31.5.2024 report

15.ročník Cyklotour Na kole dětem, 2. etapa, 105 km

Startujeme z Pernštýnského náměstí přesně v 8 hodin. Do druhé etapy nás vypustil Roman Linek, náměstek hejtmana Pardubice. Hned na startu bylo téměř 80 cyklistů, což už je pěkně velký peloton. Předpověď sice slibovala nějaké kapky vody, ale nyní svítí sluníčko a šlapeme směrem na východ. Projeli jsme Dašice, po mostě přejeli D35 a za chvilku už jsme měli na dohled Holice. Zde je dnešní první zastávka. U místní krásné sokolovny nás vítá špalír dětí místní mateřské školky Holubova. Kromě dětí zde byl i starosta Ondřej Výborný, Lukáš Peška  radni pro kulturu  i zástupce klubu velocipedistů. Děti z jednotlivých tříd, které mají názvy podle afrických zvířat (Žirafky, Slůňata, Hrošíci, Želvičky a další), si pro nás připravily pěkný program. Písničky a básničky, které některé sami vymyslely, sklidily ohromný aplaus. Další pochvalu sklidilo občerstvení, které děti pro nás připravily. Josef předal certifikát a obdržel šek. Nabrali jsme síly a jedeme dál. Opouštíme Polabskou nížinu, a tak začínají trochu vlnky. Díky vlnkám, ale i pěkné výhledy. Těsně jsme minuli Choceň, projeli pár serpentýn a už brzdíme na náměstí v Brandýse nad Orlicí. Zde nás čekají žáci zdejší základní školy a pan starosta Roman Buchtel. Připravili si pro nás pásmo písniček, a tak jsme si i zazpívali. Taktéž připravili parádní pohoštění. Kromě skvělých koláčků i kebab v tortille jsme na našich cestách dostali prvně. Velké díky, a to i za šek a rádi jsme předali certifikát. Ale už nasedáme a spěcháme do Ústí nad Orlicí. Podle Orlice a železničního koridoru zde vede parádní cyklostezka. Má skoro nový asfalt, ale přesto zde bylo několik defektů. Netuším, jak je to možné, asi to bude technikou jízdy těchto cyklistů ;-). Ale to už míjíme vlakové nádraží v Ústí nad Orlicí a za chvilku stojíme u krásného Domu dětí a mládeže. Čeká nás milé vystoupení mažoretek, a pan místostarosta Petr Kačer  s paní ředitelkou Domu Děti a mládeže  Štepánkou Ročňovou. Kromě těchto milých věcí se ale blíží tmavé mraky nevěštící nic jiného než blížící se vodní kapky. Poděkovali jsme za šek, předali certifikát a víme, že nejsme z cukru ani ze soli, máme časový plán, a tak pokračujeme směr Jablonné nad Orlicí. Zase hodně po krásných cyklostezkách. Z Letohradu pak už po silnici a do kopce. Závěrečný sjezd do Jablonného a už už se vidíme na náměstí, ale zastavily nás železniční závory. Chvilku jsme počkali a už jsme na náměstí. Vítají nás místní děti krásnými písničkami a skvělé koláčky. Pan starosta Roman Nožka s místostarostkou Martinou Balážovou přidal kromě šeku i pár milých slov a už máme před sebou poslední část dnešní cesty. Cílem jsou Králíky a před nimi ještě několik vlnek. Svítí sice sluníčko, ale zároveň jsou v dohledu i další tmavé mraky. Do Králíků jsme to stihli akorát. Hned po dojezdu začalo pršet, ale jak… Sice tu měla místní děvčata připravené vystoupení, ale v dešti to opravdu nešlo. Josef obdržel šek a předal certifikát a déšť jsme využili ke konzumaci připraveného občerstvení. No a mezitím přestalo pršet a tak nakonec byla i krásná taneční vystoupení děvčat. Pak už jen společná fotka před radnicí a směřujeme na ubytování v hotelu Poutní dům u Kláštera Hora Matky Boží Hedeč. 4,5 km a převýšení 200 výškových metrů, parádní závěr dnešního dne. Je zde nádherný výhled, ale bohužel prší a na Kralickém sněžníku leží mraky. Tak snad do rána déšť ustane a zítra pojedeme v suchu, a když ne, tak nevadí, zase uschneme.

Tak se přidejte startujeme na náměstí v Králíkách v netradičních 9 hodin.

Fotogalerie

pátek 31.5.2024 

Dnes opustíme město Perníku a budeme se z rovin posouvat ke kopcovitějším etapám. Pardubice i Východolabskou tabuli opustíme směrem na východ a zastavíme v Holicích, městě které proslavil cestovatel Emil Holub, který se zde narodil. nebo to bylo opačně a Emil Holub proslavil Holice? No je to asi jedno, rozhodně zde nestavíme poprvé a vždy jsme zde byli mile přijati. Holice leží na rozhraní Polabské nížiny a podhůří Orlických hor, v severní části Pardubického kraje, uprostřed pomyslného trojúhelníku měst Pardubice, Hradec Králové a Vysoké Mýto. Všechna města jsou vzdálena asi 20 km a Holice jsou proto důležitou silniční křižovatkou a přirozeným spádovým městem celého mikroregionu. První písemná zmínka o Holicích se datuje do roku 1336, kdy byla ves zvaná Ekleinsdorf jako součástí chvojnovského panství v držení krále Jana Lucemburského. Leží v mírně členitém terénu plochého pahorkatinového rázu v průměrné nadmořské výšce 245 m n. m. má nadprůměrný podíl trvalý travní porost. V blízkém okolí se p ak nacházejí rozsáhlé lesní plochy. Ale musíme dál, jsme teprve na začátku etapy a už budeme vjíždět na Orlickou tabuli, cesta se začne postupně více vlnit a zanedlouho budeme v Brandýse nad Orlicí. Pokud se nepletu tak to to bude v tomto městě premiérová zastávka. Nejstarší část Brandýsa se nazývá Loukoť, doložená k roku 1227. Koncem 13. stol. dal Jindřich z Brandýsa, který pocházel ze saského Brandisa, postavit poměrně velký a pevný hrad. Jeho zbytky dodnes stojí nad městem. Od 2. pol. 17. stol, a celé 18. století patřil Brandýs Trautmannsdorfům. Ti dali stavět r. 1781 budovu dnešního zámku, za nich byl také postaven kostel Nanebevstoupení Páně. Po vybudování železnice se stal Brandýs ve 2. pol 19. stol. vyhledávaným letoviskem, kam zajížděli hosté často zdaleka. Byly mezi nimi významné osobnosti – prof. T. Masaryk, spisovatel Julius Zeyer, K. V. Rais, později Alois Jirásek a další. Na přelomu 19. a 20. stol. byl Brandýs místem pobytu „krále houslí“ Františka Ondříčka a jeho hostů, členů Českého kvarteta, malířů atd. Všichni obdivovali malebné roubené chalupy, kde se stále tkalcovalo, památky po Žerotínech, např. pomníček připomínající hrobku Žerotínů, ale i krásnou přírodu. V roce 1898 zahájil provoz Vodoléčebný, dnes Rehabilitační ústav. V současnosti Brandýs neztratil nic ze své malebnosti. Stále zde najdete krásné okolí, příležitost k vycházkám i sportování. Kulturní život navazuje na tradice, zejména Hudební slavnosti se těší velké pozornosti. Již takřka 140 let tady působí pěvecký soubor Žerotín. Na prohlídku zámku ani zříceniny hradu asi čas nebude, a tak bude alespoň důvod se na návštěvu města někdy vrátit. No to už ale musíme podle Tiché Orlice pokračovat dále, čeká nás okresní město Ústí nad Orlicí. Zde jsme naopak byli již několikrát. Město Ústí nad Orlicí, okresní centrum v kraji Podorlicka, leží v malebném údolí řek Tichá Orlice a Třebovka, 150 km východně od Prahy, s nadmořskou výškou 350 m a 14 200 obyvateli. Od roku 1991 má historický střed status městské památkové zóny. V 19. století prošlo město transformací z agrárního a tkalcovského centra na průmyslové město, což mu vyneslo přezdívku “východočeský Manchester”. Kromě průmyslu má město bohatou kulturní tradici s významnými hudebními osobnostmi a tradicí stavění betlémů od 18. století. Nabereme síly a budeme pokračovat opět podle Tiché Orlice přírodním parkem Orlice. Letohrad tentokrát pouze projedeme a budeme směřovat do Jablonného nad Orlicí. Město leží na východních hranicích přírodní krajinné oblasti Orlické hory (oblast Bukovohorské hornatiny) a Podorlické pahorkatiny (Žamberská pahorkatina) v nadmořské výšce kolem 450 m n. m., na horním toku řeky Tiché Orlice. Centrum města je městskou památkovou zónou. Zde jsme také již několikrát zastavili, byli jsme obdarováni knoflíky pro štěstí a rádi vzpomínáme na Českou besedu zatančenou na náměstí za deště cvičenkami zdravotní gymnastiky místní tělovýchovné jednoty. Ale musíme pokračovat. Už se dotýkáme východního okraje Orlických hor a stáčíme se na východ ke Kralickému Sněžníku. Zde leží Králíky, cíl dnešní etapy. Králíky malé městečko obklopené malebnými horami a panensky čistou přírodou se nachází v severní části králické brázdy v nadmořské výšce 560 m. V současné době žije v podhorském městečku kolem 4820 obyvatel. Nejstarší věrohodný údaj o tomto místě pochází z r. 1367. Je to zápis dochovaný v zemských deskách, kterým Karel IV. daroval hrad Žampach a k němu patřící “Hory Králické” (montana in Greylichs) Čeňkovi z Potštejna. Tato zmínka se však týká jen blíže neznámých dolů. Vlastní město vzniklo až v 16. století a poprvé je doloženo roku 1568. Určitě bude večer o čem diskutovat a budeme se už těšit na zítřejší 3. etapu.

Tak se  připojte a pomáhejte s námi dětem.