinil. Načež si koupí u našeho stánku nové s dobrým pocitem, že tím podpořil sbírku.

            Nové Město na Moravě je slavné svými běžkařskými akcemi, to ale neznamená, že byste sem v létě neměli přijet. Asi tu jsou zvyklí na zimy, takže nám připravili nejen šek (s ním pan místostarosta Stanislav Marek), ale také štoudev s horkým dobrým čajem. Skvělý nápad! Děkujeme.

            Do Bystřice nad Pernštejnem jsme dorazili ve chvíli, kdy na náměstí v amfiteátru zpívaly a hrály sbory místní školy, v hledišti maminky, tatínkové a prarodiče účinkujících, bylo tu veselo a nám ještě veseleji, když nám pan starosta Karel Pačiska předal šek, za nějž jsme poděkovali, a do další etapy poslal svého místostarostu pana Mgr. Martina Horáka. Vyhodnotili jsme to tak, že se ho chtěl zbavit – na trase čekaly kopce, z nichž hned ten první měl stoupání 18%!!! Všichni jsme to vyšlápli, přičemž jsem na vršku z posledního dechu vzdali hold Pepovi Zimovčákovi, který to vyšlapal na vysokém kole, které  sedlal už ze Žďáru. Ta chlopeň, co mu našil prof. Pirk, je asi opravdu ze závodního koně.

            Ve Velkém Meziříčí nás čekal pan místostarosta Ing. František Smažil. I tady jsme měli zač poděkovat a čím se osvěžit. Už jsme oschli, slunce zase pálilo, jako kdyby nikdy nepršelo, a my se už těšili do cíle v Třebíči. Čekalo nás 22 kilometrů, žádná vražedná stoupání, zkrátka pohoda. Ač byla dnešní etapa papírově nejtěžší, ač zprvu pršelo a pak pražilo slunce, ač jsme takové stoupání zatím nejeli, všichni si dnešek pochvalovali. Snad že už máme najeto, nebo jsme si zvykli, nebo jsme tomu všemu přišli na chuť, nevíme, ale bylo to fajn.

            Finis coronat opus, čili to nejlepší na konec. V Třebíči jsme minuli cetrum, minuli radnici a zamířili rovnou do zdejšího kempu, aby nás přivítal starosta Mgr. Pavel Pacal. Žádná kravata nebo oblek, jen slezl z kola, na němž s námi jede z Prahy a hodlá dorazit až do cíle. Na radnici působí řadu let, poslední čtyři roky v nejvyšší funkci, v pelotonu se objevil už několikrát, letos poprvé jede celou trasu. Jestli jsme psali, že řeči mají býti krátké a klobásky dlúhé, pak se toho Pavel držel. Klobásek byla hromada. Když jsme byli v nejlepším, uvedl konferenciér Matěj Motyčka předání šeku. Už minulý týden jsme napsali, že nebudeme uvádět částky, že budou později na internetu, ale že možná uděláme výjimku. Teď je na ni čas: Město Třebíč věnuje na nadační konto 150 000 korun. Vážené městské zastupitelstvo, moc vám děkujeme. Také díky vám můžeme každoročně poslat 400 dětí po onkologické léčbě na rekondiční pobyt. Jak vždycky říkal náš do loňska pravidelný konferenciér Vojta Polanský, když je nemocné dítě, je nemocná celá rodina.

            Zapomněli jsme na něco? Jo, ještě k Ivanovi Burkertovi: Jezdí na vysokém kole po celé Evropě, napsal o tom pět knížek, jsou nabité krásnými fotkami a krátkými texty, k dostání na našem stánku.

Hezký večer z Třebíče (a odpusťte zpoždění zapisovatele, klobásky byly opravdu dlúhé), Honza Králík

P. S. Ještě poznámku, kdyby vás to zajímalo: Starosta Pavel Pacal si na cyklotour samozřejmě vybral dovolenou.

Fotodokumentace

6.6.2022

Z Havlíčkova Brodu pojedeme směrem na východ. Při průjezdu Přibyslaví si promrskáme vyjmenovaná slova po B a ti co je nebudou umět zde zůstanou na doučování :-). To už ale budeme vjíždět do CHKO Žďárské vrchy a přes řeku Sázavu dojedeme do Žďáru nad Sázavou. Sázave zde sice připomíná spíše velký potok, než všeobecně známou řeku, ale ji na kráse nijak neubírá. Další kilometry budeme směřovat  do Nového Města na Moravě. Z názvu je jasné, že za hranicí Žďáru opustíme Čechy a další kilometry budeme polykat na Moravě. Tuto trasu máme dobře projetou, i když v opačném směru, díky Aleši Wasserbauerovi a jeho akci Na kole dětem Žďárskými vrchy, které se každoročně na počátku srpna zúčastní několik stovek cyklistů. Za Novým Městem na Moravě opustíme CHKO Žďárské vrchy  a budeme se blížit k Bystřici nad Perštejnem. Toto město se dříve jmenovalo jen Bystřice, podle říčky, zde protékající, ale od roku 1925 je to Bystřice nad Perštejnem, podle nedalekého krásného hradu Perštejn, který hrál v mnoha pohádkách. Jen jsem se nikde nedočetl, proč je Bystřice nad Perštejnem a nikoliv třeba u Perštejna nebo podobně…. Odsud zamíříme na jih, a bez toho, aby jsme ten slavný hrad viděli, budeme ukrajovat další kilometry v Křižanovské vrchovině. Zanedlouho budeme ve Velkém Meziříčí. Podjedeme nejvyšší dálniční most v ČR a zastavíme ve městě. Odsud už je to jen kousek do Třebíče. Mineme několik rozhleden  a před 17-tou hodinou budeme v Třebíči, cíli dnešní etapy. Zde ve městě, jehož Areál bývalého benediktinského kláštera s bazilikou sv. Prokopa společně s židovskou čtvrtí se hřbitovem byly  v roce 2003 zapsány na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, přenocujeme a budeme se těšit do dalších etap.