report

Dnes svítilo sluníčko, počasí na jedničku, zato profil nahoru-dolů, v některých úsecích fakt drsný. Posuďte sami: 605 – 118 – 116 – 1163 – 201 – 2015. Jestli si myslíte, že se zbláznil počítač, případně autor reportu, mýlíte se. Jen jsem vám chtěl přiblížit pouhých 24 km z Berouna do Družce, jak ho popisuje tvůrce celé tour Petr Vlček. Ta čísla představují úseky silnic, po nichž jedeme. Tak musí Vlčák zpracovat celou trasu, tedy 1272 km. Že se začíná prakticky záhy po dojezdu aktuálního ročníku, nejpozději v září, je naprosto nezbytné. Pepa objede republiku, domluví partnerská města a obce, načež se Petr pustí do tvorby trasy, tedy jejího „rozkrájení“ na jednotlivé úseky. Samozřejmě se přitom musí vyhnout všem hlavním tahům a počítat s kapacitou silniček a cest. Když je s tím hotov, obrátí se na policejní prezidium se žádostí o povolení ke zvláštnímu užívání komunikací. Z policejního prezidia to rozešlou na kraje, tam se k tomu vyjádří dopravní inženýři a pošlu to nahoru, samozřejmě sem tam s připomínkami. Ty je třeba zapracovat, pak se s tím obrátit na ministerstvo dopravy. Odsud to pošlou na krajské správy silnic a odtud na okresní, tam se k tomu vyjádří přidají své připomínky a pošlou to nahoru. Odtud Vlčákovi a ten začne to a ono měnit, protože někde bude silnice uzavřená, někde budou kopat kanalizaci, jinde zase osvětlení, zkrátka starosti. Pak se třeba ukáže, že most, přes který máme jet, bude v opravě, zajížďka činí 20 kilometrů, takže bychom nedokázali dodržet harmonogram. Nakonec je všechno na lidech – pan stavbyvedoucí navrhne, abychom mu zavolali dva dny předem, on nechá na mostě zamést pruh a my projedeme. Napsal jsem to jen schematicky, stejně jsem nepochopil, jak je to přesně, ale snad všichni rozumíme, že je to mazec. Vlčáku, díky!!! Výsledkem je, že všechno klape, startujeme přesně ve chvíli, kdy na kostele tluče osm, dojíždíme na minutu přesně, kam máme, což nám, kteří šlapeme a nic o tom nevíme, připadá samozřejmé.

          Než vyrazíme, musím zmínit, že s námi jede už několik dnů koloběžkář, který drží tempo, dnes se přidal také jezdec na lehotrojkolce. Vrcholem je ovšem akrobat na monocyklu, nikoli doma zbastleném lešení, ale na profesionální konstrukci s kotoučovou brzdou a dvoustupňovým nábojem. Jel s námi těch 121 kilometrů, což je z kategorie sci-fi.

          Vzhůru z Březnice do Příbrami. Nikoli ovšem na náměstí, ale za město do sportovně rekreačního areálu Nový rybník. V krásném prostředí nás přivítala a šekem obdarovala místostarostka paní Mgr. Zorka Brožíková a vyprovodila nás na další část etapy se zastávkou v Hořovicích. Tady jsme na náměstí nechali kola a přijali pozvání do zdejšího divadla. Čekal nás starosta pan Jiří Peřina a také občerstvení s polévkou. To byla trefa, která nám přišla k chuti.

Z Hořovic do Berouna je to většinou po cyklotrase a po rovině, což nás ukolébalo. Ve městě přijali peloton starostka paní Soňa Chalupová a místostarostové pánové Dušan Tomčo a Michal Mišina. Připravila se tu na nás plná sestava i s milým příspěvkem, děkujeme.

          Cestu z Berouna do Družce jsem popsal na začátku číselnými kódy. Teď slovy: hrozný krpál. A dlouhý. A strmý. A pak dolů, a zase nahoru a dolů. Nicméně nikdo nebrblal, protože jednak jsme sotva popadali dech, jednak jsme věděli, co nás v Družci tradičně čeká. Tam to pan starosta Zdeněk Kofent pojímá jako příležitost pro celou obec. Na hřišti hraje živá kapela, sejdou se místní s dětmi, opékají se vuřty, tradičně přijdou slavní bývalí hokejoví reprezentanti František Pospíšil a Josef Horešovský, kteří žijí nedaleko. Jak víte, jen výjimečně uvádíme v reportech, kolik nám kde připíší na konto. Na webu to pak najdete. K Družci jinou informaci: za léta, co sem jezdíme, nám družečtí občané, podnikatelé a obecní úřad přispěli 370 tisíci. Díky.

          Cílem dnešního dne je Zichovec. Slyšeli jste o něm? Před dvaceti lety měl 65 občanů, dnes už 200, stále je to ovšem nejmenší ves v okrese Kladno. Tady se v průběhu posledních let odehrál malý zázrak. Obec pohádkově prosperuje a krásní, má moderní kulturní středisko, ba i soukromý pivovar. Nadační fond Josefa Zimovčáka si tu berou už léta jako za svůj. Tedy výjimka z neuvádění předaných šeků: dostali jsme 200 000 Kč (dvě stě tisíc). Kdo z přítomných na místě odhadl, kolik už nám Zichovští za léta věnovali, mohl využít víkend s elektrickou Škodou Enyaq od dealera Auto Myslivec. Šťastný výherce není podstatný, podstatné je, že jsme zde už dostali 623 500 Kč. Obec dnes vede starosta pan Roman Vorlíček, jeho předchůdce pan Ivan Husák dnes provozuje rodinný pivovar. Oba nás mile přivítali a my si konečně po celém dni mohli dát pivo. Skvělé!

          Sprcha, pak večeře v místním sále a do hajan, zítra nás čeká nejdelší královská etapa, 148 km.

Dobrou, Honza Králík

P. S. Dnes se s vámi loučím, od zítřka předám veslo dalšímu zpravodaji. Povinnosti a druhá dávka očkování mě v Praze stáhne z pelotonu. Na závěr jedno moudro od Marka Twaina: Žijte tak, aby až zemřete, litoval vašeho skonu i majitel pohřebního ústavu. Je mi to nějak povědomé, nenapsal jsem to už vloni? Nevadí. Hlavně se tím řiďte.

Fotogalerie