report

Včera večer se nám z pelotonu vytratil náš dvorní dopisovatel Honza Králík. Než odjel, snažil se na mě přehodit svoji „řeholi“.  Bránil jsem se jak „čert kříže“, protože vím ze svých cest, co obnáší večerní zapisování deníku. Po dnešní první zastávce mi ale bylo jasné, že večer tu tužku do ruky vezmu. Chtěl bych tedy těmito řádky vzdát hold nádherné krajině, kterou jsme projížděli, i všem dobrým lidem, které jsme potkali. Jak říká náš lídr: „Vzhůru do sedátek“…
Na náměstí v Sobotce – s krásným výhledem na zámek Humprecht – se začíná formovat dnešní sestava pelotonu. Chvíli po slavnostním odmávnutí již začínáme stoupat do prvních serpentin. Na kopci se nám již otevírá opona dnešních přírodních krás. Před námi Český Ráj se svojí dominantou hradu Trosky. Jeho siluetu budeme moci obdivovat až do sedla na hoře Kozákov. Zhruba čtyřkilometrový výjezd byl první výraznou ranní rozcvičkou. Na sedle se k nám připojuje skupina mladých „sokolů“. S prvními výhledy na panorama Krkonoš se prudkým sjezdem spouštíme do obce Chuchelna. Tato část trasy se určitě vryla do paměti mladé Aničce Cé. Bohužel nejen do paměti, ale po drobném pádu i do kůže. Nesla to statečně… Ještě, než sjedeme k sokolovně do Chuchelny, dovolil bych si menší odbočku a pár řádky popsat, proč je dnešní první zastávkou tato vesnice pod Kozákovem. Vloni na podzim moje teta Máňa Plívová vzkázala, že by se mnou ráda probrala oslavu svých sedmdesátých narozenin. A právě tady padla ta věta: „Když jsem viděla v Berouně váš peloton Na kole dětem, rozhodla jsem se, že nebudu chtít žádné dárky, ale požádám příbuzenstvo o drobný příspěvek na tuto akci“. Moc jí prý dojalo, jak parta postarších strejců v potu veder i v dešti objíždí naši republiku, aby podpořila onkologicky nemocné děti. Vybralo se 40 tisíc a dalšími deseti to zaokrouhlil můj brácha Michal a jeho firma TAD. Takže celej peloton upocenejch strejců i sličných děvčat: „Máňo, velkej dík…“
Jsme u sokolovny a tady nás vítají starostka obce Bc. Eva Peštová a moderování celé akce se ujal sokolský starosta Martin Pytl. Pepa Zimovčák se šarmem sobě vlastním předává pro obec tradiční certifikát partnerství „Na kole dětem“ a oslavenkyni Máně květiny a zvon s naším logem. Ještě, než peloton vyrazí vstříc dalším kilometrům, tak velký dík všem, kteří se podíleli na přípravě občerstvení. Připadali jsme si jak na svatbě… No a ty další kilometry směrem na Novou Paku budou opravdu výživné… Na původní cestě přes Košťálov je objížďka a na nás tady čekají čtyři „bonusové“ kopce. Ani nádherné, i když podmračené výhledy do Krkonoš a na zříceniny hradu Bradlec a Kumburk už některým z nás moc síly do žil nevlévají. Postupem času se stáváme pelotonem zřícenin… Né, to přehrávám… Naopak ve sjezdech nabíráme síly a přibližujeme se k naší druhé zastávce na hradě Pecka. Dojezd popíšu slovy kamaráda Luboše: „Pod hradem jsem už v tom pruďáku chtěl slízt a jít pěšky. Ale ty děti fandily tak, že jim to nemůžu udělat…“ Jsme na nádvoří a tady nás vítá starostka Hana Štěrbová. Srdečnou atmosféru tu podpoří i pohoštění s chlazenými nápoji. Po těch kopcích jsou nám odměnou. Čas letí, mračna se stahují a náš peloton musí vyrazit vstříc dalším kilometrům i dobrodružstvím. V Horní Brusnici už je jasno. Né, že by se obloha protrhala. Naopak. Nám je jasno, že nás dnes voda nemine a rychle nasazujeme pláštěnky. Leje až do další zastávky. Cestu nám ještě zpestřuje průjezd přes přehradu Les Království. Její kouzelné brány s věžičkami nás z té vodní „depky“ trochu proberou. Pršet pomalu přestává a ve Dvoře Králové náš peloton dojíždí na sportovní stadion. Tady si už náš lídr potřásá pravicí se starostou Ing. Janem Jarolímem, který za místní občany dorazil podpořit akci Na kole dětem. Slunko se začíná prodírat dešťovými mraky. Vyždímáme ponožky a vyrážíme dál. Na cestě do Jaroměře nás čeká další výrazná kulturní památka. Hospital Kuks se sochami ctností a neřestí od Matyáše Brauna. Do Jaroměře dojíždíme po Labské cyklostezce. Při zastávce na náměstí předáváme další z partnerských certifikátů starostovi panu Josefu Horáčkovi. Po krátkém občerstvení se naše pohledy trochu s obavami upírají vzhůru k nebi. Už je to jasné. „Dvě dávky…“. To už je přece česká klasika… Ten déšť nám kolem Josefovské pevnosti ještě „zpestří“ několik kilometrů kostek. Tak nevím, jestli nám zuby víc drkotaly zimou, nebo na kostkách. Ale blížíme se k Opočnu. Tady nás přivítala paní starostka Šárka Škrabalová. Ta ale odkládá všechny formality a u konvice s horkým čajem nejprve nalévá každému z nás záchranný hrnek. Potom teprve dochází na oficiální část, a i ta se nese ve velice příjemném duchu. Setkáváme se tu i s partou našich kamarádů na historických kolech. Díky za jejich tradiční pohoštění. Na posledních patnáct kilometrů deštěm se nám už sice moc nechce, ale do Solnice už je to jen kousek. Jsme v cíli a čeká nás tady jedno překvapení na závěr. Vítají nás představitelé města, starosta Ing. Jan Hostinský, místostarosta František Hovorka a s nimi to překvapení – Kateřina Neumannová. Prý s námi i zítra vyrazí na etapu do Orlických hor.
Tak taková byla dnešní etapa… Krásný Český Ráj, podmračené Krkonoše, hrady i zámky, slunce a voda. No prostě od všeho něco. Hlavně ale zase spousta bezvadných lidí v pelotonu i na trati.

Já vím, že už je to dlouhý, ale přesto si na závěr neodpustím jednu myšlenku. Po celé cestě nám spousta lidí říká, jací jsme dobří, že ujedeme tolik kilometrů. Pro mě ale byly od prvního ročníku vysoko nad náma všema osudy dětí a rodin, pro které tohle všechno děláme…

S úctou Ivan Burkert

No a aby jste to měli komplet, tak doplníme ještě pohled na etapu i od Honzi Králíka, kterému jsme informace poskytovali prostřednictvím  telefonu a on to zvěčnil 🙂

9. den, čtvrtek, 8. etapa, Sobotka–Solnice, 132 km
Standardně začínáme teplotou, okluzní frontou, rosným bodem a vlhkostí vzduchu. Tedy zprvu bylo krásně, aby se to zvrtlo do hrozného ceďáku. Před cílem v Rychnově nad Kněžnou tekly potoky, na ulicích se valila voda z kanálů, rozhlas varoval řidiče před dvaceticentimetrovým proudem, spadlo 80 litrů na čtvereční metr, tedy i na cyklisty. Večerní zprávy hlásily auta pod vodou. Cesta kolem Třeboně byla v pondělí projížďka růžovou zahradou pod zahradním rozprašovačem.
Zlatý hřeb dnešní etapy se odehrál na začátku v obci Chuchelna, kde žije teta Ivana Burkerta, paní Marie Plívová. Musíte vědět, že Ivan Burkert je po Josefovi Zimovčákovi nejnáruživější cyklista na vysokém kole, na tom čerchmantu dojel ze svého Hradce Králové jednou do španělského Santiaga de Compostela, jindy za polární kruh, také do Petrohradu, naposledy do Skotska. Z každé cesty vydal krásnou knížku, málo řečí, hodně obrázků, každá stojí zato. Drobná příhoda z cest: Krátce před cílem v Santiagu se zastavil v restauraci u silnice, opřel kolo a dal si něco na zub. Vtom přijelo auto, vyskočil chlap, hodil kolo na korbu a byl fuč. Ještě že měl Ivan v doprovodném voze druhé náhradní stroj.
          Teď má slovo Ivan a dnešní neuvěřitelný příběh s jeho tetou, jíž familiárně říká Máňa. „Už vloni na podzim se mnou chtěla probrat oslavu svých sedmdesátin. Když tehdy viděla náš peloton, rozhodla se, že si dopřeje zvláštní dárek. Požádá příbuzenstvo, aby jí přispělo nějakou menší finanční částkou, kterou věnuje akci Na kole dětem. Dojalo ji, jak parta strejců v potu a dešti objíždí republiku a sbírá prostředky na onkologicky nemocné děti. V široké rodině se vybralo 40 000 (čtyřicet tisíc) korun, deseti tisíci to na padesátku zaokrouhlil můj brácha a jeho firma TAD. Takže Máňo, za celý peloton a všechny –  jak říkáš – strejce, díky.“  

Komentovat netřeba.
          Jak to dnes probíhalo: Nejprve třeba připomenout, že peloton nastoupal 1700 metrů, bylo to z kopce na kopec, přitom krásná cesta Českým rájem. Chuchelnou už znáte, jen doplním, že tam čekala i starostka paní Bc. Eva Peštová. Pokračovalo se do Pecky, skupinu dnes vedl místní Ing. Josef Berger, který se přidal teprve včera. Omluvou mu budiž ženitba, nikoli jeho, nýbrž syna. Zlomte, junioři, vaz! Cestou na hrad mávaly děti, to bylo milé a letos s ohledem na podmínky výjimečné. Na hradě čekala starostka paní Hana Štěrbová a krkonošské kyselo. Po posilnění následoval sjezd, bouřka a lijavec. Ve Dvoře Králové nad Labem na chvíli nepršelo, snad to zařídil starosta pan Ing. Jan Jarolím. V Jaroměři byla zastávka na náměstí Čs. armády, kde cyklisty vítal starosta pan Josef Horáček, pak znovu vzhůru do vody. V Opočně na náměstí připravila starostka paní Šárka Škrabalová a její tým HORKÝ ČAJ, jímž nám zvedla morálku a ochránila zdraví. Skvělý nápad! Přijeli i známí velocipedisté, věhlasní domácím bochníkem chleba a pomazánkou – děkujeme, dámy a pánové. Na dostřel byla Solnice a starosta pan Ing. Jan Hostinský, překvapivě také Kateřina Neumannová. Ceďák byl tak pekelný, že nás na ubytování do hotelu Studánka odvezli autobusem, děkujeme. A teď ždímat, sušit, sušit a sušit.
Jak bývá obvyklé, osazenstvo pelotonu se mění, těch, kdo absolvují celou tour do začátku do konce, není zas až tolik. K těm, kteří to museli vzdát o pár dnů dříve, patří i pan prof. Pirk a také autor těchto řádků. Oba dnes už chyběli, já dopisuji raport z doslechu a díky Ivanu Burkertovi. Pokračování dostane zítra na starosti… Uvidíme. Znáte to – kdo je poslední, dělá převozníka.
          Sluší se, abych se s vámi rozloučil. Jen žádné sentimenty, však se sejdeme, nejpozději za rok. Na závěr by to chtělo nějaké moudro, což ode mě nemůžete čekat. Vypomohu si Markem Twainem: Žijte tak, aby až odejdete na věčnost, želel vašeho skonu i majitel pohřebního ústavu.

          Jestli to tak nemáte, začněte zítra. Zas někdy, dobrou, Honza Králík, www.jankralik.cz

Fotogalerie           

Animace trasy                    

Videoreport