10. Červenec 2019
Nocovali jsme u vesnice Boult-aux-Bois. Dnes jsme si mohli chvíli pospat, protože jsme včera najeli něco málo navíc oproti plánu. Máme snídani v trávě a přišel nás navštívit i srnec. Nebe je bez mráčků a vypadá to na hezký den. Ivan vyrazil chvíli po půl desáté a já začínám psát dnešní report. Vyrážím za Ivanem. Cestou něco vyfotím a dojíždím ho po 18-ti kilometrech. Silnice je zvlněná, spíš dlouhý mírný kopce. Projíždíme mezi polema zralého obilí. V jednu hodinu přijíždíme do vesničky Berru a máme za sebou 57 km. Na konci vesnice zastavujeme u hřbitova padlých německých vojáků za první světové války. Začínají se objevovat první vinice. To už se blížíme k Remeši a kolem 14:00 přijíždíme ke katedrále Notre-Dame de Reims. Je to úchvatná stavba. Člověk tady stojí, jen užasle zírá na ten dechberoucí prostor a při pomyšlení, že jste na místě, kde byli korunováni francouzští králové vás mrazí v zádech. Jen těžko hledám slova, kterýma bych ten zážitek popsal. Venku pak ještě chvíli civíme na detaily výzdoby na fasádě, uděláme pár fotek a musíme zase popojet. Kolem 16:00 opouštíme Remeš a míříme na západ. Je kolem 27°C. Po pár kilometrech jsme se shodli na tom, že bychom si dali něco teplého. Vyrážím dopředu, abych stihnul něco uvařit. Ujedu Ivanovi asi 11km a zastavují na parkovišti za vesničkou Bligny. Rychle vyndávám vařič a kvedlám pytlíkovku. Ještě nemám hotovo a Ivan už je tady. A koukám, že má kámoše. Po cestě se k němu přidal výrobce šampaňského Joel Follet, vitální šedesátník na silničce. Chvíli poklábosíme, zbaštíme čočkovku, Ivan ještě lepí spoj gumy na zadním kolečku a vyrážíme hltat další kilometry. Hned na kopci je další hřbitov padlých vojáků v první světové válce, tentokrát Italů. Začínají pěkné kopečky a Ivan už toho začíná mít plný kecky. Naše dnešní putování končí 3 kilometry před městem Cháteau – Thierry. Jsme ubytovaný na kraji vinice a je tu klídek. A teď už klasika – kanystr, večeře, nádobí., deník. Je skoro půlnoc, koukáme na velký vůz  a dáváme třetí regenerační pivo. Je podstatně tepleji než včera touhle dobou, tak si tady tak sedíme a píšeme. No, dneska už toho asi moc nevymyslím, tak snad zase zítra.