report

den třetí, pátek, 3. června, Stříbro–Horaždovice, 125 km, 80 cyklistů (ale jen přibližně, chvílemi se někdo přidal a jiný zase odpadl, jako včera)

Dnes to byla předčasně královská etapa s ohledem na 1370 nastoupaných metrů, tedy podle rozpisu. Jenže to bylo těšínské jablíčko našeho Petra Vlčka, pachatele tratě. Ve skutečnosti jsme navrtěli 1664 metrů. To jen abyste věděli, komu jsme se svěřili do péče. Profil tratě připomínal divoké EKG, ale na náměstí ve Stříbře se blýsklo na dobré časy. Josef dnes delegoval do čela pelotonu na vysokém kole nenápadného mladého muže, který s námi jede už z Prahy, drží se vzadu a vypadá, že nás nebude tak honit. Je to Martin Kvintus z Jesenného u Vysokého nad Jizerou, profesionální hasič, na vysokém kole prý nejezdí dlouho. Zatím má jakési staré tréninkové půjčené od Josefa. Průměr předního kola 50 palců, pro něho malé, navíc je to taková spíš kovadlina, váží ke čtvrt metráku, to nás trochu uklidnilo. Z klidu mě ovšem ještě před startem vyvedl sám Martin, když pravil, že ho na vysokém kole nejvíc baví ta dřina. A jéjé… Uvidíme.

            Viděli jsme hned za Stříbrem v kopci, který charakterizuje hláška, že etapu začneme horolezeckým výstupem. Ten chlap vpředu nejenže z vysokého kola neslezl, jak by se dalo čekat, ale stěnu vyjel tak, že my za ním jsme šaltovali na kašpara – malou placku vpředu, velké kolečko vzadu, což někomu stejně nestačilo, jako například zapisovateli. Krátce – Martin se ukázal být falešnou nadějí.

            První zastávka Horšovský Týn, naše premiéra. Byli jste tu? Pokud ne, napravte to, krásné město, nádherné náměstí i zámek a vlídné přijetí panem starostou Ing. Josefem Holečkem i s vítaným šekem, za nějž děkujeme. Pozdravily nás tady slečny v šatech a tričkách příčně modře pruhovaných v tak nápadném počtu, že jsme se museli zeptat, pročpak to. Věděli jste, že dnešek je Dnem rozštěpu horního patra? Symbolem je prý modrý kroužek, tak proto ta trika a šaty.

            V Domažlicích nás přivítal pan místostarosta Bc. Stanislav Antoš s šekem, za nějž jsme poděkovali a městu se odvděčili útratou za občerstvení ve zdejší kavárně. Protože cyklotour klape jak hodinky, je na každou zastávku vyměřeno jen 30 minut, takže se tři minuty před vypršením půlhodiny ozve píšťala a tradá k další destinaci.

            Tou byly Dolany, úžasná obec s dozajista největším starostou, jaký nás kdy přivítal. Pan Ing. Václav Zeman starostuje od svých 29 let nepřetržitě 24 roků a „jeho“ vesnice je jako ze škatulky. Na hřišti s bazénem a tenisovými kurty pro nás připravili občerstvení, ani se nám nechtělo tak rychle dál. A ještě jedna perlička: pod obec patří celkem devět vesnic, z nichž jedna je asi neoficiální rekordmanka v počtu obyvatel: v Komošíně žijí tři.

            Odsud do Plánice to byl očistec z kopce do kopce, opepřený těmi, kteří mají najeto, jsou mladí a umí to. Když se našinec vleče v krpálu, co šlapka pedál mine, a nabušený cyklista se přes vás přežene, spadne jednomu hřebínek. A k tomu vepředu Martin a jeho radostná dřina… Dá rozum, že když někdo žije v Jizerkách, jinde než po kopcích se honit nemůže. Ach jo.

            Ale k Plánici, kam jsme nakonec včas dojeli. Pan starosta Zdeněk Pavlíček nás uvítal ve městě Františka Křižíka, skvělého elektrotechnika a vizionáře, který se tu narodil a má v Plánici i muzeum. Není na to čas a prostor, ale měli byste vědět, že František Křižík postavil první elektromobil v roce 1895. Nic nového pod sluncem… Jo, abych nezapomněl, děkujeme za šek.

            Odsud už to bylo po mírných houpačkách do dnešního cíle v Horažďovicích. Krásné náměstí, milá atmosféra, tancující děvčata a pan starosta Ing. Michael Forman se šekem, za nějž jsme poděkovali. A nejen to, zapomněli jsme říct, že každému městu potvrzujeme dar certifikátem, zástupce města podarujeme malým dřevěným vysokým kolem.

            Tak, dnešek odškrtnut. Abychom ale uvedli věci na pravou míru: Byl to krásný den, nádherná etapa, chvílemi bechderoucí výhledy na Český les i Šumavu současně, moc hezká upravená města a milí občané, kteří pilně krmili naši zapečetěnou pokladničku. Všem děkujeme, i tomu Petrovi Vlčákovi, že to na nás tak krásně narafičil.

            Hezký večer (my si ho užijeme v hotelu Houba), Honza Králík  

Fotogalerie

3.6.2022

Ze Stříbra zamíříme přímo na jih. Bude to celý den chvilku nahoru a pak zase dolů z kopce. Mineme kousek Čertovo sedlo a za chvíli budeme v třetím největším městě okresu Domažlice, v Horšovském Týnu. Na návštěvu hradu a zámku nebude čas, tak bude alespoň důvod se sem vrátit. Do Domažlic je to odsud jen kousek, ale přes pěkný kopec. V Domažlicích nebudeme s pelotonem rozhodně poprvé. Odsud pojedeme přes Švihovskou vrchovinu a po sjezdu z kopce budeme v další zastávce v Dolanech. Zde budeme zcela určitě poprvé a už se sem těšíme. V cestě nám budou stát Klatovy, které pouze projedeme a přes přírodní park Plánický hřeben dojedeme do Plánice. Zde se narodil František Křižík v roce 1847, vynálezce a průkopník rozvoje elektrifikace v Čechách. To už se budeme pohybovat po Blatenské pahorkatině a budeme směřovat přes Defurovy Lažany do cíle dnešní etapy, do Horažďovic. Toto malebné město je odedávna spojeno s historií nedaleké Práchně, jež dala jméno nejen hradu, který na ní stál, ale i celému kraji a tento název – kraj Prácheňský – se udržel v podvědomí lidu až do dnešní doby.