report

7. den, úterý, 6. etapa, Písek – Družec, 126 km

Z Písku nás vyprovodilo sluníčko a svítilo nám celou cestu. Nic proti, kéž by to tak vydrželo. Vydrží?

Je čas přiblížit pár sponzorů. Kdybychom měli zmínit všechny, sotva byste to překousli, je jich na šedesát. Třeba začít tím největším – společností Škoda Auto. Půjčil nám auta, přidal na benzín a Pepovi poskytl i zelenou silničku. Když na ni občas sedne, bráníme se zuby nehty, aby vpředu udával tón. Netřeba říkat, proč. Karocqy jsou polepené desítkami sponzorů, jedním z nich křižuje Josef celou republiku po celý rok, dost možná jste si toho vozu všimli. Naše největší automobilka slaví letos 125 let své existence, v roce 1895 začali pánové Václav Laurin a Václav Klement podnikat v oboru jízdních kol. Jestli tu historii začátku znáte, račte přeskočit na další odstavec, ne-li, vydržte to, zní to jako pohádka. V roce 1894 si pan Klement koupil jízdní kolo Germania drážďanské firmy Seidel und Naumann, které mu záhy kleklo. Sedl a napsal do české pobočky firmy v Ústí nad Labem, s dopisem poslal k opravě kolo. Obratem mu z Ústí odepsali na rubu jeho psaní německy: „Chcete-li s námi komunikovat, musíte napsat v nám srozumitelné řeči.“ Klement už komunikovat nechtěl. Domluvil se s mechanikem Václavem Laurinem a založili společnost, která se sama pustila do oprav a stavby kol. V roce 1899 představila první motocykl, v roce 1905 první automobil. Vtipná pointa: V roce 1904 požádala nám už známá firma Seidel und Naumann mladoboleslavskou Laurin & Klement o licenci na výrobu jejich motocyklů. Uhodnete, kdo tu licenční žádost podepsal? Stejný pan Foerster, který před lety nerozuměl česky. 

Dnes patří Škoda Auto k několika málo automobilkám, která začaly vyrábět motorová vozidla na konci 19. století a bez přerušení je vyrábí dodnes. Takových je ve světě odhadem do deseti. Tolik tedy náš hlavní sponzor.

          Další sponzor, jehož roční příspěvek pro Nadaci Josefa Zimovčáka představuje šestimístná cifra, má logo SMO. Vozíme je vlevo i vpravo na kalhotách. Ing. Jiří Dlabač se seznámil s Josefem před mnoha lety na hokeji. Podlehl jeho pozvání, sedl na kolo a vydal se na jednu etapu. Měřila 130 km, tedy tolik, kolik do té doby najezdil na kole za celý život. Jaké to bylo? Hrůzné! Ale podlehl. Zkrátím to – akci podporuje od jejího začátku, na kole jezdí po celý rok, letos absolvuje velkou část naší cyklotour. Co tahle „reklama“ přináší jeho firmě? Šéfa v dobré kondici. Co přináší šéfovi? Dobrý pocit.

          Další reklama na autě a na dresech je víc než nenápadná. Malý obdélníček Styrotrade. David Urban začal podnikat s rodiči v roce 1990. Koupili dvě krychle polystyrénu, rozřezali, prodali, koupili čtyři, pak osm, a tak dál a tak podobně, až po čtvrtinový podíl na trhu. Na začátku běhal s koštětem po dvoře, dnes řídí firmu, vlastně několik firem na několika místech po republice. I jeho příspěvek má šest cifer. Co z toho má firma? Nejvíc prý profitují zaměstnanci: Pan šéf je deset dní v tahu. David i s manželkou Věrou absolvují celou tour, už patří k inventáři. Mimochodem je to jediná „sponzorská“ dvojice na tour. Kde jsou ty časy, kdy se přidali na jednu etapu s obavou, po kolika kilometrech to zabalí. Davide, nezlob se, ale paní Věře to jede líp!

          Ing. Jiří Kaláb začal s Josefem spolupracovat od samého začátku. Jeho firmu už převzala druhá generace, ale na autě i na dresu se změnil jen design loga. Proč následníci cyklotour nadále podporují? „Dělají tátovi radost,“ říká Jirka s úsměvem.

          Tak ještě jeden příběh. Tradiční sponzor se kroutí, nechce, abych ho jmenoval, ani jeho firmu. Dobrá tedy, alespoň pro nás, co spolu mluvíme: To je ten, který nás na Moravě kousek od svého působiště zahnal na louku, kam jeho táta a zaměstnanci přivezli dodávku, v ní bedny se čtyřmi stovkami vlaholahodných koláčků. Jen se po nich zaprášilo. Příští rok prý změní menu. Těšme se.

          Tolik o několika málo z plejády sponzorů. Společné jim bude jedno: důvod, proč to dělají. Business to není, pište si.

          K dnešním etapám: První zastávka Čimelice a starosta Vladimír Pánek. Záplavu chlebíčků jsme ani nestačili na místě zkonzumovat. V Hořovicích nás pozval starosta Ing. Jiří Peřina do krásně zrenovovaného dobového divadelního sálu. Moc hezké. V Berouně se nás ujala paní starostka RNDr. Soňa Chalupová a vyprovodila nás do cíle v Družci. Od Berounky sem vede krpál přes Chýňavu, ale nebrblal nikdo, protože tohle je naše zamilovaná destinace. „Za padesát let, až nás nebude nic bolet, bude se jezdit Tour Družec. A jestli se příště Družec vynechá, já nepojedu,“ prohlásil veřejně pan prof. Jan Pirk. Starosta pan Zdeněk Kofent spojuje náš dojezd s obecní veselicí na hřišti, s živou muzikou, se vzácnými hosty – bývalými československými internacionály. Pro nás pamětníky jsou František Pospíšil nebo Josef Horešovský hokejovými hrdiny.

          Tolik náš dnešní pohodový den. A ještě nejhezčí název obce na trase: Felbabka, i když tamní kopec by mohl být poloviční.

Po družeckém „občerstvení“ klidně bez večeře.

Pokračování zítra, dobrou, Honza Králík

P.S.
Abych nezapomněl: Říká vám něco Jiří Ježek? Tak se podívejte na fotky, jak se šlape s protézou. Jirko, klobouček!

Fotogalerie                      Videoreport

Animace trasy