report

4. den, sobota, 3. etapa, Bzenec–Ivančice, 135 km
Stručně: Všem nám svítí nosy, avšak nikoli následkem včerejší pohostinnosti ve Vinném domě, ale vinou (díky?) sluníčka, které se do nás celý den opíralo.
          Možná je načase přiblížit, jak se taková veřejná cyklotour organizuje. Pokud si myslíte, že si čtrnáct dnů před startem my, co spolu mluvíme, zavoláme a ve stanovené datum tradá za Josefem Zimovčákem po republice, trochu se mýlíte. Přibližný směr udá Pepa brzy po ukončení předchozího ročníku, načež přebírá veslo Petr „Vlčák“ Vlček. Někdy v září či říjnu má trasu na papíře – seznam měst a obcí, jimiž se pojede, a čísla silnic, po nichž pojedeme. Ten zašle na Policii České republiky, kde komunikuje s pplk. Miroslavem Šimečkem. Odsud naše představy rozešlou na kraje, kde je posoudí dopravní inženýři a opatří připomínkami a vrátí zpět. My je (tedy Vlčák) zapracuje, a je-li všechno v pořádku, dostaneme souhlas se zvláštním užíváním komunikace. Hurá! Souhlas pošleme na ministerstvo dopravy, které je rozešle na kraje, kde se k souhlasu vyjádří příslušné správy údržby silnic, a když je všechno v ažůru (ne vždycky, to se pak zase musí něco změnit, upravit), je vyhráno. Hurá definitivně, tedy alespoň pokud se týká trasy. Pak ale přijde koronavirus a mění se data, něco se musí přeorganizovat či změnit, zkrátka radost. Tuhle zábavu si dopřává Vlčák, někdy se ho můžete zeptat, jak se ty orgány jmenují přesně, možná jsem něco zvojtil, ale jinak je to všechno tak. Jak se zajišťují průjezdy, policejní doprovod a doprovod městské policie, o tom příště, abyste mi ten dnešní raport předčasně nezavřeli.
          Teď trochu zvesela o dnešku. Nejprve nejhezčí název obce: Kratochvilka kousek před cílem.
          Dnes se k nám přidal nevídaný stroj nízko nad zemí, který uváděla do pohybu siamská dvojčata srostlá zády k sobě, přičemž každé z nich šlapáním uvádělo v pohyb „své“ vlastní kolo. Nevídaný vehement především tím, že zadní jezdec seděl zády ke směru jízdy a šlapal jakoby měl jet zpět, ale díky převodům se kolo vrtělo správným směrem. Podívejte se na fotky. Zhotovil Petr Maršálek z Polešovic, v okolí už jsou takové stroje prý tři, jinde u nás, počítám, zatím nevídáno.
          Další pozoruhodný jev je Roman Matyus, který jede nikoli na kole, ale na motocyklu BMW a doprovází nás a zajišťuje na křižovatkách náš bezpečný průjezd. Povoláním řidič na Ústavním soudu v Brně, vzal si dovolenou a (nikoli poprvé!) tráví s námi a za své svůj volný čas. Romane díky.
          Nemůžete si nevšimnout drobné slečny s dlouhým copem, která jede jak drak a v kopci utaví i ostřílené kadety. Zoe Hrubošovou promořil tatínek v naší cykloutour před sedmi lety, tehdy zvládla asi půlku etapy. Letos jede potřetí všechny trasy. Gymnazistka z Uherského Hradiště má dva roky do maturity. Letos s ohledem na karanténu a zavřenou školu se účast rozuměla sama sebou, vloni a předloni ji ředitel pustil, asi chytrý chlap, zřejmě chápe, že přivonět k charitě patří ke vzdělání. Zoe chce být učitelkou, držme jí palce.
          A propos učitelka (to se nasmějete)! Dnes se k nám přidala Martina Štěpánková, jela s námi mnohokrát, ale nikoli v pelotonu. Podpořila akci tím, že ve městech a obcích, kde jsme zastavili, vystřihla pár svých cviků. Je to totiž bývalá reprezentantka a trojnásobná mistryně světa v krasojízdě. Kdo kdy spatřil, co se na kole a s kolem dá dělat, nerozumí tomu, kde končí fyzika a kde začíná magie. Martina má maturitu jako zdravotní sestra, pak vysokoškolské magisterské vzdělání, vystudovala FTVS UK. Pak si udělala další maturitu, aby mohla učit v mateřské školce, načež nějaký nový ministr školství rozhodl, že jí tato maturita pro školku nestačí. Začala tedy studovat ke třetí maturitě (houževnaté děvče, pravda?), která snad platit bude. A hádejte, co u té třetí maturity, specializované na obor učitelka v mateřské školce, dostala? Její projev o basketbalu a florbalu prý nebyl souvislý a dostala dvojku. Všechna čest zkušebním komisařům. Inu, má nás pámbu všelijaké.

          Tolik tedy něco postřehů z dneška a vzhůru na etapu. Z Bzence nás vyprovodil starosta pan Pavel Čejka. První zastávkou byl Hodonín, kde nás přivítal starosta Libor Střecha a také ředitel nemocnice Ing. Antonín Tesařík. Dobrá zpráva – pan ředitel si pochvaloval, že nakoupili moderní přístroje. V Čejkovicích se nám věnovala paní místostarostka Anežka Hřibová, která nás vyprovodila do Velkých Pavlovic. Nutno říct, že jízda mezi vinicemi s úžasnými výhledy nás okouzlila. Ve Velkých Pavlovicích nás čekal starosta pan Jiří Otřel, kde byl nejen guláš, ale v tamní kulturní hale i chládek. To se nám nechtělo dál… Ale jeli jsme, protože nás vyhlíželi v Hrušovanech s panem starostou Miroslavem Rožnovským v tamní hasičské zbrojnici. Kromě občerstvení, které bývá i jinde, měli skvělý nápad – připravili dvě mísy s kostkami ledu. Ten v našich bidonech zmizel šup šup. Vzhůru do Rosic do areálu před městským úřadem, kam nás pozvala paní starostka Mgr. Andrea Trojanová. Tady měli něco, co nikde jinde zatím neměli (jistě to tu nebylo kvůli nám), totiž lehátka! Ach, to byla pohoda. Ale jen na chvilku, protože čekal cíl v Ivančicích. Pan starosta Milan Buček měl skvělý nápad, kromě piva čepovala sličná děvčata i bezinkovou šťávu. Byla skvělá (ta šťáva) a mnohým chutnala víc, než … ani se to neodvažuji napsat. 
          Tak, jsme v cíli a už se zase těšíme na večeři, snad si ji zase zasloužíme.

Dobrou a zase zítra, Honza Králík

Fotogalerie                                                                video z etapy

animace trasy