1. září 2021

den 13.
Probouzím se  trochu nervózní, protože si Ivan na dnešek vymyslel opravdu lahůdku. Dobře, nebudu vás déle napínat. Kdo jste tipoval že chce vyjet na Svatého Jure, tipoval jste správně. To je hora v přírodním parku Biokovo, severovýchodně od Makarské, tyčící se do výšky 1762 m. Vzdušnou čarou je to asi 7 km ale po silnici skoro 30. To znamená že Ivan bude muset překonat převýšení od moře skoro 1900 m. Za Makarskou odbočujeme doleva a tady to začíná. Po sedmi kilometrech už docela hezkého stoupání nás zastavuje závora, protože výjezd nahoru je zpoplatněn a z důvodu ochrany přírody tam může jen omezený počet aut. Teď je 10:30 a já budu moct s autem nahoru až ve 12:00, takže Ivan dává rychlou sváču, bere si do kapsy Colu a bere kopec útokem . To znamená, že mě teď minimálně dvě hodiny nebude mít po ruce, tak doufám, že to z tou jednou lahvičku pití ve zdraví přežije. Naštěstí má asi ve třetině kopce kamaráda Elvise  který tam provozuje hospodu. To mě trochu uklidňuje, snad si tam trochu odpočine. No, děj se vůle boží. 
Cestou nahoru se taky nachází jedinečná turistická atrakce – Skywalk (Nebeský chodník). To je unikátní železobetonová konstrukce  postavená na okraji skalního srázu na oblíbeném vyhlídkovém místě Ravna Vlaška ve výšce 1228 metrů nad mořem. Vyhlídka ve tvaru podkovy má skleněnou podlahu, takže návštěvník vidí propast přímo pod vlastníma nohama. Proto je tu taky tolik turistů. Je krátce před dvanáctou a dostávám zprávu od Ivana, že už byl u Elvise, dostal od něj vodu a stoupá dál nahoru. Ve 12:00 hodin se otevírá závora a kromě mě jede nahoru ještě asi 20 aut. Cesta je hodně úzká, prvních pár kilometrů se jede docela dobře, ale potom začínáme potkávat vracející se auta. Chvílema musím i dost daleko couvat abysme se měli kde vyhnout. Ivana dojíždím asi až po třičtvrtě hodině, kousek pod nebeským chodníkem. Tam si děláme přestávku na občerstvení a prohlídku Skywalku. Je to fakt zajímavá stavba. No a teď Ivana čeká závěrečných 10 km až nahoru. Ještě párkrát zastavujeme na doplnění energie a po čtyřech hodinách tvrdé dřiny vítězoslavně stojíme na vrcholu hory. Lidi co tu jsou, nějak nemůžu pochopit že je možné se sem na tomhle kole vůbec dostat. Dáváme si zasloužené pivo, Ivan si bere suchý dres, děláme pár fotek a vzhůru dolů. Chceme dojet k Elvisovi, pozdravit ho a dát si s ním pivo. Jenže z jednoho piva jsou najednou tři, do toho nějaká ta travarica, za chvíli je na stole plato plné pršutu, ovčích sýrů, oliv a zeleniny. Sedíme na terase jeho hospody, užíváme si západ slunce a skoro z kilometrové výšky koukáme na ostrovy Brač, Hvar a Korčulu. Po setmění začíná trochu foukat studený vítr a tak se přesouváme dovnitř, a to už nás Elvis hostí masem z grilu, no prostě večírek jak má být. Končíme lehce po půlnoci a tak doufám chápete, že report posílám s lehkým zpožděním.

trasa cesty: https://mapy.cz/s/pevubatuju