3. etapa Králíky – Bruntál 

Milí čtenářové,

Nejprve zpráva o výměně stráží u klávesnice: Petr Vlček se ujal této role už od startu, protože je tím členem týmu, na něhož se všichni obracejí, když potřebují pomoc. Vědí totiž, že neumí odmítnout. Tedy i zapisovatel, který se přidal až včera večer, neučinil výjimku. Petře díky. Vy u počítačů / mobilů / tabletů už víte, že se Petr vyšvihl domácí přípravou a popsal všechna místa, jimiž projíždíme. Na mně tedy zbývá ode dneška přibližovat už jen dění na trati.

          Na té se dělo boží dopuštění už od časného rána, ačkoli jsme spali v Kálíkách v Poutním domě na Hoře Matky Boží. Platné to nebylo nic. Za oknem deset stupňů a lijavec, na kolo se nechtělo nikomu. Co naplat, v devět jsme měli startovat na náměstí, tedy návleky, pláštěnky, bundy, kapuce a hurá dolů do města, kde na nás čekal pan starosta, aby nás vyprovodil. Musíte vědět, že z Poutního domu se sjíždí čtyři kilometry z kopce, na němž jsme si potvrdili, že v dešti ráfkové brzdy nebrzdí, tedy o-p-a-t-r-n-ě!!! Cyklisté jsou smířeni, že cestou může pršet, ale vyjet z tepla domova do deště není normální. To jsme si říkali i v městském centru, ale Pepa nás z brblání vyvedl, když pravil, že děti, na něž vybíráme peníze, by s chutí do deště vyrazily, kdyby na tom byly se zdravím tak, jako my. Tedy konec brblání. Nicméně na nás volal jeden z místních zpod autobusové čekárny „Kde se léčíte?!“

          První zastávka v Hanušovicích na fotbalovém stadionu nás potěšila horkým čajem, to bylo skvělé uvítání pro prokřehlý a durchpromočený šedesátihlavý peloton. Přivítal nás místostarosta pan Jaroslav Mrázek s příslibem pomoci, Pepa mu předal malou plastiku s vysokým kolem a svou maličkostí na něm vyvedenou, a my pokračovali v dešti dál. Jak je naším zvykem, neuvádíme částky, které nám sponzoři připíší na účet, protože někde je deset tisíc pro dárce moc, někde jinde zase pouhá muška. Ale nebojte, všechny příspěvky budou do koruny uvedeny na webu, jakmile přijdou na konto.

          V dešti a zimě se všichni těší na kopce, v nichž se zahřejí, jenže zatím to bylo v lepším případě po rovině. Tak jsme dorazili do Šumperku, kde se konala tradiční velká veselice. Všude stánky, živá muzika, ochutnávky místních dobrot (borůvkový likér, prý 40 voltový!!!), také sraz historických vozidel a na vrch my. Přivítali nás pan starosta Miroslav Adámek a paní místostarostka Eva Kostecká, předali nám šek a my pílili vstříc dešti.

V Libině každého přivítaly tři nožičky párku, které ohřál náš doprovodný tým díky benevolenci správce fotbalového stadionu, který poskytl nezbytné zařízení. A co víc, přestalo pršet a chvilkami se usmálo sluníčko. Někdy stačí člověku k radosti málo. A ještě drobnost: pan profesor Jan Pirk, tradiční účastník naší cyklotour, si ožižlal na tretře espédéčko, což je malý vehement, bez něhož se šlapat nedá, nebo dá, ale blbě (s odpuštěním). Pochopitelně se obrátil na Petra, ten na mobilu našel nejbližší šumperskou cykloprodejnu, kde koupil potřebné. Inu Vlčák.

          Jeli jste někdy do Rýmařova tímto směrem? Ne-li, pak vězte, že je třeba zdolat kopec dlouhý dvanáct kilometrů. V závěru nás k vrcholu doprovodilo stádo dojnic, které přes pastvinu pobízel silným hlasem … hádejte, kdo. Na kopci byla cedulka, že se zde nachází evropské rozvodí, že odsud obvádějí povodí Labe, Dunaje a Odry vodu do Severního, Černého a Baltského moře. Internet říká, že tato střecha Evropy se nachází na hranicích s Polskem na hoře Klepáč, já bych se držel cedulky, vy si vyberte.

          V Rýmařově nás přivítali ve zdejším skateparku, právě ho slavnostně otevírali!  Vyletěl špunt z láhve sektu, paní místostarostka Lenka Vavříčková se ujala křtu pokřtila, nám předala šek a prozradila, že na skatepark padlo 200 kubíků betonu.

          Do Bruntálu, cíle dnešní etapy, už nejen nepršelo, ale nakonec svítilo sluníčko. Na náměstí hromady místních na lavičkách pod podiem, na podiu nejmenší děti a veleplakát s nakreslenými koly pod nápisem Pepa dětem, děti Pepovi. Dnešek jsme zakončili společným zpěvem naší cyklohymny, pan starosta Martin Henč nám předal šek (je to už osmý bruntálský za ta léta, co se cyklotour pořádá) a pozval nás večer na setkání s občerstvením. Nerad to říkám, ale musím: dnes si to zasloužíme.

          Hezký večer, Honza Králík

Fotogalerie

sobota 1.6.2024 

3. etapu zahájíme na úpatí Kralického Sněžníku a z králíků budeme pokračovat na východ. Vyzkoušíme kopečky Hanušovické vrchoviny a první zastávka bude v Hanušovicích. Hanušovice jsou město ležící asi 17 km severně od Šumperka, na soutoku řeky Moravy a říčky Branné. Nachází se zde významná železniční křižovatka a pivovar Holba. Žije zde přibližně 3 000 obyvatel. Hanušovice a k nim patřící Vysoké Žibřidovice a Žleb lze zařadit k nejstarším obcím okresu Šumperk. Na základě listiny, datované 3. května 1325. My zde odpočineme než se vrhneme do kopce směrem Šumperk. Stočíme se na jih, což na mapě vypadá dolů, ale bude to do kopce až do obce Lužná. Pak už z kopce do Šumperku, naší dnešní druhé zastávky. Založení města Šumperka není možné přesně datovat, protože se nedochovala zakládací listina města. Stalo se tak patrně po polovině 13. století. První kolonisté, kteří sem přišli pravděpodobně z tehdy již přelidněného Slezska a dali, podle jednoho z výkladů, novému domovu jméno podle jeho polohy. Z německého Schön-Berg, v doslovném překladu Krásný vrch. Šumperk je důležitým hospodářským, správním a kulturním centrem severozápadní Moravy. Vyhlášení Městské památkové zóny a nákladná obnova domů a ulic po roce 1989 výrazně změnila zejména zanedbanou historickou část města a vrátila sem plnohodnotný městský život. Šumperk se probudil do nové krásy. Prohlédneme co za 30 minut stihneme a uháníme dále. Opouštíme Hanušovickou vrchovinu a vjíždíme do Nízkého Jeseníku. Před největším dnešním kopcem zastavíme v Libině. Obec Libina se nachází v okrese Šumperk v Olomouckém kraji. Žije zde přibližně 3 300 obyvatel. Písemnými prameny je Libina doložena k roku 1358. Spolu s dalšími okolními vesnicemi náležela k šumvaldskému statku. My zde budeme poprvé a tak uvidíme, zda si stihneme prohlédnout Sousoší Kalvárie u kostela, Empírový dům čp. 204 nebo třeba Langerovu vilu. Pak už ná čeká výšlap do Horního města, přibližně 11 km dlouhý kopec, který nás přivede k branám Rýmařova. Rýmařov je nejzápadnějším městem Moravskoslezského kraje a současně přirozeným centrem mikroregionu Rýmařovsko. Historické jádro města bylo v roce 2003 vyhlášeno městskou památkovou zónou. Nachází na rozhraní Hrubého a Nízkého Jeseníku v nadmořské výšce 590 m n. m. V současné době má Rýmařov více než 8 tisíc obyvatel. Tradici tady má i výroba dřevěných montovaných domů. My ale odoláme lákadlům města a budeme pokračovat do cíle dnešní etapy do Bruntálu. Město Bruntál, z hlediska institucionálního pravděpodobně nejstarší město na území České republiky, je poprvé zmiňováno v tzv. Uničovské listině krále Přemysla Otakara I. z roku 1223. Z této listiny vyplývá, že Bruntál byl založen kolem roku 1213 jako vůbec první osada s magdeburským městským právem v českých zemích. Počátkem 90. let 20. století nastal nová etapa ve vývoji Bruntálu. Přes problémy související s politickou a ekonomickou transformací si udržel své postavení významného politického, správního, ekonomického, vzdělávacího a kulturního centra celé oblasti. Rekonstrukcí řady památkových i dalších objektů, hlavního i Zámeckého náměstí se Bruntál, jehož historické jádro je od roku 1992 městskou památkovou zónou, stává stále atraktivnějším turistickým cílem, který je díky své poloze zároveň i vhodným východiskem pro poznání překrásné krajiny Nízkého i blízkého Hrubého Jeseníku. My zde nejsma zdaleka poprvé a určitě ani naposledy. Sídlo zde mají i významní sponzoři naší nadace a tak zde není nikdy nouze o milá setkání. My dnes přespíme a ráno budeme pokračovat čtvrtou etapou dále na východ.

Tak neseďte doma, připojte se a pomáhejte s námi dětem.