3. září 2021

den 15.
Trochu jsme si přispali, vstáváme až před půl devátou. Tady, na břehu Neretvy, je kolem nás už v tuhle chvíli spoustu rybářů. Tak dáváme rychlou snídani, do termosky vařím kávu na cestu a kolem 9:30 opouštíme deltu řeky. Bylo by tu krásně nebýt všudypřítomného nepořádku a odpadu. V tom mě teda Chorvati těžce zklamali. Není snad odpočívadlo nebo parkoviště kde by nebyly tuny starého stavebního materiálu, igelitů, PET flašek, dětských plín a všelijakého jiného bordelu. V tomhle mají ještě rozhodně co dohánět. Začínáme stoupat z úrodných rovin kolem města Opuzen. Odtud je nádherný výhled na celou deltu řeky. Přes hory se dostáváme zpátky k moři až k vesnici Duboka, Odkud je vidět téměř dokončený most na poloostrov Pelješac. Chorvati ho tady staví proto, aby nemuseli do Dubrovníku jezdit přes Bosnu a Hercegovinu. No ale my už se právě k hranicím s Bosnou blížíme. Hranice projíždíme úplně hladce, nějaké očkování nebo testy tady vůbec nikdo neřeší. Za necelých 10 km v Bosně, projíždíme jen kolem města Neum. Zpátky do Chorvatska přijíždíme těsně před 12:00 a zase naprosto v klidu. Je tu skoro 30°C a do Dubrovníku nám zbývá nějakých 60 km. Dávám Ivanovi každou chvíli pít, protože v tomhle vedru toho hodně vypotí. Cesta podél pobřeží je dost kopcovitá i když se to z auta nezdá a Ivan je z toho docela utahanej. Navíc mu dneska, jak on sám říká, nejede hlava. Už od rána nějak není ve své kůži. Naštěstí se nám naskýtá asi 20 km před Dubrovníkem dobré místo na koupačku a můžeme si trochu odpočinout a zchladit se. Oběma nám to hodně pomohlo. Do Dubrovníku přijíždíme kolem půl páté, kolo nakládáme na auto a jedeme si prohlédnout staré město. Historické centrum je moc hezké. Staré město,  je samo o sobě památkou. Skládá se téměř výhradně z historicky významných budov, z nichž některé se datují až do středověku a reprezentují románskou, renesanční a barokní architekturu. Škoda jen, že nemáme více času, protože jsme viděli jen zlomek z překrásného Dubrovníku. Musíme ale ještě něco dokoupit a pomalu shánět náš sleeping parking pro dnešní noc. Nakonec jsme zakotvili asi 10 km za Dubrovníkem na pláži u dříve proslaveného městečka Kupari. Malou zátoku, kde stála ještě těsně po první světové válce prakticky jen stará cihelna, si kdysi vyhlédli dva čeští podnikatelé Jaroslav Fencl a Jan Máša. Nakoupili tu pozemky a u známého pražského architekta Jiřího Stibrala si objednali stavební plány. V zátoce na místě cihelny vybudovali v roce 1921 československé polostátní mořské lázně Grandhotel Kupari. Ve své době se jednalo o nejluxusnější grandhotel v jižní Dalmácii, který se měl stát základem budoucí „Slovanské riviéry“. Konec všeho ale  nastal s příchodem Chorvatské války o nezávislost v roce 1991 a dodnes hotel velmi chátrá.

trasa cesty: https://mapy.cz/s/negopulela