report

3. den, pátek. Ráno snídaně a ejhle, copak to? Zoe si pořídila na levačku sádru. Už první den ji skolily koleje, když dávala ostatním přednost, a pak už … Nasedla, dojela do cíle prvního dne, pak do cíle druhého dne, aby se večer poradila s docentem Jiřím Vokurkou (vzpomínáte, jak zachránil život Pedrovi? Jestli ne, podívejte se na loňský raport). A ten už věděl, tedy hybaj na rentgen, zlomenina čehosi v zápěstí a sádra, jak jsem řekl. Zoe s námi jezdí léta, poslední čtyři roky celou tour. Ptal jsem se jí, zda to zabalí. Prý ne, za tři dny to zkusí, pokud se pan docent Vokurka nebude dívat. Juro, nedívej se, prosím. Máme zkrátka nebojácná děvčata, Zoe bude příští rok maturovat.

Pak někdo hlasitě požádal Pepu, aby jel dnes po-ma-lu, načež za něho Radek Chamrád odpověděl, že to ne-u-mí. Ano, neumí. Má navíc nový stroj (Pepa, ne Radek), o něm více zítra.

Tak a dolů do Luhačovic na nádraží, nikoli abychom nasedli na vlak, ale do sedel. Vypravil nás pan starosta Marian Ležák (náš moderátor Vojta Polanský těm ranním říká startosta nebo startostka, ale tak, aby to neslyšeli) a vyjeli jsme do Zlína, hlášeno „do kopce“. Do Zlína to byl kopec dlouhý a prudký, zatímco ze Zlína do Uherského Hradiště ještě delší, zato ještě prudší. Mezitím na zlínském náměstí komorní přivítání panem primátorem Ing. Jiřím Korcem s náměstkyní paní Janou Bazelovou a náměstek panem Pavlem Stojarem.

V Uherském Hradišti na nás čekali nejen pan místostarosta Ing. Čestmír Bouda, ale i hora řízků a také řada dalších cyklistů, kteří se přidali. Dnes jsme to průběžně počítali a dosáhli jsme zřejmě historického rekordu, v jednu chvíli šlapalo 201 jezdců. Bez pomoci policie by to bylo fakt nemyslitelné, děkujeme. 

Do Podolí rovina (skoro), ale jen 5 km. To byste neuhodli, co tu na nás čekalo. Paní starostku paní Janu Rýpalovou byste uhodnout mohli, horu řízků asi ne. Ale nenechali jsme tam ani jediný, nebojte. Zdejší areál Podolský ráj zdobí nejen nádherná kaple, ale také plastika uměleckého kováře Vítězslava Bobčíka nazvaná Andělé s jedním křídlem. A u toho citát: „Všichni jsme andělé s jedním křídlem. Létat můžeme jen tehdy, objímáme-li jeden druhého,“ jak pravil Luciano de Crescenzo, italský režisér a spisovatel (1928–2019).

Odsud do kopečka do Dolního Němčí, ke zdejší škole. Moc milé přivítání s dětskou cimbálovkou a opět občerstvením. Víte, co připravili? Ne ne, myslíte-li na řízky, ale ovoce a jablečný mošt, samé vitamíny. Na další štreku nás vypravil pan starosta František Hajdůch, čekali nás v Blatničce v čele s panem starostou Ing. Antonínem Minaříkem.

Strážnice je naše stálice, stejně jako paní starostka Mgr. Renata Smutná. Pamatuji doby, kdy ji Pepa vysazoval do sedla svého stroje. Tentokrát se to obešlo bez atrakce. Pozdravit nás přišla také zástupkyně Metlife paní Mariana Rybárová, jejíž společnost máme léta na dresu, protože… vždyť víte.

            Ze Strážnice už je do cíle (rovina) v Bzenci, avšak se zastávkou ve Vinném domě Bzenec. Myslel jsem si, že je ten stahlavý peloton zaskočí, ale zaskočili nás stoly s lavicemi pro všechny s „občerstvením“, které kupříkladu pro mě znamenalo vynechat večeři. Pan majitel Dušan Černoch s panem ředitelem Ing. Radkem Měchurou se na nás fakt nachystali.

Děkujeme všem, také sluníčku, které nás provázelo celý den.

Dobrou a zítra zas.

Honza Králík

Fotogalerie

4.6.2021 pátek

2. etapu začneme směrem na sever. Prvním zastávkovým městem bude Zlín. Nejprve musíme ale překonat Vizovickou vrchovinu a známý kopec Pindula. Mineme Přírodní park Želechovické paseky a už dolů do Zlína. Po krátké přestávce ještě jedno dnešní stoupání, ale to už se stočíme na jih směr Uherské Hradiště. Pak už bude následovat vždy milé zastavení v obci Podolí, kde pro nás vždy připraví krásné přivítání. Už se dostáváme do vinařské oblasti a mezi vinicemi dojedeme do Dolního Němčí. Blatnička je další jméno spojené s vínem. My ale pojedeme na kolech a tak si tentokrát budeme jen prohlížet vinice. Tradiční zastávkou naší cyklotour je Strážnice. To už budeme na dohled cíle, který je dnes ve Vinném domě v Bzenci. Zde už budeme v cíli a tak třeba po 115 km ochutnáme sklenku místního vína.