10. etapa Hodonín–Vrbice 

Milí čtenářové,

Všeho do času, i XV. ročníku Na kole dětem. Závěrečná etapa startovala ve včerejším cíli, kam se dostavil pan starosta v cyklistickém. Předběhnu, šlapal až do cíle, všechna čest. Mimochodem je to figura, jíž hledí Pepa napřímo z očí do očí až v sedle vysokého kola. Pana starostu ovšem hravě přebil Josef Orság, náš častý účastník. Včera večer vyjel z Kopřivnice o půl jedenácté, přes noc šlapal (s krátkým zdřímnutím kdesi v autobusové zastávce), na start dorazil po 170 kilometrech deset minut před osmou, na startu byl včas. Pak s námi našlapal 90 km a vydal se zpět do Kopřivnice s tím, že bude-li foukat protivítr, nasedne v Hlučíně na vlak, letos ještě není v kondici. I takoví jsou mezi námi pacienti. Jo – je mu šedesát.

          Závěr na jižní Moravě má svá charakteristika, jak se ukázalo na první zastávce ve Vacenovicích. Cimbálovka před Habánskými sklepy, hejtman pan Jan Grolich, starostka paní Jana Bačíková, hovězí a gulášová polévka, a hlavně milé přijetí s výměnou šeku za certifikát a těžítko – Pepa ve skle na vysokém kole, skvost (jak pro koho). Objevil se i Martin Kvintus, naše naděje na vysokém kole, jemuž se vrtali v kotníku, takže ho přivezli autem, alespoň nás pozdravil.

          V Dubňanech jsme obdivovali zázemí na sportovišti, zastřešená sezení, veřejný gril, o halách a kurtech nemluvě. Pozdravili jsme se s panem místostarostou Michalem Švagerkou a vrhli jsme se na občerstvení a hlavně na pití, dnes opět pálilo slunce a notně nás vysušovalo.

          Znáte Čejkovice a místní sklepy? Ne-li, příště se zastavte, pokud ovšem netrpíte klaustrofobií. I tady hrála kapela a sbor složený z nejmenších školáků, kteří se snažili a potvrdili, že na Moravě muzikanti nevymřou.

          Potvrdila to i kapela už odrostlejších muzikantů-dorostenců v Moravském Žižkově s lidovkou „lepší je vínečko nežli voda“. V pravé poledne pod pálícím sluncem bychom o tom mohli diskutovat, ale nebyl čas, pan starosta Josef Osička nás poslal dál do Velkých Pavlovic.

          Zakormidlovali jsme sem potřetí, jak si vzpomněl pan starosta Petr Hasil. Mnozí z pelotonu věděli, že tady se už v minulosti podávaly krajíce se škvarkovou pomazánkou.

          Do Brumovic nás pokračovalo už na 200 cyklistů. Jestli to bylo bez problémů, pak především zásluhou policistů na motocyklech. Nebýt doprovodu už od Družce před jedenácti dny (to to letí…), naši cyklotour bychom snad ani nemohli uskutečnit.

          Z Brumovic nás čekalo posledních jedenáct kilometrů, prošpikovaných dvěma krpály, které by tu nikdo nečekal. Ale jsou vydatné, věřte mi. S vidinou cíle nám ale ani trochu nevadily. Kdo se těšil (a těšili jsme se všichni), nebyl zklamán. Nádherný výhled do požehnaného kraje, saláty, guláš, ovoce, pivo a víno, zkrátka finis coronat opus, čili to nejlepší na konec. Samozřejmě i tady nám nachystali šek, výjimečný tím, že se na něj nesložila obecní rada, ale občané vrbičtí střádáním peněz z jejich dvou akcí – jarmarku a vrbických halušek. Věřte nevěřte, sesypali 102 425 korun!  A k tomu místní pan hostinský přidal z vlastní kasy pět tisíc. Zastavte se tam, pojedete-li kolem. Pochválil ho i pan starosta Tomáš Bílek.

          Takže poslední podání rukou, vzájemné poděkování a přání sejít se nejpozději za rok. Byly to lázně, pravil Jura Kaláb a měl recht. Nakonec nám poblahopřál generální ředitel pojišťovny Metlife, a to jednak veletučným šekem, jednak africkým rčením: Když chceš jít rychle, jdi sám. Když chceš dojít nejdál, jděte společně.

          Šli jsme společně a já věřím, že nám to vydrží. Už jsme ušli kus cesty. Také díky mnohým z vás.

          Myslete na to.

          Všechno dobré, Honza Králík

Fotogalerie

sobota 8.6.2024 

Čeká nás poslední letošní etapa, jsme v kraji odkud pochází a kde trénuje náš lídr Josef Zimovčák, je sobota, určitě bude hezké počasí, a tak čekáme velkou účast v pelotonu. S celým balíkem opustíme Hodonín po 8. hodině ráno směrem na severovýchod. Stále se pohybujeme v Dolnomoravském úvalu a zanedlouho jsme v naší dnešní první zastávce ve Vacenovicích. Zde jsme, pokud mi paměť neklame ještě nikdy nestavěli. Obec Vacenovice leží na styku dvou geologických útvarů různého stáří a odlišného charakteru. Starší, mladotřetihorní vrstvy tvořené slíny a jíly, bohaté na vodu, jsou překrývány často mocnými vrstvami písků, navátými během poslední doby ledové ve starších čtvrtohorách z mohutných říčních naplavenin řeky Moravy. Vytvořila se tak krajina specifického rázu, v níž se mozaikově střídají místa bohatá na vodu a místa suchá až extrémně. Písečné přesypy, vybíhající hluboko do mokřin a tvořící tak suché vyvýšeniny, chráněné ze všech stran mokřinami a bažinami a dostatek úrodné půdy, vytvářely příhodné podmínky, díky nimž bylo vacenovické okolí osídleno již od neolitu téměř nepřetržitě. První neolitičtí zemědělci budovali svá jednoduchá sídliště na písečných vyvýšeninách uprostřed mokřin. Nejstarší archeologické nálezy z okolí obce pocházejí přibližně z 5. tisíciletí př. Kr. Nejstarší písemné zprávy o Vacenovicích jsou z počátku 13. století. Území obce Vacenovice a jejího okolí je součástí Dolnomoravského úvalu, a to tzv. Mutěnické tabule. Jde o plošinatou oblast tvořenou vátými písky, případně přesypy. Ve Vacenovicích žije asi 2200 obyvatel. Asi 800 č.p. Obec se nachází mezi Kyjovem a Hodonínem. Kolem obce jsou rozsáhlé smíšené lesy, pole, louky a vinohrady. Národopisně patří obec ke kyjovskému Dolňácku. Dodnes se zde dodržuje velké množství tradic, zvyků a obřadů, krásných písní a tanců. Ve Vacenovicích působí několik lidových umělců a řemeslníků (řezbář, kovář, malérečky kraslic, vyšívačky a šičky slováckých krojů), jejichž výrobky jsou známé po celém kraji. Možná bude svědky i nějakého vystoupení. Ale už musíme dále. Stočíme se na západ a trochu na jih a za chvilku jsme v Dubňanech. Zde jsme měli zastávku i v loňském roce a bylo to milé. První písemná zmínka o Dubňanech je doložena z roku 1349. Za svůj rozmach vděčí Dubňany sklářství, jehož počátky se datují do období 1873-75 a pak hlavně hornictví, jehož vznik se datuje na rozhraní 18. a 19. století. To vše je dnes již minulostí. Na město byly Dubňany povýšeny v roce 1964. Město má v současné době 6400 obyvatel a katastr zaujímá plochu 2700 ha. Dubňany mají ve znaku: na zeleném štítě svisle stojící bílý laločnatý list dubu, na němž leží dubová ratolest se souměrně rozloženými pěti žaludy hnědé barvy. Město je obklopeno lesním komplexem zvaným Doubrava – v převážné většině s dubovými lesy – od toho název města. Občerstvíme se a hajdy dále. Mezi vinicemi a kolem Jarohněvického rybníka, průjezd Mutěnicemi a už jsme v Čejkovicích. Počátky obce Čejkovice jsou úzce spjaty s řádem templářů, kteří přišli do našich zemí ve 30. letech 13. století. První zmínka o Čejkovicích pochází z podzimu roku 1248. Po sametové revoluci byla do Čejkovic navrácena socha TGM. Slavnostní odhalení proběhlo 7. března 1990 před budovou bývalé školy. Spolu se sochou byla iniciována i oprava domku, kde prožil dětství TGM. Domek byl slavnostně otevřen 20. května 1990. Rok 1998 byl rokem 750. výročí první písemné zmínky o Čejkovicích. V témže roce byl obci udělen znak obce. Asi nestihneme prohlídku zámku, ale tradičně zde bývá hodně dětí, tak doufáme, že s námi pojedou alespoň kousek. Cíl letošní Cyklotour Vrbice, je skoro na dohled, ale my si to ještě pěkně objedeme. Další zastávkou je Moravský Žižkov. Obec Moravský Žižkov je kolonizačního původu, vzniklá kolem r.1731, kdy se poprvé setkáváme s názvem Žižkov – po zakladateli inspektoru lichtenštejnských panství Janu Maxmiliánu Žižkovi. Obec byla zemědělská bez průmyslu. Moravský Žižkov je hanáckoslovácká obec ležící v severní části okresu Břeclav mezi městem Velké Bílovice a obcí Prušánkami. Je jednou z nejmladších obcí okresu Břeclav. Do jejího katastru patří velké množství orné půdy, sadů a vinic. Žije zde přibližně 1 500 obyvatel. A všude v okolí jsou vinice. Mi si dále ale nealko a budeme pokračovat dále. Velké Pavlovice jsou dnešní další zastávkou. Víno a meruňky – toto příznačné spojení s Velkými Pavlovicemi po staletí k sobě neodmyslitelně patří. Již první písemná zmínka starší více než 770 let (L.P.1252) hovoří o vinařství v Pavlovicích a této tradici je malé a krásné městečko na jihu Moravy stále věrné. Ale nejen víno a meruňky jsou jediným symbolem zdejšího kraje. Bohatý kulturní život, uchování folklorních tradic a přeměna v moderní městečko láká k návštěvě a prohlídce. Katastr Velkých Pavlovic byl intenzivně osídlen už prvními zemědělci v neolitu a od té doby se zde různé archeologické kultury střídaly prakticky až do doby velkomoravské. Jádro starých Pavlovic bylo položeno na severním okraji dnešního intravilánu. Poprvé se ves připomíná roku 1252, kdy její majitel Boček z Obřan dává část vinného desátku cisteriánskému klášteru ve Žďáře. K bouřlivému vzestupu počtu obyvatel došlo až v první půli 18. století, a tak sčítací komisaři Marie Terezie napočítali v Pavlovicích v roce 1763 na 728 osob ze 114 selských a 72 podružských rodin. Tento významný přírůstek obyvatel lze nepochybně připsat hlavně tomu, že Pavlovice byly centrem tzv. Horního statku hodonínského panství. Od té doby se počet obyvatel Pavlovic neustále zvyšoval. Žije zde přibližně 3 100 obyvatel. Okolo města se nacházejí rozsáhlé vinice. Dále na jihozápad se nachází vodní dílo Nové Mlýny, dále na jih pak Přírodní park Niva Dyje, Lednicko-valtický areál a CHKO Pálava. Na jihovýchod leží města Velké Bílovice a Podivín. Část z toho uvidíme ze sedel svých kol při další cestě do Brumovic. To už se nacházíme na Kyjovské pahorkatině, a tak bude i několik kopečků. Vesnice Brumovice je kolonizačního původu z poloviny 13. století. Nese jméno po svém zakladateli biskupu Brunovi za Schauenburku. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1250. Obcí Brumovice procházejí dvě z Moravských vinařské stezek, při jejichž projíždění se můžete těšit krásou jižní Moravy. Stezky vznikly nedávno a pro turisty jsou krásným spojením všeho, co Vám může náš kraj nabídnout. V Brumovicích se 7. května 1857 narodil publicista a spisovatel dr. Jan Herben, souputník T. G. Masaryka. Přijďte nasát vůni zvyků a tradic předávaných z generaci na generaci. Nabídneme Vám nejen ochutnání vína z Brumovic, ale také krásný pohled na místní bohaté kroje, zvyky a naše tradice, jakými jsou např. stavění několika metrové hodové máje, krásný krojovaný průvod obcí či tradiční Brumovickou zavádku. To vše dnes nestihneme, ale určitě se vrátíme na hody. Teď už nás čeká poslední část našeho letošního putování. Přes Kobylí a Bořetice dojedeme do cíle letošní Cyklotour, na Vrbici. Zde již jednou Cyklotour končila a určitě se sem všichni moc těšíme. Vrbice, malebná vesnice v srdci Modrých Hor a mikroregionu Hustopečsko je druhou nejvýše položenou obcí v okrese Břeclav. Již z dálky vítá návštěvníky sklepní lokalita Stráž s kostelem svatého Jiljí. Na jaře hezky rozkvetlá, v létě krásně zelená, na podzim barevná a v zimě nostalgicky odpočívající. Na svazích okolo dozrává zlatavé či rubínové vínečko, které každý vinař ve svém sklepě hýčká tak, aby lahodilo oku, nosu i chuti. Jedinečné sklepy, kopané v pískovcové skále protkávají kopec Stráž v sedmi patrech. Vrbice vznikla za německé kolonizace kolem roku 1220. Obec Vrbice se nachází zhruba 12 km vjv. od Hustopečí, v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji. Žije zde přibližně 1 100 obyvatel. Jde o vinařskou obec ve Velkopavlovické vinařské podoblasti. Největší zajímavostí obce je soubor vinných sklepů. Poděkujeme za přivítání, určitě ochutnáme zdejší vína a budeme diskutovat o tom co jsme za posledních 11 dní prožili do nočních hodin. Snad se nám podaří vybrat i hodně peněz, abychom mohli opět pomoci malým onkologickým pacientům a umožnili jim pohodovější návrat do normálního života a ke zlobení.

A od zítra již začneme připravovat 16. ročník….

Tak se připojte alespoň na poslední letošní etapu a pomáhejte s námi dětem.