Vážení a milí účastníci XII. ročníku veřejné cyklotour Na kole dětem, paní starostky a páni starostové, místostarostky a místostarostové, policisté, kteří nás doprovázeli a zajišťovali průjezd, pořadatelé a organizátoři našich zastavení, pekařky a pekaři těch dobrých koláčků, paní učitelky a páni učitelé, kteří jste nás vítali se svými školáky a někdy s nimi vyrazili alespoň na kousek etapy, řidiči doprovodných vozů, všichni velcí i malí sponzoři, páni profesoři a docenti, kteří jste si udělali čas a zapojili se do pelotonu, vy všichni z organizačního týmu, kteří jste zajišťovali občerstvení na trati, ubytování večer co večer jiného počtu cyklistů, diváci podél cesty i na náměstích, kde jsme zastavili, dárci, kteří jste do zapečetěné kasičky vhodili buď minci, nebo velkou bankovku, především pak vy, na něž jsme zapomněli, vám všem děkujeme. Pomohli jste dobré věci.

Tento ročník byl v mnoha ohledech jiný. Nejprve tím, že jsme zopakovali loňskou trasu, kterou jsme v roce 2020 absolvovali s ohledem na coronavirovou situaci jaksi nanečisto. Letos jsme ji chystali načisto s trochou obav, aby ji buď nezhatila trvající omezení, nebo aby finanční efekt nebyl víceméně symbolický. Jen připomenu, že z prostředků, které se sejdou na našem kontě, platíme rekondiční pobyty dětí, které prodělaly léčbu onkologického onemocnění. Po týdnech na nemocniční posteli s přístroji kolem sebe a hadičkami v těle to víc než potřebují. Jen si vzpomeňte na svoji situaci, kdy jste byli doma a chodili ven s respirátorem. Co by za takové omezení daly nemocné děti. A nejen ony, ale také jejich rodiče. Když je nemocné děcko, je nemocná celá rodina.

Rekondiční pobyty zabezpečují organizace k tomu ustavené, my jen zaplatíme faktury, které nám zašlou. A nejen to – Pepa v průběhu roku řadu těch ozdravných destinací navštíví spolu s dalšími členy našeho tvrdého jádra účastníků, kteří mají právě čas. My se tím nabíjíme a znovu se pak s chutí vydáme na příští cyklotour. Jak to vypadá, bude letošní žeň možná rekordní. Jisté to není, protože přislíbené finance chodí na konto průběžně a součet uděláme až na konci roku. Samozřejmě bude uzávěrka jako vždy transparentní na našem webu. Tedy alespoň jedno číslo: při úředním otevření zapečetěné průhledné kasičky, do níž při našich zastávkách přispívají náhodní kolemjdoucí, se na stůl vysypalo 178 925,- Kč a 30€. Díky! Tolik v pokladničce ještě nikdy nebylo.

Letos jsme posunuli také laťku co do počtu účastníků. Kolik lidí se přidalo celkem, nevíme, to se spočítat nedá, protože co chvíli se někdo přidá a někdo skončí. Nicméně v jeden okamžik nás šlapalo 250. To tu ještě nebylo.

Na závěr chceme za všechny zainteresované poděkovat alespoň čtyřem z těch mnoha, kteří mají podíl na letošním hladkém a úspěšném průběhu cyklotour. Nejprve paní Marii Víchové a Monice Zálešákové. Cestovaly s námi v doprovodném skříňovém voze, aby na každé štaci postavily stůl, na něj vyložily ponožky, trička, dresy, čepice, pásky a co všechno, z jejichž prodeje jde část na naše konto. Po dvaceti, třiceti minutách všechno rychle složit, uklidit, přesunout se o dvacet třicet kilometrů dál a znovu vyložit, takhle denně pětkrát, šestkrát, k tomu navíc obhospodařovat kasičku. Díky, dámy.

Poděkovat také musíme dvěma motorkářům, Josefu Dočkalovi a Miroslavu Blažkovi. Vzali si dovolenou, osedlali své motocykly a doprovázeli nás po celou tour, aby pomáhali policii s naším průjezdem. Kdo jezdí na mašině, ví, jaká to asi byla slast, pojíždět od křižovatky ke křižovatce, zastavit, zajistit náš průjezd, počkat na posledního jezdce, pak rychle podél pelotonu dopředu k další křižovatce, den co den, 1200 kilometrů. Díky, pánové.

Co závěrem? Těšíme se na příští ročník, věříme, že bude stejně úspěšný, jako ten letošní. Že bude třináctý? Na čísla nevěříme. My věříme na dobrá srdce.