report

den druhý, čtvrtek, 2. června, Beroun–Stříbro, 108 km, 100 cyklistů (asi, chvílemi se někdo přidal a jiný zase odpadl, počet dnešních účastníků je přibližný)

Nemyslete, že je cyklotour nějaký med. Kdepak. Ráno v sedm snídaně, kdo neodloží bágl do 7.40 h k dodávce, poveze si ho na zádech, v 8 start, kdo nestíhá tempo, nemá najeto, má smůlu. Harmonogram je třeba dodržet, všechno musí klapnout na minutu. A taky klape, pravda s výjimkou, jak o tom bude řeč.

            S odbíjením osmé na berounském náměstí vyjíždíme k první zastávce v Žebráku, kam dojíždíme o čtvrt hodiny dříve. Na vině je pochopitelně Pepa Zimovčák a jeho tempo. K tomu několik poznámek: První se týká jeho nového vysokého kola, které mu postavil Zdeněk Měsíček. Vloni o Zdenkovi byla řeč, tedy se nebudeme opakovat. „Letošní“ kolo je lehčí, přitom bytelnější, se silnějšími dráty, aby vydržely Pepův švunk, titanové kliky, zkrátka racer, také s menším předním kolem o průměru 52 palců, které se tím pádem snadněji roztáčí. A pak je tu další vylepšení, nebo snad modernizace či renovace, která se týká samotného Josefa. Protože neštěstí nechodí po horách, ale i po velocipedistech, sedlo si vloni v srpnu i na něho. A pořádně. Zkrátka trabl se srdcem, a to takový, že se svezl helikoptérou do Prahy, kde mu v IKEMu vyměnil profesor Jan Pirk nemocnou chlopeň za chlopeň novou. Tedy žádná záděrka. Jen co se Josef zotavil a lékaři změkli a povolili mu znovu sednout na kolo, jezdil a jezdil, až jsme přijeli do Žebráku s předstihem. Petr Vlček se profesora Pirka ptal, zda mu neimplantoval chlopeň z dostihového koně. Profesor to sice popřel, ale v kopci Ejpovičáku procedil mezi zuby, že mu měl dát nějakou menší, aby nás tak nehonil. Tolik k dnešnímu tempu, průměr byl 20,5 km/h. Je-li vám to málo, skočte v Berouně na kolo a střihněte si to do Stříbra sami.  

            Naším úkolem je sbírat finance na ozdravné pobyty onkologicky nemocných a léčených dětí, dnes jsme začali v Žebráku. No, jsou města s optimističtějším názvem, ale nás tu přivítali velkoryse, především paní místostarostka Ing. Šárka Krejčová s šekem a občerstvením. Tím, že jsme tu měli čas, prohlédli jsme si i místní muzeum s galerií Jaroslava Hněvkovského. Zajímavý osud, krásné obrazy, zajímavá historie města.

            I v Rokycanech jsme byli dříve, ale pana starostu Václava Kočího a jeho kolegyně jsme nezaskočili. S díky jsme přijali šek a rozhlédli se po náměstí, až nás píšťalka znovu seřadila v šik a my jsme vyrazili. Každý vedoucí denní etapy má píšťalku k tomu, aby při jízdě pelotonu jejím hvizdem varoval a usměrňoval cyklisty k pravému okraji vozovky, na zastávkách je svolával ke startu. Dobře to funguje.

            V Plzni jsme byli na čas. Pan první náměstek primátora Mgr. Roman Zarzycký nás přivítal a projekt podpořil šekem, za což jsme poděkovali. Pozdravit nás přijel pan Štybar senior, který přijel s několika cyklisty z cílového města do Plzně za námi, aby pak s námi šlapal do Stříbra zpět. Hezké. Pozdravit přijela i západočeská větev Českého klubu velocipedistů 1880, jehož je Pepa členem, kromě poplácání po rameni přispěli do kasičky. A to nejlepší nakonec – radní paní Mgr. et. Mgr. Lucie Kantorová, která má na radnici na starosti sport, byla ve sportovním a s kolem, aby s námi také jela.

            Zastávka v městě Touškov stojí za zdržení. Jednak nás přivítala paní starostka Bc. Iveta Zajíčková se šekem (děkujeme), načež se spolu s tamními dámami pokusily odrovnat nás jejich dvojctihodnými koláčky. Po dvanácti ročnících cyklotour bychom mohli napsat cestování po nejlepších koláčích v České republice. Ty touškovské model tvaroh/povidlo (nikoli dusivá bílá hmota, ale našlehaná šmakuláda s tmavým terčem uprostřed) s nízkým křehkým šasi a vysokou lahodnou karoserií si od nás vynutily potlesk.

            Cíl ve Stříbře na náměstí pojalo město jako opožděnou oslavu Dne dětí, které si to tady užívaly už před naším příjezdem. Pan starosta Martin Záhoř nás obdaroval šekem (děkujeme), pan místostarosta nás podpořil osobně i tím, že s námi šlapal spolu s panem Štybarem seniorem. Syn Zdeněk Štybar je náš cyklista světového formátu, pětinásobný mistr světa, jak kdekdo ví. Žije tady ale také Míla Souček, letos devadesátník, jeden z našich nejlepších motokrosových závodníků a také soutěžák, účastník mnoha šestidenních. Zdejší motokrosové závody na trati svatého Petra (z toho pětkrát o mistrovství světa) proslavily Stříbro široko daleko. To jen abyste si nemysleli, že jen šlapeme a šlapeme.

            Hezký večer, Honza Králík

Fotogalerie

2.6.2022

Prohlédneme si královské město Beroun, třeba navštívíme i medvědárium, ale v 8 hodin vystartujeme do 1. etapy 13. ročníku. Vyrazíme jihozápadním směrem, údolím řeky Litavky. Kromě řeky pojedeme i kolem dálnice D5. Od ní se odpoutáme ve Zdicích, abychom si z blízka prohlédli hrady Točník a Žebrák. Schválně víte který je ten na kopci s hranotou věží? A jak se jmenuje ten v údolí s kruhovou věží? Přidejte se do pelotonu a už si to budete pamatovat navždy :-). 
Zajímavostí je, že zřícenina hradu Žebrák je v obci Točník, a tak do 1. zastávky dnešní etapy budeme muset do města Žebrák ještě skoro 2 km šlápnout do pedálů. Z Žebráku zamíříme směr Zbiroh. Ten jen projedeme, vystoupáme do nejvyššího bodu dnešní etapy na Kněžský vrch, kde mineme i velký kamenolom. Nyní již budeme klesat až do Rokycan. Odsud povede naše cesta do Plzně. Cestou projedeme Červený Hrádek, který proslavil koncem 80-tých let Miloš Jakeš svým duchaplným vystoupením.  Pak už budeme v Plzni. Zdejší pivovar jen mineme a zastavíme až v centru města. Z Plzně do Města Touškov je to jen kousek. To už budeme najíždět do Plaské pahorkatiny, přes kterou dojedeme až do Stříbra, kde je cíl dnešní etapy.