3. Srpen 2019

Tak nám dneska ten den začíná opravdu brzy. On nám vlastně plynule navazuje na ten včerejší. V přístavu se dozvídáme, že nás místo v 5:30 nalodí už ve 3:20, takže čekáme ve frontě před trajektem. Na trajektu Ivan trochu pospává na lavici a já zálohuju fotky z foťáku do počítače. Cesta trvá asi hodinu a půl, tak už před šestou přijíždíme do Calais. Chceme si ještě ve Francii koupit nějaké víno, tak musíme počkat, až otevřou obchody. Jedeme si tedy najít náš poslední “sleeping parking”. Ten je kousek od přístavu před městečkem Gravelines. Uleháme v půl sedmé a za dvě hodiny už nás budí naše oblíbená kukačka. Zastavujeme v Dunkerque na nákup a vydáváme se na 1200 km směrem k domovu. Ivan řídí a já vzadu ležím a za chvíli koukám, že spím. Přejíždíme přes Gent, Antverpy, Ivan ještě tankuje a na belgicko holandských hranicích se střídáme v řízení. Ivan taky hned zaujímá horizontální polohu a za pár minut usíná. Ani se mu nedivím, má toho po té probdělé noci plný kecky. Cesta nám pěkně ubíhá, v sobotu nejezdí moc kamionů a provoz je docela v pohodě. Přes Venlo přijíždíme do Německa a postupně míjíme Essen, Dortmund, Kassel. Ivan zkouší psát deník, ale na téhle panelové silnici to nepřečte ani sám po sobě. 70 km před Lipskem nás na třičtvrtě hodiny zastavuje nehoda, která se stala kousek před námi. Tady aspoň může něco napsat. Pak už frčíme na Drážďany a u Bautzenu opouštíme dálnici a přes Žitavu jsme za chvíli v Liberci. No a večer v půl jedenácté jsem doma ve Střevelné. Ivan si u nás dává hovězí vývar, který nám připravila moje žena. Té také patří velký dík za to, že to tady všechno beze mě zvládala a umožnila mi podniknout s Ivanem tuhle cestu. Loučíme se s Ivanem, ten jede ještě k rodičům do Chuchelny a pak do Hradce. A tím je naše putování u konce. Užili jsme si to a bude na co vzpomínat. Děkujeme oba dva za vaší náklonnost a podporu, kterou jsme cítili z vašich reakcí. Bylo moc fajn vědět, že nám fandíte. Loučíme se s vámi, a možná někdy příště……….. Ivan a Rosťa