12. Červenec 2019
Noc byla zase nějak krátká, Ivan do dvou psal. Po snídani opouštíme Bailly, městečko kde jsme spali a míříme do Versailles okouknout Ludvíkovu zahrádku. Zrovna jsme si s Ivanem říkali, že musel asi brzo vstávat, aby to všechno stačil vyplejt. Těžko popisovat tu nádheru, radši mrkněte na fotky. Konec flákání, čas kvapí, měli bychom zas kousek popojet. Po příchodu k autu se s námi dává do řeči český chlapík. Dozvídáme se, že se jmenuje Míra a je z Rouchovan. Chvilku poklábosíme, pak sedáme do auta a vyrážíme. Za městečkem Chevreuse sundáváme kolem půl druhé kolo z nosiče. Zastavuje u nás pan v letech na silničním kole a hned se zajímá o naší cestu, ale hlavně o kolo. Vysvětlujeme mu, že to menší s dlouhými šlapkami je do větších kopců. Oba nás dostal, když nevím odkud vytáhl svinovací metr a pečlivě si přeměřil kola i šlapky. Tvrdil sice, že je doktor, ale stejně si myslíme, že je nějakého techničtějšího zaměření. No nic, musíme vyrazit. Míříme k městu Rambouillet. Z počátku to zase vypadá na kopce, ale potom se už krajina jen mírně vlní. Za vesnicí Orphin sjíždíme z hlavní a jedeme přes Gallardon až do města Chartres. Tady obdivujeme další katedrálu. Je půl sedmé a chtěli bychom ještě popojet trochu na jih. Začínáme hledat místo na spaní. Asi 4 km pod městem Morancez vidíme nalevo od silnice asi kilometr daleko lesík. Tady bude naše dnešní noclehárna. Dnes končíme v půl osmé mezi lesem a lánem pšenice. Rozbalujeme náš piknik, sprchujeme jeden druhého a vaříme večeři. Pak už jen každodenní rutina, umýt nádobí, připravit auto na spaní. Dáváme si trochu francouzského červeného a Ivan už zas píše deník. Dneska jde aspoň trochu dřív spát. Před půl jednou už je v posteli. Já už to taky pro dnešek balím, posílám report a dobrou…….