24. Červenec 2019

Kukačka kuká v sedm (to je náš budík) a přesto, že jsme šli včera spát na naše poměry docela brzy, už před půlnocí, z postele se nám moc nechce. Začíná lehce pršet, ale za deset minut zase přestává. Dělám snídani a Ivan, jako již tradičně ještě dopisuje včerejšek. Pak ještě krmím kačeny starým chlebem, ale jsou nějaký přežraný potvory. V devět máme zabaleno a jdeme zase na to. Kdyby šlo všechno hladce, rádi bychom dojeli až na sever k moři. Prvních 6 kilometrů je slušná rozcvička do kopce. Ivan i přesto hýří dobrou náladou a na desátém kilometru mi říká, abych dal chladit dva Guinesse. Dáme si je prý ale jen v případě, že dojedeme opravdu až na ten sever. Tak uvidíme, docela si fandí, má před sebou ještě asi 130 km. Počasí je zatím dobré, trochu pod mrakem, ale neprší, slabý jižní vítr. V půl jedenácté přijíždíme do města Armagh v Severním Irsku a jdeme navštívit katedrálu sv. Patrika. Úchvatná stavba. No, máme hoďku zdržení, tak jsem zvědav, jestli si večer dáme to skvělý irský pivo. Zastavuju se ve městě Dungannon udělat ještě pár fotek, zatímco Ivan hltá další kilometry. Kolem půl druhé mi volá, že minul stánek s rychlým občerstvením a abych u těch holek, co na něj mávaly koupil burgra s hranolkama. No, byly to spíš dorostenky z prvního sletu, ale burgra udělaly celkem dobrého. Kolem půl třetí se dostavuje únava, Ivan si dává kafe a colu a za chvíli se převlíká do suchého dresu. Jsme zhruba v půlce dnešní cesty. Teď pije kafe pomalu každou zastávku. Stěžuje si na bolesti sedacích partií. V dálce před námi jsou vidět docela velké kopce. Doufám, že nebude zase nějaká vysokohorská prémie. Krátká pauza na 95 kilometrů, Ivanovi se sedí špatně i v autě. Na 110 už neodmítá ani RedBull. Ještě jednu sušenku a zpátky do sedla. Před městem Coleraine na jedné zastávce čekám na Ivana a na chvilku zavírám oči. Když nic nepotřebuje, ani nestaví a frčí dál. Když jsem oči otevřel, začalo mi to čekání na Ivana být nějaké dlouhé. Už byl 5 kilometrů přede mnou. Hned jsem vyrazil za ním. Z města ještě menší stoupáček a za chvíli se nám otevírá výhled na moře. Ještě tři kilometry a je to. Dnešní cíl je splněn, můžeme otevírat Guiness. To ale ještě není závěr dnešního dne. Je sedm a my jsme u Giant’s Causeway a toho musíme využít ke krátké návštěvě. Z krátké návštěvy je dvě a půl hodiny, ale stoji to za to. V půl desáté vyrážíme sehnat kousek louky na spaní. Podařilo se a teď už ta známá rutina od kanystru až po dobrou chuť.