26. srpna 2021

den 7.
Noc byla docela chladná. Už včera večer, když jsme dopisovali deníky, jsme byli zabalený v larisách. Kopce za námi už jsou nasvícený ranním sluncem a vypadá to na krásný, teplý den. Ivanovi rozhodně zima nebude. Hned po ránu ho totiž čeká průsmyk Vršič v nadmořské výšce 1611 m.  Nejdřív ale projíždíme malebným městečkem Kranjska Gora a kousek za ním hned za řekou  Pišnica se silnice začíná prudce zvedat. Teď ho čeká 10 kilometrů rasoviny. Kde pořád bere tu sílu, to nechápu. Tuhle silnici tu stavěli za první světové války ruští zajatci v rámci nucených prací a od roku 2006 nese na jejich počest název Ruská cesta. Dneska si zajezdí i naše druhé, “horské” kolo. Sundávám ho asi v půlce kopce. Za chvíli se, na jedné ze zastávek, potkáváme s partou Italů a najednou slyšíme češtinu. Je mezi nimi totiž jedna brňačka. Bylo to příjemné setkání u kávy a až budeme v Itálii máme se určitě zastavit. Kolem 11:30 jsme dosáhli vrcholu. Měníme kola, děláme pár fotek a teď nás čeká 20 km z kopce dolů. Projíždíme kolem nádherně čisté řeky Soči. Při jedné ze zastávek peru Ivanovi cyklokalhoty a nátělník. Údolím sjíždíme až k městečku Bovec a asi pět kilometrů za ním se stáčíme na jihovýchod směrem na Idriji. Tady se už krajina mírně vlní. Ve městě Tolmin ještě doplňuji zásoby vody , aby jsme měli z čeho vařit. Asi 5 km za městem opouštíme řeku Soču a vydáváme se východně podél řeky Idrijca. Dalších 20 km je prakticky po rovině a tak cesta ubíhá celkem rychle. Mezitím se pomalu rozhlížíme po místu na spaní, nejlépe u řeky. Taková koupačka v krásně čisté vodě by přišla vhod. No a ono to klaplo. Po 106-ti kilometrech to máme, jak říká Ivan, i s bazénem. Tak šup do vody, povečeřet rajskou a napsat report, ať máte co číst.

Dnešní trasa: https://mapy.cz/s/mecasumeme