pondělí 2. 6. 2025

Hodonín leží v Dolnomoravském úvalu a tady budeme startovat na Masarykově náměstí. Kolem myčky Car washing CZ opustíme Hodonín, ale nepojedeme daleko. 

Na Hodonín hned navazuje obec Lužice a zde bude dnešní první zastávka. Obec Lužice leží v úrodné krajině jižní Moravy, obklopena ovocnými sady a úrodnými vinicemi, 4 km jihozápadně od města Hodonína. Katastrální území obce má rozlohu 752 ha, 543 ha zabírá zemědělská půda. K podzemnímu bohatství patří naleziště ropy, zemního plynu a lignitu. Název obce se odvozuje od četných vodních ploch, které se zde v dávných dobách rozlévaly (louže, luže). Nejstarší doložená písemná zmínka o obci je z roku 1250. Obec Lužice spadá do „Podluží“ – jednoho z nejmalebnějších národopisných regionů Slovácka, kraje rozkládajícího se podél řeky Moravy od Zlína až k Břeclavi. Zastavujeme zde celkem pravidelně. 

To už ale pokračujeme vinařskou oblastí do Velkých Bílovic, do města, kde je další dnešní zastávka. Katastr obce Velké Bílovice náleží k území značně bohatému na archeologické nálezy. Kromě paleolitu a časového úseku od mladší doby bronzové po latén je na bílovickém území reprezentován celý pravěký vývoj, počínaje neolitem a konče slovanským obdobím, celým středověkem i nálezy archeologických památek novověkých. Město náleží k mikroregionu Lednicko-valtický areál. První osídlení této lokality je doloženo již z neolitu, první písemná zmínka pochází z roku 1306, na město byly Velké Bílovice povýšeny v roce 2001. Velké Bílovice jsou tradiční vinařskou obcí, což také dokládají vinařské atributy na znaku a vlajce. V současné době jsou se svými více než 780 ha plochy registrovaných vinic vůbec největší vinařskou obcí v České republice. Možná i ochutnáme, ale opravdu jen symbolicky, čeká nás ještě dlouhá cesta. 

Míříme na západ, a blížíme se chráněné krajinné oblasti Pálava. Další zastávkou jsou Bulhary. Dnešní Bulhary – dříve také Bulgarn, Puligarn, Pulkař, Pulgram, Pulgáry – leží v místech, kde si podávají ruce úrodná a vínorodá krajina, zelené lesy a modrá hladina řeky Dyje. Už v pradávných dobách se zde díky bohaté pastvě a vodě dařilo zvěři. Pak přicházeli lidé snad všech známých kultur včetně lovců mamutů a zůstali dodnes. Okolní pole o tom dodnes po podzimní orbě vydávají svědectví v podobě kousků keramiky a bronzu. Májí zde skvělou polohu na hranici světově proslulého Lednicko-valtického areálu chráněného UNESCO a na dohled bílých svahů Pálavy. Spolu se všemi okolními krásami to z obce udělalo oblíbený a pohodový cíl milovníků vína, folkloru, cyklistů a rybářů. První písemná zmínka o obci je z roku 1244 a je spojována s mlýnem na řece Dyji. My zde stavíme poprvé a moc se těšíme. 

Pokračujeme kolem Novomlýnských nádrží, tedy spíše mezi nimi a vzhůru na sever. Další zastávkou jsou Hustopeče. To už se celkem noříme do Dyjsko-svrateckého úvalu. Město Hustopeče leží v samém srdci jižní Moravy, blízko Pálavy a Novomlýnských nádrží. Město leží v nadmořské výšce 184 metrů nad mořem a rozprostírá se na asi 2 500 hektarech. Počet obyvatel k 1. lednu 2024 činil 5 987 osob. Celá oblast patří ke klimaticky nejteplejším v České republice, což prospívá pěstování kvalitního vína i k turistické atraktivitě regionu. Hustopeče představují vynikající výchozí bod pro milovníky vína i cykloturisty – vinných sklepů i cyklotras je ve městě a jeho okolí nespočet. Už jsme tu dlouho nebyli, tak se rádi vracíme. 

Další zastávkou jsou Opatovice. Opatovice jsou vesnicí okresu Brno-venkov, ležící v rovině severovýchodně od Židlochovic, po obou stranách silnice z Blučiny do Rajhradu. Východně od obce se zvedá mírná pahorkatina zvaná Měnínská, na západní straně ohraničuje obec potok Dunávka, který se vlévá u Blučiny do Cézavy. Na západ k Rajhradu jsou zbytky lužních lesů. Dunávka zásobuje vodou propojené rybníky, ve kterých lze ještě dnes najít škeble a mnoho druhů ryb. První zmínka o obci pochází již z roku 1048, kdy je její jméno uvedeno v zakládací listině nedalekého rajhradského kláštera. Osadu tehdy daroval Břetislav l. břevnovským opatům (odtud název). Osada pak po dobu 800 let patřila pod duchovní správu opatství, a teprve roku 1848 přešla pod správu světskou. Prohlédneme si místní pamětihodnosti a hajdy dále.

Míříme do cíle dnešní etapy, do Dolních Kounic. Zde nestavíme ani nespíme zdaleka poprvé. Však také místní zřícenina kláštera Rosa Coeli je úplně magickým místem, a to nemluvím vůbec o místních výborných koláčcích. Město Dolní Kounice leží na spojnici měst Ivančice a Pohořelice asi 20 km jihozápadně od moravské metropole Brna, na jižní Moravě. Rozprostírá se v nadmořské výšce 194 metrů. Leží v údolí řeky Jihlavy, rozloženo po obou jejích březích mezi posledními výběžky Bobravské vrchoviny. Dominantou města je vrch sv. Antonína se stejnojmennou kaplí v nadmořské výšce 260 m levém břehu řeky. Na pravém břehu řeky je to pak Šibeničná hora, s výškou 297 metrů a zámecký kopec o výšce 222 metrů s budovou zámku, bývalého hradu. Nejvyšším bodem v katastru města je „Babí hora“ s 351, 8 metry nadmořské výšky, ležící při silnici Dolní Kounice – Hlína severně od města. K 1. lednu 2024 bylo ve městě 2 332 obyvatel. Nebývalá koncentrace památek, ulice rozložené v členitém údolí řeky Jihlavy a romantická zákoutí. Na to vše shlížejí impozantní dominanty města – zámek a kaple sv. Antonína. Obklopeno vinicemi, poskytuje město Dolní Kounice nevšední zážitek turistům, prahnoucím po jedinečné atmosféře. To vše máme možnost si dnes večer prohlédnout, ale nesmíme zapomenout, že zítra nás čeká 5. etapa letoní Cyklotour.