report

8. den, středa, 7. etapa, Družec–Sobotka, 142 km

Dnes bylo ideální cyklistické počasí. Pod mrakem, teplo, žádný protivítr, co víc jsme si mohli přát? Snad jen že to mohlo být kratší, a když jel v čele Dušan Oháňka, nemusel jet, jako kdyby vysoké kolo ukradl.

Nejprve informace ze Společnosti pro uvádění věcí na pravou míru: Není pravda, že nám Škoda Auto zapůjčila dva vozy Karoq, jak bylo včera oznámeno, nýbrž je pravda, že nám zapůjčila dva vozy Kodiaq, (jeden na celý rok), na cyklotour ještě VW Caravellu a Josefovi zelenou silničku Škoda. Nutno zmínit i skříňový Peugeot od plzeňského dealera, protože jinak bychom tu bagáž až stovky cyklistů zkrátka nezmohli. Tolik ke včerejšímu raportu, v tomto bodě zvojtěnému, snad s ohledem na horko nebo na co.

Dnešek začal o druhé v noci, kdy profesor Pirk vyzkoušel hlavou kvalitu připevnění svítidla v resortu Botanika, kde jsme přespali. S ohledem na strop v nevídané výš… promiňte, nížce asi 175 cm se ozvala rána a tekla krev.

Ráno standard, snídaně a v osm vzhůru do etapy, odstartoval nás starosta Družce pan Kofent a šlapal s námi až do Brandýsa nad Labem-Staré Boleslavi. Třeba říct, že nás hlavním městem se dvěma zastávkami provedli motorizovaní policisté opravdu bravurně, žádný souboj se semafory nebo kolejemi, všichni jsme si to moc pochvalovali. A to jsme jeli od Řep přes centrum až na Prosek a Kbely, přitom jak nůž máslem, dobrých osmdesát cyklistů. Díky!

V soutěži o nejlepší název obce vyhrály (alespoň u mě) Kochánky. Kdybyste tudy projížděli, všimněte si parku na začátku obce. Nese jméno Františka Šťastného a je v něm zasazeno mnoho mladých stromků, rozmístěna řada velkých balvanů a na nich jména našich motocyklových závodníků a soutěžáků, kteří nás sledují už shůry. František Šťastný (1927–2000) se v Kochánkách narodil a v době své slávy byl idolem téměř všech kluků a dozajista zástupů slečen. V roce 1961 se stal vicemistrem světa v silničních závodech motocyklů na Jawě, třikrát byl čtvrtý, proháněl největší esa, na Velké ceně Československa vyhrál osmkrát, byl to ve své době jezdec světového formátu. A také ohromný vypravěč, jak pamětníci vzpomínají. Ptal jsem se Zbyňka Vávry, třicetiletého lékaře a prima kluka, co mu to jméno říká. Přemýšlel a pravil, že nic. A prý zda by mělo? Neumím se rozhodnout. Má jiné zájmy a je odborník v jiných sférách, třeba v kaktusech nebo ortopedii. Každopádně mě přivedl na to, že všechna sláva – polní tráva. V Kochánkách mi to potvrdil. Druhá, třetí generace už na bývalé hrdiny zapomene. Co s tím? Smířit se, zařídit se podle toho a dělat něco navíc nejen pro sebe. On z toho má člověk nakonec dobrý pocit. Zeptejte se třeba těch v našem pelotonu.

Tak dost mouder, ještě se podívejme třeba na ty, kteří nás jistí v autech za námi. Je to mimořádná otrava – zkuste pět šest hodin jet na dvojku průměrem dvacet, přemáhat klížící se víčka a být přitom pořád ve střehu, dojet před cyklisty na sjednaná místa a připravit tam potřebné, sbírat odpadlíky a také někdy řídit dopravu, když je to nutné.
Své odvádí také fotograf Ivo Dvořák. Léta je při tom, co se opakuje – desítky cyklistů, mnozí z nich léta stejní, lesy, louky, pole – nic nového.  Všimněte si, že jeho fotky jsou rozmanité, vtipné a nápadité, pořád svěží, na rozdíl od nás.

Nejprve jsme zastavili na Praze 5 v parku před Portheimkou, kde nás přivítali radní Středočeského kraje pánové Martin Draxler a Martin Herman, za Prahu 5 pan Ing. Jan Panenka. Odsud jsme se propletli na Prahu 7 a zajeli do dvorany radnice zdejšího pražského obvodu. Do nové budovy střízlivého střihu a přívětivého okolí se její pracovníci stěhovali letos v únoru. Je vidět, že časy papalášských národních výborů jsou (někde) ty tam. Tady je ve vestibulu kavárna s posezením. K občerstvení nás pozvali radní paní Lenka Burgerová a pan Ondřej Mirovský a tajemník Radomír Špok. Vzali nás i na ochoz s krásným výhledem, užili jsme si to. V Brandýse nad Labem jsme si pochutnali na polévce, kterou tu pro nás připravili a k níž nás pozval starosta pan Ing. Vlastimil Picek a místostarosta pan Petr Soukup. V Benátkách nad Jizerou jsme vyšlapali k zámku (brr, to je kopec!), mají tu krásnou dvoranu a připravili občerstvení. Pan tajemník Bc. Marek Mařík nás odsud poslal do Mladé Boleslavi. Tady mají ještě starosti s karanténou, hlavní vchod je zavřený, ale ovoce, obložené housky a piškoty na stolku před budovou přišly vhod. Cíl v Sobotce se zdál být daleko, taky jsme museli přes pár brdků, ale přijeli jsme včas. Starosta pan Ing. Lubor Jenček a místostarosta pan Bc. Jan Janatka nám nachystali pití a ovoce, čímž jsme dnešní jízdu zakončili.

Závěrem jen poznámku, že zdá-li se z textu, že jedeme od jídla k jídlu, je na vině autor, jemuž se nedostává slov. Nutno rovněž připomenout, že necestujeme od minerálky k minerálce a od banánů ke koláčkům, ale že sbíráme od partnerských obcí a měst finanční prostředky na pomoc onkologicky nemocným dětem. Od koho a kolik se dočtete v naší výroční zprávě, až peníze dorazí na konto.

Dnes trochu pozdě, ale přece. Pokračování zítra, dobrou, Honza Králík

Rozhovor z pelotonu pro Český rozhlas Hradec Králové  (zvolte čas 14:28:25)

Fotogalerie                        

Animace trasy

Videoreport