1. etapa 2024: Praha – Pardubice
Trasa: Praha Rajská zahrada – Lysá nad Labem – Poděbrady – Městec Králové – Chlumec nad Cidlinou – Pardubice
Délka trasy: 124 km
30.5.2024 report
15.ročník Cyklotour Na kole dětem, 1. etapa, 125 km
Ráno kolem 7:30 se u metra Rajská zahrada začali hromadit cyklisté. Není to úplně běžná situace v tomto místě, ale než odbila osmá, tak se zde shromáždilo více jak 110 cyklistů. Byla to krásná skupina cyklistů v pestrobarevných dresech, které odstartoval pan radní Prahy 14 Josef Kutmon na trasu do Pardubic. Vyjeli jsme severovýchodním směrem a mraky věštily, že by jsme dnes nemuseli zmoknout. Jedeme po mnoha krásných a zrekonstruovaných silnicích s parádním asfaltem a za chvilku jsme v Lázních Toušeň. Zde se odpojila doprovodná auta a pokračovali jsme po cyklostezce. Nádherný přejezd po lávce přes Labe, kousek šotoliny a už jsme v Káraném. To je místo odkud je zásobována pitnou vodou velká část Prahy. Výhodou je, že tedy nejezdí skoro žádná auta a jelo se parádně. Netrvalo ani hodinu čtyřicet a byli jsme v Lysé nad Labem. Naše dnešní první zastávka. Vítá nás pan radní Jaromír Šálek. Krásné náměstí s kavárnami, ale hlavně kolotoče a různé dráhy na pouštění míčků a kuliček. Možná to děti z místní školky bavilo více než naše Cyklotour, ale to nevadí, protože si s námi při odjezdu krásně plácly a mohli jsme pokračovat směr Poděbrady. Nejprve jsme projeli Nymburk a krásně po cyklostezce dojeli až do Poděbrad. Na náměstí Krále Jiřího nás přivítal pan místostarosta Miroslav Holas, a parádní občerstvení. Protože na srdce jsou Poděbrady, tak se do řeči s panem místostarostou dal hlavně náš největší srdcař Prof. Jan Pirk. No a pak už můžeme pokračovat do Městce Králové. Doteď nám počasí přálo, ale před Vlkovem pod Oškobrhem už na nás z nebe voda trochu padala. Bohužel došlo i k lehkému pádu v pelotonu, ale naštěstí se to obešlo jen s odřeninami. Ale to už klesáme do Městce Králové. Josef v předu na vysokém kole a už míříme k místní škole. Zde na nás čeká spousta dětí i když trochu prší, ale i pan starosta Milan Pavlík a ředitel školy Petr Novák. Zde jsme zažili něco, co našich 15 ročníků ještě nepamatuje. Pan starosta s Josefem Zimovčákem zde zasadili společně strom, který bude vzpomínat na dnešní milou zastávku. Velkým bonusem zastávky bylo i pozvání na skvělé šunkofleky do místní školní jídelny, které sice zpozdily náš odjezd o 10 minut, ale o to rychleji pak směřujeme do Chlumce na Cidlinou. Zde je dnešní poslední zastávka a měníme i policejní doprovod. Velké díky středočeské policii a nyní už nás má na starosti policie Pardubická. V Chlumci nad Cidlinou nás přivítal pan místostarosta Luboš Suchánek. Občerstvili jsme se a už nás čeká poslední část dnešní cesty do Pardubic. Není úplně jednoduché dojet s pelotonem 130 cyklistů do centra Pardubic, ale díky státní i městské policii jsme projeli jako nůž máslem a za chvilku už nás vítala na Pernštýnském náměstí paní náměstkyně primátora Jiřina Klčová. Byl to dneska krásný den, krásná trasa a těšíme se zítra do Králíků.
Nezapomeňte start je v 8:00 z Pernštýnského náměstí v Pardubicích a přidat se může kdokoliv.
fotogalerie
čtvrtek 30.5.2024
Start první etapy bude u úřadu Prahy 14, která leží na východním okraji hlavního města. Praha 14 je jednou z 57 městských částí hlavního města Prahy. Nachází se na severovýchodním okraji Prahy. Má přibližně 40 000 obyvatel, žijících na území, které zahrnuje původní historické obce Kyje, Hloubětín, Hostavice a sídliště Černý Most. Historie Prahy 14 začíná dnem 18. 11. 1994, kdy vznikla z městské části Praha Kyje spolu s částí území odděleného od Prahy 9 na základě usnesení Zastupitelstva Hlavního města Prahy. Start etapy je přímo u metra Rajská zahrada a tak nebude těžké se na start dostat. Vyrazíme v 8 hodin směrem na východ. Pojedeme po Středolabské tabuli, projedeme třeba lázeňským městečkem Lázně Toušeň, při průjezdu Káraným se můžeme podívat, odkud je vodou zásobována část Prahy a přes Císařské lesy v dohledu několika bývalých pískoven dorazíme do dnešní první zastávky v Lysé nad Labem. Lysá nad Labem se nachází v tradiční zemědělské oblasti Polabí, v nejstarší trvale osídlené krajině v Čechách. Souvislé osídlení dokládají četné archeologické nálezy. Vrchy v okolí vystupující z ploché nížiny vedly ke vzniku opevněných sídel. Nejmladším z nich byl přemyslovský dvorec (hrádek) doložený již v 11. století. Na jeho předhradí se nacházela nejstarší církevní stavba, rotunda sv. Desideria. Centrem města jsou dvě náměstí, Bedřicha Hrozného, upravené jako park, které je příjemným odpočinkovým prostorem, a Husovo, které slouží spíše jako místo setkávání při velkých slavnostech. Velkou předností města je poloha vůči Praze. Lysá není bezprostředním pražským předměstím, které poznamenává především zástavba orné půdy architektonicky nekvalitními „sídlišti“, ale zároveň má s centrem Prahy velmi dobré dopravní spojení. V kontrastu se sousedními Milovicemi představuje typ příjemného rezidenčního městečka bez zatěžujícího průmyslu a dopravy. Jsme v Polabské nížině a tak to bude hodně po rovině. Ve stejném duchu bude pokračovat i další část etapy, kdy na dohled řeky Labe pojedeme přes Nymburk a zastvíme v lázeňském městě Poděbrady. Historie Poděbrad sahá do pravěku, daleko před počátky českého státu. Tehdejší lesnatou krajinou protkanou hustou sítí říčních ramen procházela dálková obchodní cesta, směřující z Prahy do východních Čech a dále do Slezska a Polska. Tato významná komunikace přetínala řeku Labe západně od dnešního města v místech, kde se říká Na vinici. Historickým mezníkem v životě města byl r. 1905. Tehdy navštívil knížete německý statkář von Bülow. Tento známý proutkař označil na vnitřním nádvoří místo silného pramene, jenž zde byl pak skutečně v hloubce 96,7 m navrtán. Objev minerální uhličité vody způsobil, že již v r. 1908 zde byla zahájena první lázeňská sezóna. Město se po ukončení první světové války rychle měnilo v město lázeňské, s lázněmi od r. 1926 specializovanými na léčení srdečních a cévních onemocnění. Rychle získalo věhlas nejen u nás, ale i daleko v zahraničí. Prostě ” an srdce jsou Poděbrady”. Pod dohledem jezdecké sochy Jiřího z Poděbrad načerpáme síly do dalších rovin dnešní etapy. Další zastávkou je Městec Králové a je třeba přinat, že před ním několik vlnek bude. V městci Králové budeme mít zastávkovou premiéru a moc se na ní těšíme. Městec Králové vznikl jako hrazené městečko asi ve 13. století při slezské cestě z Hradce Králové do Prahy. Přemysl Otakar II. povýšil je na město ne prý proto, že by v něm přebývali měšťané, ale na pamět toho, že se v něm narodil. Však také Primus Sobotka zaznamenává na účet města sebraný posměšek, že prý, když z něho sedláci vyjdou na pole, nezůstane ani jeden měšťan doma. Město Městec Králové je posazeno do ploché, místy mírně zvlněné krajiny, na jihu a na východě ohraničené převážně dubovými komplexy lesů. Klimatické podmínky jsou zde mírně teplejší a sušší. Scházejí zde přirozené vodní plochy, které tu zastupují rybníky. Centrem města je náměstí, rozdělené komunikací směrem na Nový Bydžov na dvě poloviny, a s dominantou Radnice. Začínáme se posouvat na Východolabskou tabuli a do Chlumce nad Cidlinou, další dnešní zastávky je to jenom kousek. Sice zde jsou také drobné vlnky, ale nic co by mělo peloton nějak překvapit. Pojedeme kolem zámku Vlkov nad Lesy i kolem zámku Karlova Koruna v Chlumci a jsme tam. Chlumec nad Cidlinou, starobylé město východních Čech ležící asi 28 km západně od Hradce Králové na soutoku řeky Cidliny s Bystřicí, obklopuje mírně zvlněná krajina, střídají se zde louky, lány obilí nebo ovocné sady s rozsáhlými lesy a rybníky. Zeleň, která zaujímá i značnou část uvnitř města, mu dala přívlastek – město v zahradách. K městu, kde trvale žije 5357 trvale hlášených obyvatel. Nejstarší údaje naznačující existenci Chlumce pocházejí z první poloviny 12. století. Do historie se město zapsalo porážkou selské rebelie v roce 1775, kdy byli vzbouření sedláci nahnáni císařským vojskem do dnes již neexistujícího Velkochlumeckého rybníka. Tato událost se zvěčnila ve rčení „Dopadli jak sedláci u Chlumce“. Dodnes ji připomíná Památník selských bouří stojící východně od města na malém návrší řečeném Skalka. Je to dnešní poslední zastávka a nyní již směřujeme do cíle v Pardubicích. Většinou po rovině mineme Biopark Štít, několik rybníků, projedeme již dnešní druhé lázně, Lázně Bohdaneč a lesem přes Rybitví a Semtín dorazíme do Pardubic. Pardubice jsou jedním z nejkrásnějších východočeských měst. Leží na soutoku řek Labe a Chrudimky. Pardubice najdeme zhruba na 50. stupni severní šířky, tedy severněji než například Ostrava. V severní Americe odpovídá tato šířka například kanadskému Vancouveru a Winnipegu. Pardubice jsou velmi dobře dopravní dostupné, jsou železničním dopravním uzlem. Vzdálenost od Prahy je pouhých 104 km. Výhodou je i přítomnost mezinárodního letiště se smíšeným provozem. První dochovaná zmínka o existenci Pardubic pochází z roku 1295, kdy papež Bonifác VIII. vzal pod svou ochranu kostel sv. Bartoloměje s rytířským řádem cyriaků. Největší rozkvět Pardubic nastal po roce 1491, kdy je koupil nejmocnější šlechtic Českého království a nejvyšší hofmistr království českého Vilém z Pernštejna, který na Pardubicku začal systematicky vytvářet jeden z největších feudálních velkostatků. Pardubice si zvolil za centrum svého panství a začal tu budovat město, které odpovídalo jeho postavení. Výstavba byla tak honosná, že se v Čechách vžilo přísloví „skví se jako Pardubice“. Pernštejnům město vděčí za celé historické jádro s renesančním náměstím, které je od roku 1964 městskou památkovou rezervací. K šíření věhlasu Pardubic také výrazně přispěl pardubický rodák aviatik Jan Kašpar, kterému se na stroji Blériot roku 1910 podařilo jako prvnímu Čechovi vzlétnout a o rok později na témže stroji podnikl historický let z Pardubic do Prahy. V současnosti se Pardubice pyšní nejen svou dlouholetou tradicí v oblasti dostihového sportu a výroby perníku, ale také plochodrážním závodem Zlatá přilba, tenisovou juniorkou či mnoha dalšími akcemi pořádanými v průběhu roku. Zde dnes budeme nocovat a tak bude dostatek času na prohlídku krásného historického centra nebo i třeba zrekonstruovaných Automatických mlýnů, kde najdeme Gočárovu galerii.
Tak neváhejte, připojte se, prohlédněte si pěkný kus Polabí a pomáhejte s námi dětem.