report

den devátý, čtvrtek, 9. června, Bruntál–Bystřice pod Hostýnem, 120 km

Dnešní start byl ve znamení knedlíku v krku, nikoli vinou nestravitelné snídaně, ale zásluhou Valinky a Frantíka, dvou špuntů, kteří v Ostravě dokončili onkologickou léčbu a přijeli nás pozdravit. Doprovodily je dámy ze společnosti Haima Ostrava, které každoročně finančně podporujeme, a další dáma z ostravské onkologie. Zapisovatel si z emotivní zdravice zapamatoval, že si váží naší spolehlivosti a pravidelných příspěvků. Za nás dodáváme, ať s tím nadále počítají. A ještě něco zapisovatel podržel – že ozdravný pobyt dětí je součástí léčby. My si uvědomujeme, že pobyt v nemocnici je pro malého pacienta také psychický nářez. Šrámy na duši bývají někdy bolestivější než na těle. Proto podporujeme ozdravné pobyty.

            Před odjezdem se bruntálským náměstím ozval potlesk pro obě děti a my vyrazili na první štaci, do Vítkova. Přivítal nás místostarosta pan Mgr. Martin Šrubař se šekem, děkujeme, zrovna jsme si ráno uvědomili, jak jsou takové příspěvky důležité. K městečku ještě drobnost – žije zde dobrá duše, která šije motýlky. K 10. výročí naší cyklojízdy nám je ušila s motivem naší akce a vysokého kola, občas si ho při vhodné příležitosti nasadí i pan profesor Jan Pirk.

            Odsud míříme do Oder, a ačkoli rosničkáři hrozili lijavcem, zatím svítí sluníčko a je příjemné cyklistické počasí. Zatím… Tři kilometry před městem dalo počasí na předpověď a déšť nás osvěžil. Na náměstí čekaly děti s řehtačkami a bubenický sbor, to byl hukot! Milá paní místostarostka Mgr. Libuše Králová nás pozdravila se šekem, my poděkovali a pustili se do čerstvých řízků, na věži právě tlouklo poledne. Málokým pozorován přitočil se k naší přenosné pokladničce Petr Konečný, zdejší nadšený cyklista a organizátor závodu Oderská mlýnice, aby do ní vsunul tisícikorunu. Zapisovatel viděl a s díky kvituje. Jen pro info – vloni se do ní během akce naskládalo asi 180 tisíc, přesná částka je na webu. Přáli bychom si ten rekord překonat… Přestalo pršet, juklo na nás slunce, tedy zabalit právě vybalené pláštěnky a vzhůru do Hodslavic.

            Do rodiště Františka Palackého se jede opravdu vzhůru, na trase je asi dvoukilometrový úsek se stoupáním tak prudkým, že Josef musel slézt z vysokého kola, my ostatní jsme šlapali rychlostí 4 (čtyři) km/h. Brrr. V Hodslavicích nás přivítala milá paní starostka Mgr. Pavla Adamcová, nadaci obdarovala šekem (děkujeme) a gulášem, který jsme si zatraceně zasloužili (děkujeme). Abychom nezapomněli, tři kilometry před zastávkou sprchlo, to máme za to, že jsme rosničkáře na startu poškádlili.

            S Palackým v zádech pílíme do Kelče.

Teď malá vsuvka. Že v pelotonu nemohou šlapat tuctoví cyklisté, pochopil jistě každý, kdo sleduje naše zpravodajství. Ze všech originálů jsou mezi námi i exempláře mimořádné, jak záhy seznáte. František před sedmi lety dozrál k přesvědčení, že automobil jako dopravní prostředek sestoupil na žebříčku jeho preferencí na druhou příčku, předjelo ho jízdní kolo. Nikoli však kevlarový speciál v ceně mnoha desítek tisíc, nýbrž staré dobré kolo z dob jeho dětství, kdy se mu o něm mohlo jen zdát. Tedy pořídil si během času pět favoritů, pět esek, kolo firmy Tezner Chrudim z 30. let po prvním majiteli, zkrátka vzácné kousky, tedy vzácné jak pro koho. Protože je to znalec, uvádí kola do původního stavu, takže k jednomu koupí jiné, aby získal třeba jen nosič. Nevím jak vy, ale zapisovatel tomu dobře rozumí, je ze stejného těsta. V pelotonu sedlá František premierku z roku 1989, berany otočené vzhůru, k nim přimontovaná madla do stran, za sedlem další konstrukce, kterou uchopí, aby si protáhl záda. Se zády má trápení, také proto ty berany „ruce vzhůru“. Jeho kolo má cenu tak dvou tisíc, když budete hodně rozhazovační, ale můžete se vsadit, že jízda na něm je stejně uspokojující, jako na kole za dvě stě tisíc, a že i taková v pelotonu najdete. Schválně, který z majitelů toho a onoho vám připadá normálnější?

            František na své premiérce najezdil vloni 14 tisíc kilometrů. Cestuje na ní i za pracovními povinnostmi, třeba 280 kilometrů tam, 280 kilometrů zpátky. Protože je soudný, na první schůzku jede autem, první dojem je první dojem. Ale na druhé jednání už rajzuje na kole, když dodaleka, přespí v autobusové zastávce (má obšlápnuté ty, kde jsou lavičky s laťkami blízko u sebe, na nichž může pohodlně ulehnout ve spacáku), nad ránem pak pokračuje dál. Před jednáním se někde převlékne z cyklistického, kolo opře o plot, vyřídí své a jede zase domů, nejraději jinou cestou, aby poznal Čechy. Tím končí naše stručná vizitka jednoho z nás. Věřte, že zajímavých příběhů třeba obdobného kalibru je tady víc, však i vy byste ve svém okolí nějaké takové našli. František se k nám přidal, když o akci Na kole dětem zahlédl něco v televizi. Vyhledal si informace, pak Pepu Zimovčáka, letos jede svou pátou cyklotour, pochopitelně od prologu do cíle.

            A jsme v Kelči. Starosta pan Ing. Karel David se svými kolegyněmi nás přivítal před radnicí opulentním pohoštěním a šekem pro nadaci, místní děvčata školou povinná se představila hezkým vystoupením a nás mrzí, že se nemůžeme zdržet déle než půl hodiny. Nikoli proto, že nás pronásleduje bouřka, ale proto, že v cíli musíme být včas. Opouštíme moc hezky upravené náměstí a s několika cyklisty si říkáme, že příště, až sem přijedeme, vyzkoušíme mléčný automat, který mají na kraji města.

            Samozřejmě jsme do Bystřice pod Hostýnem přijeli včas a samozřejmě nás pronásledovala bouřka. Sice nás nedohnala, ale poslala dopředu déšť, který peloton dostihl a zkropil. Promočené nás na náměstí přivítal starosta pan Ing. Zdeněk Pánek a pod stanem ovoce, které přišlo vhod. Poděkovali jsme za vše a za šek pro nadaci, ale protože počasí nebylo zrovna přívětivé, rozešli/rozjeli jsme se trochu kvapíkem. Ráno si to na startu vynahradíme. A až přijedeme příště, třeba o dovolené, navštívíme zdejším městské muzeum a jeho skvělou expozici ohýbaného nábytku, známého po celém světě.

Jsou věci, proti nimž je i silné odhodlání málo platné. Zapisovatel musí s lítostí slevit, dnes večer se odloučit a vzdát se posledních dvou etap. Štafetu předává Petru Vlčkovi, který nejenže připravuje trasy a organizuje mnohé s hladkým průjezdem spojené, ale ujme se každého úkolu, s nímž se na něho kdokoli obrátí, od výměny lanka přehazovačky, po zápis průběhu etapy. My ostatní na jeho ochotu hřešíme. Vlčáku, děkujeme.

Hezký večer, za rok zas, Honza Králík 

Fotogalerie 

čtvrtek 9.6.2022

Z Bruntálu vyrazíme jihovýchodním směrem a pojedeme severně od Slezské Harty. Projedeme celou délku tohoto vodního díla, ale před hrází odbočíme doleva, takže hrázného Palizu určitě neuvidíme. Další na řadě bude jízda kolem vodní nádrže Kružberk, která je na řece Moravici hned pod Slezskou Hartou. Hráz vodní nádrže Kružberk už nevynecháme a pojedeme přes ní. To bude na dohled zřícenina hradu Kružberk. Poté už zamíříme členitým terénem Vítkovské vrchoviny do Vítkova. Zde rozhodně nebudeme zastavovat poprvé. Narodil se zde Jan Zajíc,  který se 25. února 1969 v Praze upálil na protest proti tehdejší sovětské okupaci. Z Vítkova je to jen kousek do Oder, kde je další dnešní zastávka. Odry leží v malebném údolí Oderské kotliny. Celým městem protéká řeka Odra, která pramení nedaleko v Oderských vrších na Fidlově kopci ve vojenském výcvikovém prostoru Libavá. Historické jádro města je Městskou památkovou zónou. Dále budeme pokračovat Moravskou bránou, po hraně CHKO Poodří tentokrát mineme Nový Jičín, Beskydy budou před námi, ale my zastavíme v Hodslavicích. Zde se v rodině učitele narodil 14.června 1798 František Palacký,  zakladatel moderního českého dějepisectví. Okoukneme místní dřevěný kostel, náves a budeme spěchat dál. Stočíme se na jihozápad a budeme pokračovat přes Podbeskydskou pahorkatinu do Kelče. Kelč je od roku 1994 opět městem. Narodil se zde třeba Vlastimil Bubník nebo Vojtěch Jasný. Mají tu krásný zámek i další památky. No všechno to za těch 30 minut nestihneme a bude nás už čekat poslední část dnešní etapy, posledních 15 km do Bystřice pod Hostýnem. Zde zastavujeme často a rádi. Dnes tady budeme spát, takže večer bude i šance si vyšlápnout ještě na Hostýn. No uvidíme..