23. srpna 2021

den 4.
Probouzíme se do mokrého rána, celou noc nám pršelo. Dneska se nám docela hodila i plachta kterou jsem před odjezdem narychlo vyrobil z reklamního banneru. Po snídani ještě na kole „přehazuju“ pedály do nejlehčí polohy, a Ivan může vystartovat do toho brutálního kopce. Je lehce po půl 9 a teploměr ukazuje 13 stupňů. Hned jak pobalím náš bivak, vyrážím za Ivanem. Dojíždím ho na 8 km a když se ho ptám jak je na tom tak má největší starost abych udělal fotku údolí. Asi o kilometr dále ve vesnici Puchenstuben mu dávám napít trochu koly a meruňku. Do Mariazellu je to ještě 32 km a pořád stoupáme. Po hodině a půl jsme na vrcholu kopce. Jsme ve výšce 1110 m. Ivan má za sebou krutých 16 km a potřebuje se převléknout do něčeho suchého a hlavně teplého, protože je tady 12 stupňů a čeká ho asi pětikilometrový sjezd. Ve vesnici Wienerbruck si dává trochu Vysočiny. A za vesnicí zase sedmikilometrový stoupák. No už se holt blížíme k Alpám. Po 35 km v 11:45 přejíždíme říčku Erlauf a vjíždíme do vesnice Mitterbach. Začíná pršet. Aspoň že se trochu oteplilo, už je 15 stupňů. Ivan se chvíli schovává u mě v autě a pak vyráží na další stoupák až do Mariazellu. Tady si děláme delší pauzu a jdeme si prohlédnout místní kostel. Před kostelem se s námi dává do řeči mladá rodinka s dětmi a záhy zjišťujeme že paní je bývalá spolužačka Ivanovi dcery Ivy. Mimochodem Mariazell je moc hezké horské městečko, doporučuji navštívit. Počasí je jako na houpačce chvíli prší a hned zase svítí. Asi po hodině jízdy je před námi kopec Seeberg. Tak zas přehodit stupačky a jdeme na to. No je to pěknej čtrnáctiprocenťák, který je chvílema na pěšoura, ale v 16:15 jsme nahoře. Tady chvilku odpočinem, bouchneme pár fotek a mažeme dolů. Teď máme za sebou zhruba 60 km. Sjezd ze Seebergu je snad ještě prudší než výjezd na něj. Sjíždíme dlouhým údolím podle potoka Thörlbach až do Kapfenbergu. Tady se začínáme hledat místo na spaní. Jenže nic příhodného nemůžeme najít. A tak hledáme a hledáme až jsme při tom hledání ujeli dalších 30 km. Zaparkovali jsme na asfaltu vedle nějakého sila. Romantika to dneska zrovna není, ale každý den není posvícení. No a teď už každodenní rutina, večeře, nádobí uklidit, dopsat report a spát.