Neděle, 4. června – report

pátý den, čtvrtá etapa, Dolní Kounice–Hrotovice, cyklistické počasí: pod mrakem, sem tam vysvitlo, nastoupáno 1600 m, najeto 112 km

Kounice se jmenují Dolní proto, že z nich musíte vystoupat nahoru, v našem případě 2,5 km, pěkně jsme se rozdýchali. Kdo si zrána nenasadil návleky na ruce, do první zastávky litoval.

          Cestou se přidal Ján Svorada (viz včerejší raport), dodržel slovo, a tak byla chvilka na obligátní dotazy: kterého úspěchu si cení nejvíc? Odpověď: všechny jsem si užil. Otázka: Ponechal jste si nějaké své kolo z dob začátků, nebo pozdější kariéry? Odpověď: Nenechal, kam bych to měl dávat. Ot.: A co poháry a ceny? Máte je? Odp.: Nemám, na co? Abych z nich utíral prach? Já mám hezké vzpomínky, prožil jsem krásná léta.

Dobrý návod, jak brát život. Jen se k tomu odhodlat…

První zastávka: Brno a jeho tramvajové koleje. Jak zapisovatel zezadu zaslechl, někdo se nachytal, to by bylo, aby se některý cyklista nevyválel. Pan radní Tomáš Aberl nás přivítal, také nově se přidavšího pana profesora Jana Pirka, nemohl dříve, ale teď už pojede až do Prahy.

          Ve Veverské Bítýšce mají rovněž mladého starostu Lukáše Zavadila, klobouk dolů před zdejšími odvážnými voliči, držme jim palce (i panu starostovi), aby nelitovali/nelitoval. Tady byl vyvolán pan prof. Pirk, aby řekl, proč se přidal až teď. Důvod měl pádný: musel se starat o paní choť, která si zlomila ruku a měla ji v sádře. Pravil, že každý kluk umí rozepnout podprsenku od svých patnácti let, ale že se bude muset učit ve svých pětasedmdesáti, jak ji zapnout, to nečekal. A pokračoval, že netušil, co všechno musí žena doma zvládnout – pověsit prádlo, vytřít, vysát, umýt nádobí, nakoupit a co všechno. Manželce sádru právě sundali, tak Vám paní Blanko držíme palce, abyste měla ruku zase brzy v pořádku, nejen abyste mohla zase… atd. Z Veverské Bítýšky vedla trasa přes Lažánky, líbezný název pro obec, kam vede dlouhý pekelný kopec. Martin Kvintus na vysokém kole vpředu ho sice vyšlapal, ale chvílemi mu přední kolo prokluzovalo!!! Brrr.

Ve Velké Bíteši nás čekala starostka Markéta Lavická a náměstek kraje Vysočina Roman Fabeš. Byl v dresu nikoli pro parádu, jel s námi až do cíle v Hrotovicích, milé.       

          V Náměšti nad Oslavou nás čekala místostarostka Jana Homolová, aby zastoupila pana starostu. Ne že se mu nechtělo, ale byl na další dobročinné akci města, která se jmenuje Děti dětem. Na zdejším zámku muzicírují a sbírají peníze na pomoc dalších dětí. Všechna čest a díky Náměšťanům.

          Jaderná elektrárna Dukovany je naše zamilovaná zastávka, protože na nás jednak čekají skvělé domácí koláče od pana Karla Malého z Mohalenského dvora (prý nechce od elektrárny ani finanční příspěvek), jednak nás milá Jana Štefánková z PR oddělení podaruje šekem s šestimístnou cifrou. Děkujeme. Kdo měl chvilku, zaběhl do infocentra vyzkoušet virtuální brýle, s nimiž „vyšplhal“ na okraj 125 m vysoké chladicí věže a podíval se i do centra elektrárny. Bereme dukovanské jaderné srdce s takovým respektem, že nebyl nikdo, kdo by si o reaktor opřel kolo.

          Také Rouchovany jsou naší obligátní zastávkou, známou zdejšími řízky. Tentokrát nás tady dostali. Pan místostarosta Milan Chvátal nechal na stolcích bohatě ovoce, ale řízky nikde! Ovšem jen zdánlivě. Za okamžik přinesli mísu a už to jelo… Děkujeme.

          V cíli dnešní etapy v Hrotovicích („jen“ 1760 občanů, avšak město!) na nás čekal pan místostarosta Bohuslav Seitl a vtipné občerstvení s kelímky se zeleninou a ovocem, pochopitelně i tady, jako všude, se šekem. Pobavily nás malé mažoretky, a pak už hupky do hotelu.

          Dnes to bylo hodně do kopců, až tak, že ve Velké Bíteši během krátké zastávky jeden z kverulantů nabízel pro příště svoji pomoc při výběru tratě. Že by vyměnil 300 výškových metrů za 10 rovinných kilometrů. Ne, Jirko, to neprojde.

          A drobnost na závěr: Kdo by býval chtěl (a věděl), mohl z Dolních Konic zamířit rovnou do Hrotovic nejkratší cestou. Měl by to 36 kilometrů.

          Tolik k dnešku (raději se nedívat na zítřejší předpověď). Dobrou noc, Honza Králík

Fotogalerie

4.6.2023

Z Dolních Kounice je to Hrotovic autem cca 36 km a necelých 40 minut. My si to ale užijeme, ujedeme těch kilometrů 109 a bude nám to trvat celý den. Rozloučíme se s Dolními Kounicemi a vzhůru na sever Dyjsko-svrateckým úvalem do Brna. Jihomoravská metropole je naší pravidelnou zastávkou. Ovšem projet centrem Brna chce hodně pozornosti a opatrnosti, aby na kolejích a kostkách nedošlo k pádu. Ale když to všechno zvládneme, tak pravidelnou možnost, prohlédnout si centrum města pěkně z blízka ze sedel našich bicyklů. V neděli dopoledne to je celkem příjemná projížďka. Z Brna vyrazíme podél Brněnské přehrady a kolem hradu Veveří, směrem na západ a zastavíme ve Veverské Bítýšce. Je to naše první zastávka v této obci. Město Veverská Bítýška leží na soutoku řeky Svratky a Bílého potoka asi 25 kilometrů severozápadně od města Brna. Toto malé klidné městečko s cca 3400 obyvateli se stalo pro své malebné okolí a výhodnou polohu u Brněnské přehrady rekreačním centrem kraje. V pondělí 17. září 2018 byl předán městysu Veverská Bítýška dekret o povýšení Veverské Bítýšky na město s platností od 27. 8. 2018. V nohách máme skoro 50 km a tak načerpáme síly. To už ale opouštíme Boskovickou brázdu a míříme do Velké Bíteše. Tak jsme již několikrát byli. Velká Bíteš byla založena v první polovině 13. století patrně jako zeměpanské město na místě dřívější osady či dvoru. Plného městského práva dosáhla Velká Bíteš roku 1408. Na místě se dozvíme i něco ze současnosti a už stáčíme směrem na jih. Další zastávkou je Náměšť nad Oslavou – malé město na úpatí Vysočiny, ležící na malebných březích dolního toku řeky Oslavy. Místní jméno Náměšť je původem české. Označovalo se tak místo (sídliště nad řekou), kde bylo něco namístěno, nashromážděno, naplaveno – písek, spraš, hlína. První zmínka o Náměšti pochází z roku 1234. Roku 1923 byla Náměšť povýšena na město. I když se od té doby Náměšť nad Oslavou proměnila a získala nové dominanty, přece je to stále tatáž zámecká věž vetknutá do mraků, co okouzlí snad každého, kdo město navštíví. Stejně je jím i barokní most. Pokračujeme dále na jih, mineme místní vojenské letiště, překonáme hráz přečerpávací elektrárny Dalešice a už jsme u elektrárny Dukovany. Je to naše pravidelná zastávka, a to i díky Nadaci ČEZ, která na nás každoročně nezapomíná. To už jsme v Jevišovské pahorkatině. Do Rouchovan je to jen kousek z kopce, a tak se i bez šlapání můžeme těšit na místní vyhlášené řízky. Nejstarší historické doklady z roku 1243 dokazují, že Rouchovany byly statkem zeměpanským. Nyní již samostatná obec těsně vedle jaderné elektrárny Dukovany. Nyní nás už čeká jen poslední část dnešní cesty do Hrotovic. Nikdy jsme zde ještě nezastavili, ale těšíme se. Hrotovice leží v západní části Moravy, v jihovýchodní části okresu Třebíč, v Kraji Vysočina.  Po roce 1989 se začaly dynamicky rozvíjet. Dominantou města je zámek, který byl vybudován koncem 16. století v renesančním slohu a v první třetině 18. století barokně přestavěn. Nyní se zde nachází sídlo městského úřadu a budova také slouží potřebám podnikatelů a firem, které zde mají své obchody a pobočky. Hrotovice jsou centrem mikroregionu Hrotovicko, který sdružuje 17 okolních obcí. Hrotovice měly téměř od svého založení tvrz, kostel, hřbitov a faru. Fara však po bitvě na Bílé hoře zanikla a byla obnovena až 1. ledna 1913. Kostel sv. Vavřince byl postaven ve slohu románském a připomíná se již v roce 1263. Ze staré stavby jsou nyní dochovány pouze hlavní zdi, jelikož byl několikrát přestavován. Největší opravy byly provedeny v roce 1835.  Až se ubytujeme, tak určitě bude čas si všechno prohlédnout.