4. září 2021

den 16.
Hned po ránu začíná sluníčko pěkně topit, tak využívám chvilky než se uvaří voda na čaj a jdu si skočit do moře. No nemá to chybu,  taková ranní koupel přijde vhod. Po snídani Ivan dostává svojí dávku vitamínů, pak ještě děláme pár fotek vybydleného hotelu a vyrážíme směr Černá Hora. Objíždíme zátoku Župski zaljev a pokračujeme dál na jih. Najednou mi nad hlavou zahučel Boing přistávající na místní letiště, až jsem se ho lek. O kousek dál našel Ivan u cesty telefon, tak ještě dělám dobrý skutek, vytáčím poslední volané číslo a mojí chabou chorvatštinou domlouvám, kde telefon majitelce nechám. Že patří ženě, jsem vydedukoval z toho, že je v červeném pouzdře a voní. Pak už se zvolna blížíme k Černé Hoře. Na hranicích je trochu víc aut a tak jsme se tu asi půl hodiny zdrželi. Za městem Herceg Novi už vjíždíme do zátoky Boka Kotorská. Cesta kolem ní až do Kotoru, kam se potřebujeme dostat, je dlouhá přes 40 km. Ještě včera Ivan říkal, že tam by měl být dneska náš cíl. To, že má v hlavě zase další bláznivý nápad, jsem tušil už včera, ale že ho chce podniknout ještě dnes, se dozvídám asi 12 km před Kotorem, při naší poslední koupačce v Jadranu. Takže městem jen projíždíme a po dva a osmdesáti kilometrech v tom vedru začínáme stoupat serpentinama na Jezerski vrch. Prý si trochu najede, aby zítra nemusel nahoru šlapat celých 31 km. To “trochu” je nakonec 20 km s převýšením přes 1000 metrů. Cestou nahoru jsem udělal pár leteckých záběru na nádhernou Boku Kotorskou. Tady v horách se po západu slunce docela rychle a nepříjemně ochlazuje a oproti včerejšímu večernímu posedávání v trenkách u moře je to velký rozdíl. Tady už jsme zabalený v mikinách a dekách. Tak Ivanovi držte palce, ať to zítra do těch 1657 m vyšlape.

trasa cesty: https://mapy.cz/s/bacajatamo