Čtvrtek, 8. června – report
devátý den, osmá etapa, Týnec nad Sázavou–Mšeno, najeto 107 km, nastoupáno nevím kolik, ale moc ne, zkrátka střední Čechy 

Zatímco my jsme spali ve zdejším hotelu, vybudovaném kdysi pro ubytování hostů, kteří přijeli na hon pořádaný Františkem Ferdinandem d’Este (ten chlap za svůj život povraždil na čtvrt milionu kusů zvěře), dva z našeho pelotonu ulehli ve stanu na nedalekém vodáckém tábořišti. Jeden přijel z Ostravy, druhý z opačné strany republiky z Nejdku u Karlových Varů. Potkali se, až když společně šlapali, a domluvili se, že je jim příroda bližší než kamenný dům. V tábořišti ulehli do pronajatého stanu, přečkali deštivou noc, ráno hup do Sázavy (měla kolem 15 stupňů) a pak vzhůru s naší partou do první štace. I takoví hoši s námi jedou.

          Dolní Břežany bývala klasická komunistická vesnice, humus a dezolát, kousek od návsi navážka čehosi, však si mnozí pamatují, jak jsme to tu vedli. Dnes je to obec s necelými pěti tisíci obyvateli, kde by chtěl bydlet kdekdo. Je jako z cukru nebo z Holandska, čistá, upravená, moderní a vstřícná k místním i příchozím. Přijeli jsme na nádvoří osázené stromy, kavárna s pekárnou a sortimentem, na nějž by byla pyšná každá podobná v Německu, a starosta Matěj Novák, který hned zabrzdil naši chválu. Že je na radnici jen krátce, to všechno vybudoval za dvacet let svého starostování jeho předchůdce Věslav Michalik, vloni v červnu nečekaně zesnul. Shodou okolností právě včera dostal od hejtmanky Středočeského kraje ocenění in memoriam jako vizionář. Vesnici na přespání změnil v urbanisticky vyváženou obec, která je příkladem vyváženého rozvoje, dobrého urbanismu a kvalitní architektury s celostátním přesahem. Díky jeho úsilí se zde usídlilo výzkumné laserové centrum, součást evropské vědecko-výzkumné organizace The Extreme Light Infrastructure ERIC. Dost o tom, zapisovatel se jen snaží naznačit, že kde je vůle, je i cesta. Nový starosta Matěj Novák se k odkazu Věslava Michalika hned hlásil, což bylo víc než sympatické, stejně jako podpora jím vedené radnice toho, o co se snažíme. Děkujeme.

          Cestou na Mariánské náměstí v Praze se zapisovatel s dalším kolegou zdržel na cyklostezce, zatímco peloton se vydal jinou trasou, zřejmě proti plánu. My dva ztracenci jsme narazili na dva policisty na kolech, kteří čekali, aby cykloutour provedli Prahou. Ujali se nás, jeden vpředu, druhý vzadu, my mezi nimi jako dva eskortovaní zločinci.

          Na Mariánském náměstí jsme s díky převzali šek od radního Josefa Kalendy, který slíbil, že příště pojede. Jenom jestli…!

          Jen čtyři kilometry jsme odsud našlapali na radnici Prahy 7, kde jsme od jejího otevření už potřetí. Upravený vnitroblok, dobré občerstvení a vstřícní zástupci Prahy 7 – místostarostka Hanka Třeštíková, tajemník Radomír Špok a Sylva Svobodová, vedoucí odboru s tak dlouhým názvem, že ho zapisovatel nestačil zapsat. Ne dost na tom, podruhé přišla také představitelka Alzy, sídlící na Praze 7, Lucie Holubová Krajcová. Kupodivu nám příspěvek neuložila do výdejní skříňky, jak jsme u Alzy zvyklí, ale příslibem převodu na konto. Symbolický byl důvod neúčasti starosty Jana Čižinského, který vyjel na kole do Říčan na konferenci o inovativní městské mobilitě. Vtipné 🙂

          V Neratovicích jsme zabrzdili u Domu dětí a mládeže, kde nás starosta Roman Kroužecký pozval na vystoupení děvčat, skotačích na devíti trampolínách v rytmu muziky, které se kdysi říkalo cikánská, teď asi romská, každopádně byla šťavnatá. Po nich nám děti ještě zazpívaly a děvčata ještě jednou na trampolínách zaskotačila. My pak zvesela pokračovali dál. Chtěl i pan starosta a nebyla to póza, jenže neměl přilbu, takže sorry. Měli byste vědět, že kdo nemá „klobouk“, v pelotonu jet nemůže, to je zákon. K tomu drobný příběh, z něhož mrazí. Jeden z nás se přidal v Havlíčkově Brodě. Chyběl jsi nám, kdes byl?, zajímal se zapisovatel. Ležel hrobníkovi na lopatě. Na kruhovém objezdu ho srazil z vedlejší jedoucí osobní automobil. Následky hrozivé, včetně prasklé lebky a těžkého otřesu mozku. Měl jsi přilbu? Kolega měl kulicha, protože byla zima a jel jenom kousek do lékárny manželce pro léky. Prosím vás snažně, i když pojedete jen za roh manželce pro léky nebo pro housky, VŽDYCKY s přilbou.

          Trochu jsme se zamotali, tedy hupky do Mělníka. Čekal tu místostarosta Petr Kovanda a stánek s občerstvením, kde na každého čekala klobása velikosti policejního obušku firmy Chorouš, zkrátka dvoumužná uzenka, o niž se takřka vždy podělili dva. A teď pozor, zažili jsme něco dosud nevídaného: pan Chorouš na náměstí umístil přenosný dřez, napojený na přívod vody i na odpad, aby si každý mohl mýt ruce. Tohle by mohli stánkaři opisovat, rozhodně ne (jen) kvůli nám.

          Z Mělníka do Mšena, našeho dnešního cíle, to už byl jen skok, i když s ohledem na déšť, který nás konečně dohnal, se zdál dlouhý. V areálu zdejších lázní/koupaliště nás přivítal pan starosta Jiří Guttenbeg, my sundali pláštěnky a v čvachtajících botách se pustili do nachystaných chlebů se škvarkovou mazelínou. Děkujeme.

          Pak honem do Kokořínského dolu, do sprchy, na večeři do postele, dobrou noc.

          A nezapomeňte: na kolo vždycky s přilbou!!!

Fotogalerie

8.6.2023

Od řeky Sázavy vyrazíme do kopců Benešovské pahorkatiny a hned v úvodu překonáme dnešní největší stoupání. Projedeme místními lesy a nastoupáme na náhorní planinu nad Prahou. První zastávka je v Dolních Břežanech. Dolní Břežany leží ve středních Čechách v okrese Praha – západ. Dolní Břežany byly až do konce 20. století běžnou středočeskou zemědělskou vesnicí, která měla okolo tisícovky obyvatel. Celkový vzhled obce se příliš nezlepšil ani po roce 1989, kdy došlo k privatizaci a restitucím majetku. Půda měnila vlastníky, developeři skupovali ve velkém. Důsledkem byl dramatický urbanistický rozvoj obce s prudkým nárůstem počtu obyvatel stěhujících se z Prahy na venkov za vyšší kvalitou života a zdravějším životním prostředím. S rostoucím počtem obyvatel vzrostly i nároky na obec. Pro občany bylo potřeba zajistit odpovídající služby a infrastrukturu. Představitelé obce se rozhodli úkol zvelebení obce řešit koncepčně na základě potřeb občanů. Díky spolupráci s renomovanými urbanisty vznikl projekt obce, která svým obyvatelům i návštěvníkům poskytne vše potřebné, zároveň si však zachová ducha venkovské pospolitosti. Vizí budoucích Dolních Břežan se stala úspěšná, prosperující obec, přitažlivá pro občany i návštěvníky. Tuto myšlenku se postupně podařilo naplnit, Dolní Břežany změnily svou tvář. Moderní náměstí se stalo přirozeným centrem obce. Vzniklo rekultivací nevzhledné skládky zeminy a projekt získal v roce 2010 titul nejlepší stavby pro bydlení v České republice. Dolní Břežany jsou již na dohled Prahy, a tak po přestávce vyrazíme nejprve z kopce směrem k řece Vltavě a podle ní po cyklostezce dojedeme do hlavního města. Mineme Tančící dům, Národní divadlo i Karlův most, pokocháme se pohledem na Hradčany za řekou Vltavou a zastavíme u magistrátu města. Loni jsme tady startovali, tak to vezmeme trochu jinou cestou než loni do městské části Praha 7. Zdejší městská část cyklistiku i cyklodopravu dlouhodobě podporuje, a tak tady opět velmi rádi zastavíme. Načerpáme síly a na čase bude vystoupat z údolí řeky na Středolabskou tabuli. Další zastávkou jsou Neratovice. Zde nám při poslední návštěvě připravily děti krásné přivítání v podobě parádního programu. Přívětivá krajina dnešního Neratovicka byla navštěvována člověkem již od středního paleolitu a téměř nepřetržitě osídlena od mezolitu. První písemná zpráva o Neratovicích pochází z r. 1227. V r. 1957 se Neratovice stávají oficiálně městem. V součinnosti se Spolanou se intenzivně buduje nové „moderní“ město panelového typu s hojným společenským zázemím. Do Neratovic přichází stále více lidí za prací a za bydlením. V r. 1975 je ve Spolaně zahájena výroba PVC. V r. 1977 je schválen znak a prapor města. V r. 1985 Spolana zaměstnává 5562 pracovníků. Po r. 1989 se provázanost města a továrny postupně vytrácí. Nastává opětný rozvoj obchodu a podnikání. Pracovní vazby občanů se orientují především na Prahu, vzdálenou jižně cca 20 km. V srpnu 2002 jsou Neratovice, a hlavně Spolana zasaženy ničivou povodní. Město Neratovice leží cca 170 m.n.m., v jižní části mělnického regionu a žije zde přes 16 000 obyvatel. Z Neratovic budeme pokračovat podle řeky Labe do Mělníka. Soutok Labe s Vltavou je v dohledu a naše poslední zastávka v plném proudu. Okresní město Mělník leží na vyvýšenině v Polabské nížině 30 km na sever od Prahy. Toto starobylé královské město se jako centrum zemědělského kraje proslavilo především pěstováním vinné révy a každoročně pořádanou slavností vinobraní. Působivou a zdaleka viditelnou dominantou města je zámek a věž chrámu sv. Petra a Pavla. Návštěvníky Mělníka přitahuje pohled ze zámecké vyhlídky, odkud je vidět soutok Labe a Vltavy, památná hora Říp a České středohoří. Město nabízí kromě historických památek široké možnosti kulturního a sportovního vyžití. Nabereme síly a čeká nás poslední část dnešní etapy. Dneska totiž máme možnost srovnat naše všechny výlety s tímto výletem na Kokořín, jak píše klasik. Cíl bude ve Mšeně, ale to už jsme v krásném prostředí Kokořínska. Město Mšeno (240-403 m n. m.) je vstupní branou do CHKO Kokořínsko. Leží na jeho východním okraji, na rozhraní okresů Mělník, Mladá Boleslav a Česká Lípa. Kokořínsko je lesnatý kraj, plný skalních útvarů, roklí a romantických zákoutí, protkaný množstvím turistických a cyklistických stezek. Svým návštěvníkům může nabídnout nedotčenou přírodu, několik hradů (Kokořín, Bezděz, Houska) a zámků, ale i zachovalou původní dřevěnou architekturu.  Na Kokořínsku je krásně v každém ročním období! Tak snad si to dneska pěkně užijeme, zítra startujeme přímo z Kokořína, tak pojeďte s námi.