Pátek, 2. června – report

třetí den, druhá etapa, Slopné–Strážnice, první část po valašských kotárech nahoru dolů, pěkně jsme se rozdýchali, celkem 120 km 

Než začnete číst, malé varování: dnes to bude tak trochu telefonní seznam, plno funkcí a jmen těch, kdo nás přivítali a do nadačního fondu přispěli tu menší, tu větší částkou, avšak vždy s dobrou vůlí. To, že je alespoň jmenujeme, je z naší strany forma poděkování. Kromě toho předal Josef všem certifikát o daru a plaketu s motivem naší jízdy. Tolik k začátku.

          Začalo to časnou snídaní od šesti ráno a startem ze Slopného. První část dnešní etapy připomínala tak trochu školního inspektora na služební cestě. Josef to nazval školním kritériem, račte posoudit.

První zastavení: Škola ve Vlachovicích a velké překvapení, protože na nás čekaly tři šeky. První předal starosta Zdeněk Hověžák za obec, druhý ředitel školy Petr Daněk (už léta nás podporuje a léta s námi jezdí řadu etap) za žáky, třetí paní místostarostka Miroslava Zoubková za místní podnikatele. Skvělý závdavek, celkem 80 tisíc korun. Pan starosta nás uvítal s nadšenou hláškou, že Pepa omládl. Byla to zmýlená, na vysokém kole jel od rána Martin Kvintus, podstatně mladší než Josef, a také, bohužel pro nás za ním, hodně rychlý, zejména v kopcích.

Ve Valašských Kloboukách nás přivítali před školou starosta Josef Bělaška a ředitel školy Karel Ptáček spolu s dětmi, jichž se tu učí včetně mateřské školy 740. Pepa tady vystoupil už v roce 2008 v rámci výuky bezpečnosti silničního provozu, tedy ještě před cyklotour Na kole dětem. Nejspíš od té doby se traduje vzájemná spolupráce, díky za ni.

V Nedašově na nás čekali starosta Martin Ptáček a ředitel školy Milan Mužík, na plácku pod schody mohl ten, kdo chtěl, vyzkoušet jízdu na vysokém kole. Nechtěl nikdo :-).

V Brumově-Bylnici žije 5500 obyvatel, avšak vybavení jsou jako v okresním městě, ne-li lépe: Od školy přehlédnete stadiony plavecký, fotbalový a zimní, město je jak ze škatulky, což se místostarostovi Davidu Ptáčkovi jistě zamlouvá, na školu je pyšný pan ředitel Roman Rydval a jeho zástupkyně Marie Fojtíkové. Poděkovali jsme za milé přijetí a spěchali k další škole ve Štítné nad Vláří-Popově. Tady jsme se nejprve zastavili na louce, ale štěkot policejních psů (zatím v kotcích) byl znamením, že musíme dál, na školní hřiště. Tady se nám věnovali starostka Jana Machučová a ředitel školy Josef Hnáníček. Bývali bychom tu zůstali rozhodně déle, kdyby se ovšem neukázalo, že hodiny běží rychleji, než předpokládá plán. Takže nás honí píšťalka a nesmlouvavý Lubomír Kocman. To je dilema – utéct a nepočkat do konce programu je nezdvořilé, nechat čekat děti na další štaci zrovna tak. A včil mudruj…

V Rokytnici nás pozdravil starosta Antonín Goňa a ředitelka malé útulné školy Vladimíra Žaludová. Děti se tu mají, je jich jen 14, ale ty finanční podmínky… Jestli si myslíte, že jsme odjeli s prázdnou, tak se mýlíte.

V Šanově nás přivítaly děti v krojích (jsme přece na Moravě) i s programem na scéně a také klobáska. K občerstvení na trase se ještě vrátím, protože… Zpět do Šanova a za starostou Milanem Humpolou a ředitelkou školy Blankou Raškovou, jíž a jejím kolegyním vděčíme za dětské vystoupení.

Do Slavičína jsme přijeli jistě již potřetí. Pan starosta Tomáš Chmela navrhl Pepu Zimovčáka naklonovat, aby se takových dobročinných akcí podařilo uskutečnit víc, na což Josef obrátil oči v sloup. Děti předvedly dvoje vystoupení mažoretek a cheerleaders, z nichž jedno bylo netradiční a spíše gymnastické, za což děvčata sklidila velký potlesk. Patřil také paním učitelkám, které je to naučily, a řediteli školy Pavlu Mackovi.

Ze Slavičína nás do Nivnice doprovodili Josef Černý a Jan Hirt, profesionální cyklisté týmu Soudal–Quick-step. Oni denně najezdí v tréninku tak 140 km, avšak dvojnásobnou průměrnou rychlostí. Bylo milé, že to s námi vydrželi do Nivnice. Víte, že se tato obec považuje za nejpravděpodobnější rodiště Jana Amose Komenského? Ruku do ohně by za to asi nedal první radní a správce sportovního areálu Tomáš Trtek, který nás jménem obce přivítal.

Nutno říct, že druhou část etapy vedl na vysokém kole Josef, který nás už nehnal tolik, jako Martin Kvintus.

Čekala nás Blatnička, kde jsme rovněž jako u starých známých.  Starosta Antonín Minařík je rovněž známým vinařem, a tak nám k občerstvení přichystal… nealkoholické šumivé víno. Byla nás řada, kteří to ochutnali poprvé.

Předposlední zastávka nás čekala v Hroznové Lhotě. Nejenže je to veselý název obce, ale mají tu i veselou starostku Jitku Vašicovou. Pravila, že na kole jezdí pravidelně denně do práce. Bydlí na konci obce, na úřad to ovšem má jeden kilometr. Teď je správná chvíle k poznámce o občerstvení. Všude nás čekají s ovocem, pitím, koláčky, chlebíčky, klobáskami či párky, a my se zaříkáme, že si jen zobneme nebo jen vykousneme trojúhelník melounu. Problém spočívá v tom, že si umíme poručit, ale neumíme se poslechnout. Odolat hodům v Blatničce nebo skvostným koláčkům v Hroznové Lhotě zkrátka nelze. Dobrá duše Zdeněk Vích pravil, že než aby přišel boží dar vniveč, ať se raději kůže natáhne. Ta se nám na bříšku natáhla… Ještě slovíčko k vystoupení dětí z mateřské školky: bylo veselé, milé, až dojemné. Díky.

Ve Strážnici, našem dnešním etapovém cíli, připravili kulturní program, na nějž přišli místní a zaplnili náměstí. Stali jsme se na krátkou chvíli součástí té veselice, na níž nás přivítal starosta Risto Ljásovský. Tady je Josef takřka doma, konec konců i my jsme tady zastavili mnohokrát. Celkem nám Strážnice za několik návštěv darovala pro Nadaci Josefa Zimovčáka 296 000 korun, pěkný díl z celkem 23 milionů, které jsme za dosavadních 13 ročníků nasbírali a rozdali na rekondiční pobyty dětských onkologických pacientů.

Tolik pro dnešek, dobrou noc, Honza Králík

Fotogalerie

2.6.2023 – pátek

Po noci v lázeňském městě Luhačovice se přesouváme zpět na start do Slopného. Dopoledne nás čeká školní kritérium, tak snad počasí vyjde a přidá se hodně dětí. Nejprve se budeme pohybovat na pomezí Vizovické vrchoviny a Bílých Karpat. První zastávka budou Vlachovice. Vlachovice jsou podhorskou obcí, položenou v údolí mezi Bílými Karpatami na východě a Vizovickou vrchovinou na západě a severu, v nadmořská výšce okolo 350 m.n.m. Díky své poloze, charakteru krajiny a ojedinělým památkám je toto území zajímavým cílem především pro venkovskou turistiku, cykloturistiku, agroturistiku, v zimě běžkování apd. Nebudeme zde poprvé a místní škola vždy připraví nádherné přivítání. Ale už musíme dále a to do Valašských Klobouků. Město Valašské Klobouky se nachází v severním cípu CHKO Bílé Karpaty, která byla v roce 1996 vyhlášena biosférickou rezervací UNESCO. Současné Valašské Klobouky jsou přirozeným spádovým centrem jižního Valašska. Ani zde nejsme poprvé a vždy nás tady mile přivítali. Nyní už využijeme cyklostezku Bevlava. A jedeme do Nedašova. První zpráva o obci přichází z hloubi husitských válek. Název vesnice byl odvozen od osobního jména Nedaš (což byla domácká podoba jména Nedamír) a znamenalo “Nedašův majetek”. U místní školy bude další milá zastávka. Ale to už pokračujeme do Brumova-Bylnice, zde nebudeme stavět zdaleka poprvé. Vzpomínáme na loňské milé vystoupení dětí z místní mateřské školky. Město Brumov-Bylnice a jeho okolí je úzce spjato s historií královského hradu Brumov. Ten byl strategickým bodem krajiny. Hrdě se tyčí nad údolím říčky Brumovky. Brumov-Bylnice je město nejenom plné historie a kulturních památek. Je to taktéž město sportu. Nabízí plno možností pro sportovní vyžití v podstatě v průběhu celého roku. Zastávka bude opět u školy a pak už jedeme směrem Štítná nad Vláří. Obec Štítná nad Vláří-Popov vznikla spojením dvou vesnic a leží v údolí Bílých Karpat na hlavní komunikaci mezi Brumovem-Bylnicí a Slavičínem, asi 3 km západně od Bylnice. Část katastru tvoří hranici se Slovenskou republikou. Obcí protéká řeka Vlára. zastávka bude u školy v části Štítná nad Vláří. Po krátké zastávce už spěcháme do Rokytnice a k místní škole. Rokytnice je vesnice, která se rozprostírá v Bílých Karpatech na rozhraní jižního Valašska a Slovácka. První písemná zmínka o vesnici se píše k roku 1503. Obec se v minulosti proslavila jako zakladatel fotbalového Turnaje Rokytnic. V roce 2000 se Rokytnice odtrhla od Slavičína a stala se samostatnou. Osamostatnění se projevilo v intenzivním rozvoji obce. Ale to už pokračujeme do Šanova, i místní škola se zapojila do dnešního cyklistického kritéria a vyslala své zástupce s námi v pelotonu. Obec  se nachází v chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty v sedle potoků Šanovec a Rokytenka, které se na jižním okraji obce spojují v Rokytenku, v průměrné nadmořské výšce 415 metrů nad mořem. První zmínku o obci nalezneme v historických pramenech v roce 1261. Na území této středně velké vesnice žije trvale zhruba okolo 500 obyvatel. Název obce Šanov má spojitost s hlídáním hranic. „Původní význam slova šance je něco jako výhled, pozorovatelna. Odtud tedy patrně Šanov. To už se ale blížíme ke Slavičínu, poslední zastávce školního kritéria, kde se rozloučíme s dětmi, které nás od rána doprovázely. Město Slavičín se nachází v jihovýchodní části okresu Zlín, v předhůří Bílých Karpat. Historie města Osídlení Slavičínska se odhaduje na 8. a 9. století našeho letopočtu, kdy tu jako polokočovní pastevci žili staří Moravané. Nejstarší stavbou ve městě je farní kostel sv. Vojtěcha a sv. Cecílie pocházející ze 13. století. 29. 8. 1944 se nad Bílými Karpaty odehrála bitva, v níž němečtí stíhači sestřelili 10 amerických bombardérů. 28 padlých amerických letců bylo tehdy pohřbeno na místním hřbitově. Ten je největším hromadným hrobem amerických letců na území naší republiky. Expozice dokumentující leteckou bitvu nad Bílými Karpaty se nachází v městském muzeu. Muzeum však tentokrát navštívit nestihneme a budeme pokračovat přes CHKO Bílé Karpaty do Nivnice. Nivnice leží jižně od Uherského Brodu Rozprostírá se na rovině, obklopené ze tří stran mírnými návršími. To na jižní straně přechází v pohoří Bílé Karpaty s nejvyšší hřeben Velká Javořina (970 m.n.m.), na východní straně najdeme pohoří Velký Lopeník (912 m.n.m), jež tvoří hranici mezi Moravou a Slovenskem. V současnosti je Nivnice považována za nejpravděpodobnější rodiště J. A. Komenského. Podle historických pramenů se narodil v Bartkově mlýně, který se nachází naproti budovy II. stupně základní škol. Je to naše první zastavení v této obci Moravského Slovácka. Ale to už sedíme v sedlech jedeme směr Blatnička. Blatnička je známá vinařská obec a zastávka zde je vždy velmi milá. Při poslední návštěvě jsme měli možnost ochutnat i nealkoholické víno. Z Blatničky do Hroznové Lhoty je to jen kousek, a navíc po rovině nebo z kopce. I v Hroznové Lhotě je vždy velmi milá zastávka. Je to dáno pohostinností místních obyvatel a také tím, že zde bydlí Radek Chamrád, pravidelný účastník cyklotour a také její sponzor. Hroznová Lhota, leží na Moravském Slovácku na úpatí Bílých Karpat, v rovině 207 m nad mořem. Nedá se určit, kdy a kým byla Lhota založena. První písemná zmínka o obci je z roku 1371. Během staletí patřila Hroznová Lhota střídavě k panství Ostrožskému a Veselskému. V současné době má Hroznová Lhota asi 1280 obyvatel a 450 domů. Ale teď již honem do cílového města Strážnice. To je naše pravidelná zastávka. Jedním z důvodů je i to, že Josef Zimovčák zde v okolí pravidelně trénuje. První doložená písemná zmínka o Strážnici pochází až z roku 1302. Město Strážnice se nachází v Dolnomoravském úvalu při jihovýchodní hranici České republiky v blízkosti hranic se Slovenskou republikou. V jeho bezprostřední blízkosti protéká říčka Velička. Řeka Morava je od města oddělena systémem hrází, přičemž nejvýraznější zábranou proti povodním tvoří tzv. Baťův kanál. V současné době má město Strážnice zhruba pět a půl tisíce obyvatel. 

Tak se přidejte do pelotonu a prožijte vše s námi.