27. Červenec 2019

Kukačka kuká v osm. Všude kolem je zataženo. Předpověď počasí na dnešek nehlásí nic pěkného. Vůbec se nám nechce z postele. Vařím čaj a kafe a začíná pršet. Vypadá to, že dnešek strávíme v posteli. Chci uvařit polévku, ale v tomhle mokru už ani vařič nechce spolupracovat.  Ještě, že máme pikoka. Zastavuje u nás týpek na motorce a dává se s námi do řeči. Dozvídáme se, že je Argentinec, přiletěl do Španělska, koupil si tam motorku a dělá si výlet po Evropě. Podle jeho vyprávění není v Evropě a Asii poprvé. Docela nás překvapil jeho znalostmi o Skandinávii, Rusku, Turecku, blízkém východě atd. Na chvíli jsme i usnuli, ale jinak pořád sledujeme meteoradar. V půl dvanácté píše náš kámoš Gabriele, že právě projel Inverness a pokračuje na sever. Pořád sledujeme radar a v půl třetí to vypadá nadějně. Ivan za chvíli sedí na kole a opouští jezero Loch Lochy. Já to ještě rychle balím a za dvacet minut vyrážím za ním. Dojíždím ho po deseti kilometrech a začínají nám pěkné stoupáky. Je pořád zataženo a zima, ale neprší. U města Invergarry se stáčíme na západ k jezeru Loch Garry. Příroda je tady opravdu úchvatná, jen škoda že je zataženo. Stoupáme do hor. Jsem Ivanovi pořád na blízku, připraven s klíčem č. 19 na přenastavení šlapek na lehčí převod. Nahoře v kopcích padá mokrá mlha z mraků a je už docela zima. Ivan se převléká do suchého, bere si dlouhé kalhoty a neoprenové návleky na boty. Na konci jezera měníme směr zase na sever k dalšímu jezeru Loch Loyne. Je to neuvěřitelné, kolik je tady nádherných údolí, jezer, potoků, říček a vodopádů. To už sjíždíme z výšek kolem 400 m.n.m. Na jednom z parkovišť ohřívám zbytek svíčkové s těstovinami, co nám zbyly od včerejška, aby měl Ivan aspoň něco teplého do žaludku. A máme tu další jezero. Kolem Loch Cluanie míříme na západ a klesáme k moři. Kolem půl osmé přijíždíme do zátoky Loch Duich a fotíme starou rezavou rybářskou loď. Už je pomalu čas, poohlédnout se po nějakém pěkném místě na spaní, ale Ivanova touha uvidět ještě dneska starý hrad Eilean Donan ho nutí pořád šlapat do pedálů. A je to tady! Ve čtvrt na devět se nám otevírá nádherný pohled na středověký hrad. Kdyby mi odpoledne někdo řekl, že ještě dneska v tomhle počasí ujedeme 80 km, tak bych tomu nevěřil. Ivan je prostě tvrďák a když si něco vezme do hlavy, tak to udělá.