20. Červenec 2019

Dnes nás probudilo bučením stádo mladých býků. Je po dešti a vypadá to, že by snad nemuselo pršet. Ivana po včerejších vodních sportech škrábe v krku. Zdání klame, už zase prší. Namažeme chleba v autě, čaj ani kafe nevaříme. Autem potřebujeme přejet přes hustou síť dálnic a po mostě přes záliv kolem Bristolu až do Cardifu. Tady sundáváme kolo a vyrážíme západním směrem na Cowbridge a k městu Pyle. Na cyklovýletě jsou nepříjemný čtyři věci. Déšť, protivítr, prudký kopce a hrubý asfalt. Nám se to potkalo samozřejmě všechno najednou. Ivan začíná být trochu trudomyslný. Ani se mu po včerejšku nedivím. Za hodinu a půl máme odjeto asi 15 km. Když už prší opravdu hodně, schovává se do auta a dospává deficit. Asi po půlhodině přestává pršet tak znovu vyráží. Jenže hned jak sedne na kolo, je to tu zas. Počasí si s námi hraje jako kočka s myší. Nálada je na bodu mrazu. Zítra večer nám odjíždí trajekt z Fishguardu a ze sto osmdesáti kilometrů máme ujetých 20. Pak se konečně počasí smilovalo a přestalo pršet. I prudké kopce ustaly a když jsme najeli na čtyřproudovku, začaly kilometry konečně trochu přibývat. Hodně nás povzbuzovali i místní, což nám taky zlepšilo náladu. Nakonec jsme dojeli až za město Carmanthen a 111 kilometrů není vůbec špatných na to, jak to ještě dopoledne vypadalo. Na spaní jsme našli krásnou louku na kopci. Mezi auto a plot natahujeme šňůru (tímto zdravíme Irču) a sušíme to co ještě neuschlo. Místo krav se tu pasou ovce, tak uvidíme ráno, jaký bude budíček.