16. Červenec 2019

Klidnou noc jsme strávili u rybníka a ráno se tu začínají sjíždět rybáři. Posnídáme párky, pobalíme a před devátou zase do sedla. Do Mont-Saint-Michel, kam bychom dneska chtěli dojet, to máme zhruba 88 km. Ve městečku Le Bourgneuf La Foret máme za sebou prvních 10 km a zatím je to pěkná kopcovitá rozcvička. Ve vesničce La Croixille čekám na Ivana a fotím místní kostel. Když přijede, děláme rozborku kola, promazáváme čep řízení a dotahujeme klínek na pravé šlapce. My se těch kopců snad nezbavíme, zase další stoupák. A to jsme si mysleli, že už pojedeme po rovinách. A zatím je to nahoru dolů. Kolem jedenácté přijíždíme do města Fougéres. Tady se s Ivanem na chvíli loučíme. On jede dál a já jdu zjistit, jestli by se někde nechala naplnit plynová bomba. Než jsem se něčeho dopátral, tak všechny podniky v poledne zavřeli. Tak jsem aspoň umyl auto. Pak jsem vyrazil stíhat Ivana. Dojel jsem ho kousek před městem Antrain. Zastavili jsme na odpočívadle a dáváme si sváču.  Vedle nás je rodinka se třemi dětmi v obytňáku a zajímají se o kolo a naši tour. Ivan posazuje na kolo jejich nejmladšího handicapovaného synka a jeho maminku to úplně dojímá k slzám. Tak ještě pár fotek a musíme zase popojet. Za chvíli projíždíme městem Pontorson a už se blížíme k našemu dnešnímu cíli, klášteru Le-Mont-Saint-Michel. Z parkoviště je to ješte přes tři kilometry pěšky. Je tady asi miliarda číňanů a každý druhý se chce s kolem vyfotit. Už to začíná být trochu unavující. Chceme udělat pěknou fotku Ivana na kole s klášterem v pozadí. Nevěřil bych, jaký to bude problém. Vyfotit klášter bez lidí je takřka nemožné. Ivan najížděl před objektiv snad desetkrát. Doufám, že se z toho do knížky něco vybere. Pak už si jdeme prohlédnout samotný klášter. Je to úchvatná stavba. Za hradbami pod samotným klášterem je v podstatě malé opevněné městečko a celé to kolem dokola chrání ještě moře. Dobře to ty kluci tenkrát vymysleli. Naše prohlídka končí a my musíme najít místo na nás dnešní bivak. Ivan vyráží napřed. Než dojdu k parkovišti, už mi volá, že má hezký plácek u kukuřice s výhledem na klášter. Po večeři děláme to, co každý večer. Nádobí, deník, report, přestlat auto na spaní….. V půl dvanácté už je taková zima, že radši zalézáme do auta.