report

den pátý, neděle, 5. června, Veselí nad Lužnicí–Havlíčkův Brod, 110 km, do cíle nás dojelo 70, prý.

Ráno na veselské náměstí nepřijel Martin Kvintus. Včera večer se musel vrátit domů. Pepa nám to oznámil s tím, že Martin má teď před sebou hodně dlouhý a hodně strmý kopec. Podle toho, jak se nám představil, jsme si jistí, že ho vyjede. Náměstím se rozlehl potlesk a trval déle, než aby to byla jen slušnost. Martine, jsme s vámi a příští rok si udělej v červnu čas. Počítáme s tebou.

            Na cestu nás vypravil pan starosta Ing. Vít Rada a místostarosta RNDr.  Ladislav Sýkora, ten v cyklistickém, to bylo milé, stejně jako včerejší šek. Děkujeme za přijetí a dětem za včerejší vystoupení a kresby.

            První zastávkou byla Deštná, obec se 780 obyvateli a panem starostou Davidem Šaškem. Když přijíždíme do každé destinace, je dobré dívat se kolem. Tady mají ořezané lípy, zametené chodníky, rozkvetlé růže podél, nalíčené fasády, člověk cítí, že je to tu v pořádku. Dnes tuplem – na velké ploše před hasičskou zbrojnicí plošina profesionálního sboru z Jindřichova Hradce a velká tatra, ale hlavně vymazlená Tatra 815 CAS 32 místních dobrovolných hasičů, kterou dnes pokřtí pan farář. K tomu my, zkrátka všeobecná veselice s občerstvením a výzvami všem, jen ať si všechno prolezou a ohmatají, s výjimkou neopírat nic o jejich tatru. Jen Pepa měl povoleno opřít své kolo, ale OPATRNĚ. Rozumíme a gratulujeme ke krásnému autu. O Deštné jste asi moc neslyšeli, ale chyba, to není jen tak nějaká obec. Má lázeňskou historii, prý Balbín zmínil troje české lázně – Teplice, Karlovy Vary a Deštnou. Dodnes si tu můžete pořídit zdejší léčivou vodu. A až tudy pojedete, zastavte se a navštivte provaznické muzeum. Mají tu i letecké, ale tomu řemeslnému dejte přednost.

            Než vyjedeme dál, přiblížím několik z těch, kteří šlapou v pelotonu. Co do kol, všechno sériové kusy, ale co do cyklistů, každý mimořádný exemplář. První: letos je to její desátý start. Prvních pět let jela jen něco, letos je to její pátá kompletní cyklotour, čili letitá účastnice. Poprvé ovšem bez nutné omluvenky do školy, protože nedávno maturovala. Zoe je devatenáct. Dalšímu na řadě je podstatně víc, už je to dědeček, jako ostatně mnoho dalších z nás. Ten se dostal ke kolu díky tomu, že si dcera před lety rozmyslela na poslední chvíli sňatek. Takže místo aby platil svatební hostinu, šel a koupil kolo. Jede pošesté, díky Zdeňku. Jiného druhu je do třetice náruživý cyklista, který za měsíc najede to, co mnozí za rok. Tuhle vyprávěl, jak jel z Ostravy za ustavičného deště 260 kilometrů do Telče, aby druhý den podpořil v Dačicích jednu z našich akcí. Druhý den zpět, pravda kousek i vlakem. Mimochodem i kola už jsou ověšená elektronikou – ta jeho evidovala 1500 automobilů, které ho z Ostravy do Telče předjely. Skvělé, Michale.

            Dnes ráno se s námi rozloučila slovenská skupina. Jaro a Miro jeli z Prahy, Peťo a Paľo přijeli později autem, ti dva se trmáceli 800 kilometrů, aby se svezli dvě etapy, teď se všichni čtyři povezou 800 kilometrů domů do Nižnej Polianky na hranicích s Polskem. Chalani, prima.

            Tak dál, do Kamenice nad Lipou. Krásné městečko s úžasnou lípou na náměstí, košatou jako málokterá jiná, až teprve stoletá, zasadili ji na jaře 1919. Město se ale jmenuje podle zámecké lípy, které je 780 let. Měli byste vidět obě a pak navštívit zdejší nově renovovaný pivovar, jedním slovem nááádhera. A kdyby vás to zajímalo, mají v Kamenici na zámku vysoké kolo značky Kohout, které je ze všech nám známých dochovaných kohoutů pravděpodobně nejzachovalejší (nutná vsuvka, když už naši cyklotour vede jezdec na vysokém kole). Pan starosta Mgr. Jaromír Pařík nás přivítal šekem, asistoval mu pan Mgr. Roman Fabeš, náměstek kraje Vysočina. Ten s námi pak pokračoval na kole. Jak jsme si povídali, vypadal jako fajn normální chlap.  

            Mgr. Petr Šlak je starostou obce Olešná, která nás přivítala na hřišti gulášem, pro nějž si mnozí, pisatele nevyjímaje, šli dvakrát. Tolik ke kulinářství. Také zde se srotila řada místních a děvčata, která nám (a sobě) hezky zatančila. Když padla zmínka o tom, že se člověk má dívat kolem, když do obcí či měst přijíždí, pak v Olešné mají rozbitou silnici, ale správně, protože staví kanalizaci. Kde už to mají za sebou, vědí, jaký je to med. Také tady je vidět, že jsou tu věci v pořádku.

Děkujeme a pílíme přes další kopce (Vysočina je Vysočina) do Humpolce. Čeká nás tu se šekem pan starosta Karel Kratochvíl, ovoce a milí občané s hezkými tričky. Na jednom nápis „NENÍ HUMPOLÁK JAKO HUMPOLÁK“, na druhém „Praha nebo Brno? Humpolec!“ Proč ne? A ještě poznámka k muzice, která vyhrává všude. Všude čím hlasitěji, tím lépe, myslí si zřejmě zvukaři. Slyšet není vlastního slova, se sousedem si nerozumíte, je to všude stejné, stejně nepříjemné, ale neřekne nikdo nic. V Humpolci výjimka, jak co do repertoáru, tak co do hlasitosti. Civilizované.

Do Havlíčkova Brodu zbývá 18 kilometrů, čím rychlejší sjezd, tím větší obava z následného stoupání, ale takhle to na Vysočině chodí, nic proti tomu, navíc nás odměňují výhledy. Přijíždíme na čas na náměstí, kde je pódium, na něm výborný pěvecký dětský kroužek s nadšeným kytaristou a muzikanty, na lavičkách místní, jistě i rodiče a prarodiče zpěváčků, tak to má být. Hezký závěr na konec s panem starostou Mgr. Janem Teclem. On šek, my certifikát a vysoké kolo v modelu, děkujeme a těšíme se na příště.

Zítra asi překvapení, jukněte na předpověď. Zatím jsme jeli za krásného počasí, uvidíme, čím začne druhá polovina cyklotour.

Hezký večer z hotelu Brixen (to víte Havlíčkův Brod).

Honza Králík

Fotogalerie

5.6.2022

Dnes se odpoutáme od jihočeských rybníků a zakousneme se do hrbolků Vysočiny. Start je ve Veslí nad Lužnicí, cestou do první zastávky v deštné ještě mineme několik rybníků, ale pomalu se již budeme posouvat do Křemešnické vrchoviny. Její součástí je i Kamenice nad Lipou, kde bude dnešní 2. zastávka. další cesta nás už povede na sever. Pelhřimov jen projedeme. Za prvé tu nemají krematorium,  za druhé nemáme v plánu žádný český rekord, a tak nemusíme zdržovat místní agenturu Dobrý den. Naopak zastavíme kousek dál v Olešné, obci ve které jsme ještě nikdy s pelotonem nebyli. To už ale budeme vyhlížet směrem k Humpolci. Nadjedeme nad dálnicí D1 a budeme netrpělivě čekat, zda nás zde kromě představitelů města  přijde přivítat i nejznámější místní občan Hliník. Místní vyhlášený pivovar jen mineme a budeme směřovat do cíle dnešní etapy. Ten je v Havlíčkově Brodě. Kromě toho, že zde přenocujeme, tak i vzpomene nejen na Karla Havlíčka Borovského, ale i na spoustu významných sportovců, zejména hokejistů, které toto město dalo světu.